Základní aplikace biologické zpětné vazby
8
Obr. 8.22 Průběh změn tepové frekvence přepočítané z pulzní vlny snímané BVP senzorem Případy, kdy je možné takto jednoduše identifikovat dominantní rytmy, jsou však poměrně vzácné. Ve většině případů je základní záznam kombinací různých rytmů (obr. 8.25 v barevné příloze), na jejichž rozlišení je třeba využít statistické analytické metody (ať už lineární nebo nelineární). Tab. 8.2 Hodnoty z frekvenční analýzy HRV z pětiminutového záznamu u uvedené pacientky Power VLF (ms)
Power LF (ms)
Power HF (ms)
log VLF Power
log LF Power
log HF Power
Rel VLF %
Rel LF %
Rel HF %
LF/HF
3,08
7,56
8,25
0,49
0,88
0,92
16,74
38,32
44,07
0,92
Tab. 8.3 Hodnoty z časové analýzy z pětiminutového záznamu PSF (HR) c/min
SDRR (ms)
Max.–min. tepů
NN50 (ms)
pNN50 (%)
100,78
11,65
3,59
0
0
PSF – průměrná srdeční frekvence, SDRR (resp. SDNN) (ms) – standardní odchylka (SD) určitého počtu R-R intervalů, NN50 (ms) – počet N intervalů delších než 50 ms, pNN50 (%) – podíl počtu N-N intervalů delších než 50 ms a celkového počtu intervalů, max.–min. – průměrný rozdíl mezi maximální a minimální tepovou frekvenci pri RSA
Ze záznamu úvodního sezení při vstupním vyšetření je možné analýzou HRV zhodnotit míru rovnováhy parasympatické a sympatické složky, jako i reaktivitu ANS.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239021
8
Biofeedback v teorii a praxi
Na záznamu si všímáme: • Která rytmická aktivita je v záznamu dominantní (RSA, baroreceptorový rytmus, jiná)? • Jaké jsou výchozí hodnoty indexů tonu parasympatiku (HF total power, Rel HF, HR max.–min.) při daném dechovém vzorci, individuálním pro daného jednotlivce? • Jaká je průměrná srdeční frekvence a její celková variabilita (SDRR, pNN50 apod.)? • Ve kterém pásmu spektrální analýzy HRV se vyskytuje nejvyšší spektrální výkon? • Aktivitu kterých fyziologických mechanismů promítajících se při spektrální analýze do LF pásma mohou v případě tohoto konkrétního klienta zjištěné hodnoty LF indikovat (interakce LF a HF – např. zvýšená sympatická modulace, snížená parasympatická modulace, oscilace baroreflexní smyčky)? • Jak daný obraz autonomní charakteristiky doplňují další fyziologické proměnné (dýchání, sEMG, EDA, povrchová teplota kůže, periferní průtok)? V našem konkrétním případě (obr. 8.25) byly odpovědi následující: • I když na grafickém záznamu znázorňujícím posledních 64 s, je dominantní baroreceptorový rytmus v LF pásmu (označený zeleným kroužkem), doplněný HF rytmem (označený červeným kroužkem), v celkovém hodnocení pětiminutového záznamu má mírnou převahu parasympatické frekvenční pásmo. • Výchozí hodnoty tonu parasympatiku pro danou pacientku hodnotíme jako výrazně snížené (HF power). Variabilita srdeční frekvence je oproti věkovým předpokladem snížená (SDRR 11,65) • Průměrná frekvence srdce je zvýšená (osciluje kolem 100 tepů za minutu). • Na grafickém záznamu je nejvyšší spektrální výkon v LF pásmu (frekvence 0,08 Hz). • Snížený parasympatický tonus je kompenzován zvýšenou aktivitou baroreceptorové smyčky. • Z ostatních fyziologických proměnných je významně zvýšená hodnota povrchového svalového napětí měřeného z m. trapezius (10,14 µV), která může poukazovat na zvýšenou sympatickou modulaci.
Závěr Chronicky zvýšené vnitřní napětí vyvolané pravděpodobně obsedantně-kompulzivními myšlenkami se promítá do výrazného svalového napětí, 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239021
Základní aplikace biologické zpětné vazby
8
zvýšeného tepu a nízkých hodnot srdeční variability. Při oslabené aktivitě parasympatického systému můžeme předpokládat, že v situaci, kdy bude pacientka exponovaná podnětům vyvolávajícím obsese, dojde k redukci napětí pomocí vyhnutí. V případě, že to není možné, dochází k aktivaci silných úzkostných stavů. V důsledku zvýšeného nabuzení (vyjádřeného hodnotou svalového napětí a tepovou frekvencí) při nemožnosti vyhnutí se, může dojít do útoku až k agresi. Taková podrobná analýza úvodního hodnocení v korelaci s klinickým obrazem je předpokladem pro stanovení terapeutických cílů a vypracování tréninkového plánu.
8.20 Trénink variability srdeční frekvence Cíle tréninku variability srdeční frekvence (HRV) si stanovujeme na základě analýzy získaných psychofyziologických údajů a klinického posouzení. Dosud nejsou v literatuře jednoznačné odpovědi na základní otázky, jako je užitečnost a vhodnost tréninku RSA, HF tréninku, LF tréninku, jejich kombinace, či tréninku srdeční variability. V praxi se proto musíme spoléhat na náš klinický úsudek a na informace získané od pacienta a snažit se objektivizovat tréninkový efekt jinými údaji. Základní možnosti tréninku jsou: • Zvýšení velikosti HRV. Na základě posouzení časové analýzy se snažíme zvýšit velikost HRV. Pro zvýšení HRV můžeme využít trénink respirační sinusové arytmie, trénink SDRR apod. • Optimalizace modulace HRV. Na základě frekvenční analýzy se snažíme optimalizovat modulaci HRV. Pokud analýza ukazuje narušenou rovnováhu ANS, používáme trénink jednotlivých pásem HF a LF, ať už v celkovém výkonu, nebo v procentuálním rozložení.
8.21 Zvýšení velikosti variability srdeční frekvence, trénink RSA Tento trénink je základním a nejjednodušším prostředkem ke zvýšení HRV. Využívá skutečnosti, že při prohloubení dýchání se organismus dostane do stavu zvýšené fyziologické zátěže, na kterou se musí adaptovat. Nicméně měření aktuální srdeční frekvence je nutné doplnit sledováním dýchání. Pokud totiž dýchání nezaznamenáváme, nedokážeme posoudit, zda se jedná o RSA nebo o nějaký jiný dominantní rytmus, což znázorňuje obrázek 8.26 v barevné příloze. 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239021