Opakování a rozpomínání
97
vzpomínají s menším rozlišováním. Zdánlivé zmenšování paměti souběžně s rozvojem inteligence tedy vychází z rostoucího souladu mezi vzpomínkami a činy. Vědomá paměť tak ztrácí na rozlehlosti to, co získává na pronikavosti: pokud se zpočátku vyznačovala snadností typickou pro zasněnou paměť, pak proto, že skutečně snila. Tuto přehnanou spontánnost paměti můžeme mimochodem pozorovat u lidí, jejichž intelektuální rozvoj nepřesáhne stadium dítěte.“87 Dvojí pohyb – směrem k minulosti jako rozpomínání směřované dozadu a směrem k budoucnosti jako opakování napjaté směrem k budoucnosti – ukazuje zvláštní spjatost, ale i protilehlost obou mentálních „funkcí“. Můžeme znovu přečíst Kierkegaardovo tvrzení na pozadí běžné zkušenosti. Zatímco se rozpomínání dává do souvislosti s opakováním, chápe-li se opakování jako znovuoživování již jednou prožitého a zapamatovaného, s opakováním a budoucností se to má jinak. Opakování se totiž dá chápat jako rutinizující výkon ve vztahu k minulosti, jako jistá forma reorganizování toho, co se událo v minulosti. Lze však tuto rutinizující funkci spojit i s budoucností? Co znamená, že se opakování rozpomíná dopředu? V představě rozpomínání dopředu je popřen obvyklý směr, který rozpomínání přisuzujeme. Vzpomínka se přece vztahuje k minulosti. Za jakých podmínek můžeme hovořit o tom,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239887