§ 135 správního řádu (Součinnost Policie České republiky při provádění úkonů správního orgánu) a příslušných ustanovení zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, resp. zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, podle nichž je policista (resp. strážník) oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu na žádost jiné osoby, která má na zjištění totožnosti právní zájem. Kdy je nutné požadovat prokázání totožnosti? Záleží samozřejmě na okolnostech úkonu správního orgánu, zda oprávněná úřední osoba považuje za potřebné požadovat prokázání totožnosti přítomných fyzických osob. Např. lze ve většině případů předpokládat, že fyzická osoba přítomná v sídle kontrolované osoby v kanceláři označené jménem a funkcí je opravdu touto fyzickou osobou, pokud se takto představuje. Stejně tak lze předpokládat, že osoba, která se měla dostavit v určité době do určité kanceláře v sídle správního orgánu, je fyzickou osobou, která byla správním orgánem obeslána, pokud to tvrdí.
Účel procesních ustanovení Správní orgány i dotčené osoby by při hledání odpovědí na sporné procesní otázky nikdy neměly ztrácet ze zřetele základní zásady činnosti správních orgánů a v souladu s nimi účel procesních pravidel. „Veřejná správa je službou veřejnosti. Ač procesní pravidla interakci mezi úředníkem a účastníkem formalizují, nejsou účelem sama o sobě a jejich uplatňování je primárně cestou, nikoli cílem. Pochopitelně je zapotřebí bránit neúměrnému prodlužování řízení liknavým přístupem účastníků například i stanovováním lhůt pro splnění povinností (či pro možnost realizace práv – poznámka autorky) a trváním na jejich dodržování, avšak toto formálně správné počínání by nemělo zastínit skutečný účel řízení“ (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 136/2013 – 56 ze dne 10. 9. 2014). Úkony správních orgánů by proto pro účastníky řízení (dotčené osoby) měly být vždy obsahově srozumitelné (zejména, jde-li o výzvy k odstranění nedostatků podání apod.). Je zřejmé, že jsou situace, kdy na dodržení procesních pravidel formální komunikace správního orgánu s účastníky nelze trvat, neboť by formalizovaná komunikace neměla s ohledem na lhůty reálný význam. Např. pokud v souladu s principy dobré správy správní orgán poučuje podatele podání podle § 37 správního řádu (např. odvolání), že podání učiněné prostým e-mailem bez uznávaného elektronického podpisu musí do 5 dnů potvrdit některou z uznávaných forem podle § 37 odst. 4 správního řádu, jinak
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239023
nebude mít žádné procesní účinky, musí tak učinit v čase a způsobem, který mu reálně umožní stihnout lhůtu 5 dní (tj. e-mailem či telefonicky). Obecně lze říci, že odchýlení od procesních pravidel je v konkrétním případě možné, pokud neporušuje zásadu rovnosti účastníků (dotčených osob) a ostatní základní zásady. Např. v řízení o žádostech je běžné, že úředník komunikuje s žadatelem i neformálně, „domlouvá“ se s ním na doplnění podkladů, ať již jde o povinné náležitosti žádosti (různé přílohy vyžadované právními předpisy) nebo další podklady potřebné pro rozhodnutí; není-li taková komunikace na újmu práv ostatních účastníků, nelze proti ní nic namítat. Neměl by však vznikat dojem, že úředník „favorizuje“ žadatele např. o povolení kácení před ekologickým spolkem jako účastníkem řízení apod., nadstandardně žadateli pomáhá, zkrátka porušuje zásady nestranného postupu vůči všem účastníkům (dotčeným osobám).
Námitky podjatosti a vyloučení úřední osoby Vyloučení osob, u nichž jsou pochybnosti o nepodjatosti, z výkonu veřejné moci (výkonu pravomoci správního orgánu), tj. nejen ze správního řízení, ale i všech dalších úkonů (postupů) při výkonu veřejné správy typu kontrola, vydávání závazných stanovisek, vyjádření, sdělení, případně i vyřizování žádosti o informace či podnětu nebo stížnosti, patří mezi obecné procesní zásady. Smyslem institutu vyloučení pro pochybnost o nepodjatosti je zajištění, že se na výkonu pravomoci správního orgánu nebude podílet osoba, která by vzhledem ke své konkrétní vazbě k věci mohla být nikoli nestranná. Jeho účelem naopak nejsou výhrady dotčených osob (účastníků řízení apod.) k právní či odborné kvalifikaci úřední osoby, resp. jí prováděných úkonů správního orgánu. K tomu slouží jiné procesní prostředky typu práva navrhovat důkazy, vznášet nejrůznější námitky k postupu správního orgánu, k provedeným důkazům a nejsilněji samozřejmě opravné prostředky, především odvolání proti rozhodnutí. Námitky podjatosti jako zdržovací taktika Ke zneužití institutu podjatosti dochází zejména v řízeních o přestupku, kde správní orgány a následně soudy musely různým obstrukčním taktikám obviněných a jejich zmocněnců čelit až použitím obecné právní zásady zákazu zneužití práva (podrobněji v závěrečné kapitole knihy). I na úseku životního prostředí, zejména v povolovacích řízeních, ať již v řízeních o povolení kácení dřevin, jichž se ekologické spolky účastní
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239023
nejčastěji, nebo v řízeních před stavebními úřady jsou námitky podjatosti někdy zástupným, vedlejším právním prostředkem ve sporu o věc samu. Tzv. spojitý model veřejné správy, kdy orgán územního samosprávného celku rozhoduje ve správním řízení ve věci, která se týká zájmu tohoto územního samosprávného celku, ovšem systémové riziko podjatosti vytváří. Nelze se divit, pokud spolek jako účastník řízení oponující záměru nějaké stavby, s níž je spojeno kácení dřevin a další impakty do životního prostředí, pochybuje, že by jakákoli úřední osoba, která je zaměstnancem obce/kraje, mohla záměr nepovolit, nevydat pro něj souhlasné závazné stanovisko apod. Obzvlášť se „zdravému rozumu“ vzpírá, že by stejný člověk, který podá za obec žádost o povolení kácení obecních dřevin (starosta), o ní mohl následně nestranně rozhodnout jako oprávněná úřední osoba obecního úřadu a kácení nepovolit, protože po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin uvážil, že pro povolení kácení nejsou závažné důvody, jak vyžaduje § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Podle § 14 odst. 1 správního řádu je ze všech úkonů v řízení (a jak bylo uvedeno výše, obdobně z úkonů při jakémkoli jiném postupu, který je výkonem pravomoci správního orgánu), při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit, vyloučena úřední osoba, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti. Toto složité právní souvětí dává prostor pro různé sofistikované výklady, zda všechny podmínky vyloučení jsou splněny, nicméně nikdy by se neměl ze zřetele ztratit základní smysl úpravy „podjatosti“, jímž je ono vyloučení rozumných pochybností o ne-nestrannosti úřední osoby. Vyloučeny mohou v zásadě být jen konkrétní úřední osoby (jen konkrétní úřední osoba může mít např. příbuzenský vztah k účastníkovi řízení, mít v dotčené lokalitě vlastní majetkový zájem apod.). K vyloučení všech úředních osob správního orgánu by mohlo dojít nejspíše tak, že by se důvody vyloučení vztahovaly na vedoucího správního orgánu, resp. na vedoucího odboru, kam jedině jsou zařazeny úřední osoby s potřebnou (právním předpisem vyžadovanou) kvalifikací ve věci, např. obecného stavebního úřadu; v takovém případě jsou vyloučeni všichni jeho podřízení. Dále by k vyloučení všech úředních osob mohlo dojít v důsledku tzv. systémového rizika podjatosti. Tzv. systémové riziko podjatosti – plynoucí z institucionálního uspořádání a povahy právních vztahů mezi územním samosprávným celkem a jeho úředníky
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239023