98
Hlavu vzhůru, chlap(c)i!
Je rozdíl mezi zodpovědností a diktaturou. Mezi důsledností a tyranií. Poslušnost vypadá jako zbytečná buzerace, ale jsem přesvědčená, že to tak není. Skrze poslušnost se dítě učí respektu. A v budoucnu to bude potřebovat dnes a denně. Respektovat nejen druhé, ale i sebe. Poslechnout se i v situacích, které nebudou zrovna příjemné a zábavné. Někdy dokonce nebude vědět proč, ale bude si muset dobře poručit, ale zároveň se i poslechnout. Bez vysvětlení. Pouze z nutnosti. Věnujeme-li pozornost výchově chlapců k zodpovědnosti, skutečně začínáme posilováním poslušnosti. Některé pokyny související s ochranou, bezpečím a odvrácením ohrožení nesnesou mnoho slov. Stůj, zastav, otoč se, rozhlédni se… to všechno jsou pokyny, kdy není třeba vysvětlovat. Kdyby se tento příklad týkal pouze jedné jediné maminky, tak se nad tím pousměju. Ale díky masáži všemožných výchovných směrů jsou mnohé matky, resp. rodiče hodně zmateni. Samozřejmě, že mají dobrý úmysl, to nepopírám. Ale slyšet dlouhosáhlé zdůvodňování pokynu „stop! nelez výš“ v rozsahu maturitní písemné práce je pro dítě únavné. Už po druhé větě vypne a leze dál. Nezaslechlo to podstatné nebo se to podstatné sdělení v úvodu monologu zatím neobjevilo. Ale rodič postupoval podle příručky: představil dítěti své citové rozpoložení, motivoval dítě k porozumění důvodu pokynu, nabídl mu varianty řešení a v závěru potvrdil jeho zodpovědnost za volbu. Tak co je špatně? Možná jen nevhodná aplikace jistě fungující poučky, určené pravděpodobně pro jiné situace. Možná budu zářným příkladem toho, že tato vlastnost, resp. energeticky úsporný program, přetrvává do dospělosti. Poznal jsem to na svém přístupu k SMS nebo e-mailům. Kolikrát se mi stalo, že jsem e-mail nedočetl do konce. Orientuji se na první tři věty. Pokud je důležité sdělení níže, mám smůlu já nebo odesílatel. Tvrdím, že rodiče si mají s dětmi povídat. Sdílet se, vysvětlovat a ukazovat souvislosti. To všechno je prospěšné a potřebné. Jediné, co rodiče potřebují dobře zvážit, je situační kontext. Spojíme-li téma výchovy chlapců, ale i sebevýchovu mužů v oblasti zodpovědnosti, pak se nabízí několik jednoduchých pravidel, která přispějí k postupnému zvládnutí této obrovské životní dovednosti. Zodpovědnosti mužů učí syna otec, muž muže. Ženy ji mohou vyžadovat, očekávat, předpokládat a někdy i vynucovat. Je-li zodpovědná žena, syn se naučí, jak vypadá zodpovědnost ženy, ale už méně, jak se má zodpovědnosti zhostit jako muž. V této kapitole chci spojit sebekázeň a zodpovědnost, protože jsem přesvědčena, že jedno podmiňuje druhé. Zodpovědnost neroste bez sebekázně a sebekázeň nemá opodstatnění, není-li podhoubím zodpovědnost. Kdy a jak se trénuje sebekázeň? Obvykle v situacích, které se nám zdají až příliš triviální, obyčejné. Třeba takový denní režim nastavený rodiči, tzn., kdy se ráno vstává a kdy se chodí spát, kdy a kde se jí, a naopak, kde se nejí. Do kolika hodin je dítě venku, jak dlouho si může hrát na počítači a kdy ho rozhodně pouštět nebude. Jak se zachází s hračkami, školními věcmi, oblečením. Jednou z nejlepších tréninkových situací sebekázně jsou domácí povinnosti. Kromě toho, že to je výsadní právo domácích, jak jsem psala už dříve, jde také o mimořádné lekce sebekázně, sebemotivace, sebeovládání, houževnatosti, kreativity, ale i trénování dovednosti plánování, sebekontroly a zdokonalování. No řekněte, je to snad málo? Díky tréninku, který je v dětství bezplatný, získá dítě do života obrovské bohatství a portfolio dovedností, které se mu budou hodit. Třeba v jiné podobě. Možná je to nesmysl a zbytečná nápověda, ale zkuste zapřemýšlet, které oblasti váš syn zvládá. Jsou úměrné jeho věku? Jak často má možnost tohoto tréninku? Sebeobsluha a její zvládání odpovídají vyspělosti dítěte. Co říct na častý jev, kdy děti ani ve druhé třídě nezvládají zavázat si tkaničku? Jsou naučené, že jenom nastaví nohu a tkaničku někdo zaváže – maminka,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239020
5 ZNAKŮ PRAVÉHO MUŽE
99
babička, paní učitelka. Ty nejčastěji. Dělají to děti i v přítomnosti táty? Obvykle by proces sebeobsluhy děti měly zvládnout před nástupem do školy. Vše, co se týká oblékání, obouvání, základní hygieny a úpravy svého pracovního prostředí. Pracovní místo a pracovní pomůcky – zpočátku hračky, později věci do školy. Není na škodu, když se dítě na začátku školní docházky naučí základní dovednosti při nakupování, včetně placení, vyřizování vzkazů, telefonování. Neméně důležitou složkou výchovy dětí je i zacházení s penězi. Jsem zastáncem a snad i propagátorem poskytování kapesného. Ne za zásluhy, ale jako cvičný nástroj. Nástroj ke zvládání svobody i k tréninku sebekázně. Příliš často se setkávám s názorem rodičů, že nemají peníze na to, aby svým dětem mohly dávat pravidelné kapesné. Mají to zařízené tak, že když si děti řeknou, tak jim dají. V oblasti výchovy je moc dobré mít vždy po ruce nejenom odpověď na aktuální situaci, ale hned v závěsu otázku: co se tímto učí dítě pro budoucnost? Když natáhnu ruku, dostanu. Podle mne je to velmi systematický trénink přijímačů roztodivných dávek. A že to je realita, můžete posoudit sami. Kapesné nemá být odměnou za dobré chování. Kapesné je standard, jehož výše odpovídá možnostem rodiny. Má přesně stanovený výplatní termín. Pokud dítě své kapesné utratí dříve, má jednoduše smůlu – má příležitost trénovat další dovednost, a to je umění čekat a uskrovnit se, případně lépe plánovat a zužitkovat v praxi dovednosti sebekázně. Osvědčuje se začít s rozsahem jednoho týdne. Pokud dítě zvládá tento rozsah, rozšiřuje se na 14 dnů a okolo patnáctého roku věku lze pracovat s výplatním termínem jednou za měsíc. Pamatuji si a i v předchozí knize jsem vzpomínala příběh jedné klientky, u které se souboje se synem týkaly jeho nenasytnosti v oblasti financí. Kdykoliv natáhl ruku, vyžadoval určitý obnos peněz. Zpočátku s kouzelným slůvkem prosím, kdy však neexistovala možnost odmítnout. Postupně přitvrzoval a už bez prosím, dokonce pod pohrůžkou a později i násilím vyžadoval od matky peníze. Její měsíční mzda padla na jeho kapesné. Doporučuji při výchově dětí, tedy i synů, pracovat jak s kapesným v pevných termínech, přiměřenou částkou, tak i s pravidly, která se vážou ke kapesnému. Je vhodné jej rozdělit na tři díly. Jeden díl jsou pravidelné provozní náklady (např. doprava, obědy, svačiny, telefon); druhý díl tvoří nepravidelné náklady (např. pomůcky do školy, dárky, vstupné do kina, pamlsky, sankce za nesplnění nějakého úkolu, náhrady škody). Třetí díl je spoření. I kdyby to mělo být 5 Kč, je potřeba naučit se na tuto částku nesahat. Nebo spíše chápat ji jako i investici. Lze pracovat i s úročením (např. dítě uspoří 5 Kč a dostane přidáno 2,50 Kč – což je královský úrok, ne?) Hovoříme-li tady o kapesném, pak pracujeme s jednou ze základních oblastí zodpovědnosti muže, a tou je postarat se o provoz domácnosti. Ať své jako singl, nebo rodiny, kterou založí. Pracovat v její prospěch znamená umět plánovat, umět hospodařit, umět se dělit. Protože rozhodně v budoucnu bude muset zvládat pravidelné provozní náklady, nepravidelné náklady a investice či spoření. A nepočítejme s tím, že bez tréninku odmalička dovrší osmnáct let a hned den poté bude zodpovědný, dospělý, uvědomělý.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239020
100
Hlavu vzhůru, chlap(c)i!
Je prospěšné, naučí-li se chlapec či mladý muž základním postupům souvisejícím s mimořádnými událostmi preventivně, tehdy, kdy se nic vážného neděje. Co dělat, když si zabouchne dveře, když ztratí klíče, mobil, když se ztratí nebo zabloudí. To všechno dítě velmi dobře přijímá do svého rejstříku chování, když učitel (rodiče) věnuje této učební látce pozornost, nestraší, nevyhrožuje, ale pojímá učivo jako každé jiné. Proč? Protože od muže se očekává duchapřítomnost v kritických situacích. Akceschopnost a nebojácnost. Zodpovědnost, která se vztahuje jak k ochraně dětí, ženy, tak i majetku. Vnímáte v uvedeném přístupu již vzpomínané charakteristiky muže? Nabízí se termín – úvod do studia. Pamatuji si, že jsem tyto předměty či přednášky brala jako nutné zlo. Úvod do studia byla pro mne spíše ztráta času. Žel, mnohokrát jsem si později uvědomila, že mi unikají souvislosti, že mi chybí pojmový aparát a že zkrátka právě tento úvod nastavuje hladinu základní zkušenosti. Je možné, že už jste dospělý muž a hledáte podněty pro vlastní seberozvoj. Už je to víceméně na vás. Dopřejte si čas k analýze aktuálního stavu a vyhodnoťte, které oblasti zodpovědnosti z výše uvedených zvládáte a v jaké míře. Pokud je aktuální stav spíše neuspokojivý, máte představu, jak by měl vypadat cílový stav, kdy byste si řekl – takto jsem si to představoval? Představte si tento cílový stav ve své fantazii a popište třeba i sám sobě, co cítíte, jak se chováte, jak je vám v kontaktu s druhými a co k tomu přispělo. A pak sestupujte jakoby po žebříčku dolů a pojmenovávejte si, jak se to stalo, že jste tohoto cílového stavu dosáhl. Za ta léta praxe vám mohu jen potvrdit, že každý člověk v sobě nosí řešení své situace. Někdy pro ni hledá slova, jindy má ostych je vyslovit nahlas, jindy zase čeká, až mu někdo potvrdí, že je to možné a že na to má. V jakých oblastech je od muže vyžadována zodpovědnost? V předchozích částech jsem je již vzpomínala, tady uvedu jen dvě základní: Muž je odpovědný za bezpečí. Má-li rodinu, za bezpečí ženy a dětí, za bezpečí domácnosti. Jako nezodpovědné se dá považovat chování, kdy svojí lehkovážností např. ignoruje havarijní stav auta, netrvá na bezpečnostním připoutání dětí v autě, kdy odkládá opravu elektrických spotřebičů aj. Nezodpovědné je, pokud jeho mzda padá do hracího automatu, pokud spotřebuje nekontrolovaně pro sebe tolik, že nezbude na provoz domácnosti a živobytí. Nezodpovědné je, pokud svým chováním naruší pocit bezpečí svých blízkých, ať už agresivním chováním, nebo nezájmem. Muž je odpovědný za stanovení a dodržování pravidel a řádu. Některý z mužů má k této disciplíně blíž, jinému není moc po chuti. Převezme-li otěže řádu žena, které se muž jen slepě podřizuje, dostává na frak jeho tvář krále, bojovníka i mudrce. A pokud pravidla ani neurčuje, ani se jim nepodřizuje a jenom rebeluje, nebo dokonce pouze zevluje, pak je to známkou jeho nezralosti. A vybavuje tím druhé nadvládou nad ním.
6.5 Síla Posledním ze znaků muže je síla. Co je síla a jak se pozná? Jak se dá pěstovat? Dost často se setkávám s karikaturou síly muže. A je mi to upřímně líto. Malí chlapci vykleštění od mužské síly a energie se ztrácí v chaosu přirozených impulsů a požadavků prostředí. Zabrousíme-li do dětství chlapců minulého století, a i když to zní příliš vzdáleně, dělí nás nějakých dvacet let, bylo zcela přirozené zacházet se sílou. Trénovat, ověřovat a používat. Je to dnes jinak? Myslím si, že v potřebě zabývat se silou muže, ne, ale co se rozhodně změnilo, je forma, jak se s touto charakteristikou muže zachází. Bojíme se síly muže nejen my ženy, ale bojí se jí i sami muži. Je to jako dynamit v těle, o kterém nevíme, kdy bouchne. Výchovou
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239020