2. KOSMŮV LABYRINT
vova královského pomazání až s rokem 1086 je zjevně správné a vychází z věrohodné svatovítské tradice.289 Jeví se, že přiznání královské hodnosti ze strany císaře a samotnou korunovaci ve svatovítské bazilice od sebe dělil celý rok. Tomu by mohla odpovídat i skutečnost, že do dvou let obě události rozděluje i pozdější česká analistika, Letopisy hradišťsko-opatovické a svod tzv. Beneše Minority, byť s ročním posunem.290 Jenže do celé záležitosti vstupuje další pramenná zmínka, která dosud zůstávala stranou. Již jsme se dotkli přehlíženého pokračování kroniky Heřmana z Reichenau vedeného v klášteře St. Gallen a popisujícího léta 1064–1102. Byť se tyto anály dochovaly jen v podobě opisu z první třetiny 16. století, který pochází z pozůstalosti humanisty Konráda Peutingera, klášterní záznamy jsou značně věrohodné, jak si nedávno povšimli editoři nových svazků edice Regesta imperii. Ti však přehlédli relaci letopisů, podle které roku 1086 „císař slavil Velikonoce v Řezně a zde povýšil tehdejšího českého knížete s královskou korunou“.291 Jelikož Velikonoce, které roku 1086 připadaly na 5. dubna, podle jiných pramenů opravdu trávil Jindřich IV. v Řezně292 a necelé dva týdny poté, 29. dubna, v témže městě vydal listinu pro biskupa Jaromíra, po čemž za pouhý měsíc a půl, 15. června 1086, následovalo pomazání Vratislava, je dosti pravděpodobné, že stručná glosa mnichů ze St. Gallen je v dataci tehdejších událostí věrohodnější než Kosmovo vyprávění. Zvláště když český kronikář mohučskou synodu špatně datoval k roku 1086 a nepřesně s Mohučí spojil vydání listiny pro biskupa Jaromíra. Zda Jindřich IV. odevzdal Vratislavovi královskou korunu teprve 5. dubna 1086 v Řezně a zda během mohučské synody na jaře roku 1085 nanejvýš oznámil svůj záměr věrného Čecha povýšit, či opravdu v Mohuči na Vratislavovu hlavu vstavil diadém a o rok později v Řezně celý akt zopakoval, nevíme. Na každý pád ustanovení přemyslovského krále zřejmě nebylo nečekanou akcí necelých tří měsíců (dubna až června roku 1086), nýbrž delší čas připravovaným a diskutovaným aktem. O tom mimo jiné vypovídá i list mohučského arcibiskupa Wezila papeži Klimentovi III., ve kterém se přimlouvá za uznání královské hodnosti českého vládce.293 Samotný pontifik v údajném listu Vratislavovi jej sice zve pouze princeps, což však podle Jürgena Zieseho neznamenalo, že by Kliment byl uzavřen dalšímu jednání. Tento titul je spíše neutrálním oslovením a nadto údajný apoštolský list nelze jednoznačně datovat pouze do doby po Vratislavově korunovaci.294 Další nelehkou otázkou je výběr samotného koronátora. Je opravdu velmi překvapivé, že císař posvěcením nového krále nepověřil mohučského arcibiskupa Wezila, který byl metropolitou českých zemí a v letech 1085–1086 se u římské kurie angažoval v českých záležitostech. Zdá se, že ani neexistovaly nějaké církevně-liturgické překážky, které by Wezilovi zabránily ve vykonání korunovačního aktu. Vysvěcen byl již roku 1084 a zároveň tehdy od papežského legáta přijal pallium.295 Percy Ernst Schramm hledal vysvětlení v arcibiskupově 101
Reitinger_Vratislav_vnitrek.indd 101
2.8.2017, 11:43:30 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239097