rodějkou. A mezi donáškami a léčením, pomáháním a nasloucháním najednou cítila, jak jí tělem probíhá něco jako záchvěvy poplachu. Žanina ji varovala, že by se mohlo blížit něco děsivého… Bude na tuhle práci stačit? Myslela si, že si příliš dobře nevede ani ve své obvyklé práci. Pro ty v Lancre nemůže být Bábi Zlopočasnou. A bylo čím dál tím těžší být pro Křídu Toničkou Bolavou. Dokonce i doma. Dokonce i tam. Jednoho večera tam zase k smrti unavená dorazila a toužila jen po jídle, klidu a vlastní posteli. Matka právě vytáhla z velké černé trouby velký pekáč a položila ho doprostřed stolu, a v té chvíli začala rodinná hádka. „Potkal jsem dneska před hospodou U baronova erbu SváHu Holuba,“ řekl její bratr Čestmír, urostlý mladík, který sice ještě nebyl dost starý, aby mohl do hospody, ale už natolik starý, aby se potuloval kolem. „Myslíš Svatobora Holuba?“ pozvedla obočí paní Bolavá. „Mladšího z bratrů Holubových,“ přikývl otec. Mladší bratr, pomyslela si Tonička. To znamenalo v kraji hospodářů hodně. To znamenalo, že starší bratr dostane hospodářství. I když, jak si pamatovala, Holubovic farma bylo dost ubohé místo, a ještě k tomu nepříliš dobře vedené. Nebyl pan Holub štamgastem u Baronského erbu? Pokusila se vybavit si paní Holubovou, ale nepodařilo se jí to. Ale ano, SváHu si pamatovala. Potkala se s ním nedávno, před několika týdny poblíž Dvoukošil – malý kluk, který se stal sám sebou, když mu někdo dal čepici se štítkem a na krk mu pověsil píšHalku. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239192