2 Velká katastrofa
utrpení a násilí v Turecku, které bylo brzy uvrženo do války o nezávislost trvající až do roku 1923, kdy se zruinovaná země nakonec vynořila z trosek jako nezávislý suverénní stát. Převzetí osmanských držav na Blízkém východě západními imperialistickými mocnostmi, Británií a Francií, bylo doprovázeno silnými protikoloniálními nepokoji, vlnami protestů a zakořeněným násilím, které neskončilo ani po válce. Následky pro budoucnost byly nesmírné. Válka po sobě zanechala rozbitou Evropu, stěží podobnou kontinentu, jenž vstoupil do válečného konfliktu před čtyřmi lety. Dokonce i vítězné mocnosti – Velká Británie, Francie a Itálie (formálně jako „vítězná velmoc“) – vyšly z boje zcela otřesené. Dát věci do pořádku s největší pravděpodobností znamenalo připadnout do sféry vlivu Spojených států jako nově vznikající velmoci, nezjizvené válkou a hospodářsky výrazně posílené ve spojitosti s oslabením evropských mocností. Fakt, že Amerika nakonec ponechala Evropu, aby se s tímto úkolem vypořádala sama, hrál nemalou roli v rozvíjející se krizi poválečné éry. U kořenů tohoto katastrofálního válečného dědictví však leželo něco jiného. Klíčovou roli sehrála skutečnost, že z trosek imperiálního Německa, habsburské monarchie a carského Ruska vznikla nepřirozená konstelace, která měla mít v následujících letech hrozivé následky. Kombinace etnického nacionalismu, územních konfliktů a třídní nenávisti (nyní zaměřené ať už v ambicích či v obavách na novou sílu – bolševismus v Rusku) se ukázala být vysoce výbušnou směsí. Jedním z hlavních válečných odkazů byl etnický nacionalismus. A smrtelně nebezpečným se měl stát přesně v těch oblastech střední a východní Evropy, kde žily po staletí vedle sebe smíšené etnické komunity a kde nové napětí, konflikty a nenávisti vyvolané většinou právě válkou nyní našly vyjádření v ostrých sporech o to, kudy povedou hranice a jak bude území rozděleno. Tato jedovatá nenávist nesmírně zesílila i kvůli nové ingredienci: triumfu bolševismu v Rusku. Třídní konflikt, zejména ve východní a střední Evropě, zastínil etnické a územní animozity a vytvořil vroucí kotel plný násilných nevraživostí. Znamenalo to, že rané poválečné roky mohly být v těch částech kontinentu, kde v nezmenšené míře pokračovalo enormní násilí, stěží nazývány obdobím míru. Toto násilí po sobě zanechalo hluboká nepřátelství, která vyšla najevo, když byla Evropa o dvacet let později uvržena do dalšího, ještě ničivějšího konfliktu. První světová válka přinesla obrovské, téměř nepředstavitelné lidské ztráty. Vojenské ztráty dosáhly téměř devíti milionů mrtvých, civilistů – 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239081