svírala žluté pánské trenýrky, kterými si utírala slzy. Schopnost verbální komunikace, vnímání a vyhodnocování reality byly omezené, vnímání podnětů z okolí zúžené. Neutišitelně plakala, nebyla schopna souvisle mluvit ani udržet pozornost, soustředit se. Svírala trenýrky na hrudi, třásla se schoulená v křesle a sama pro sebe si opakovala: „Není to pravda, nemůže to být pravda…“ Postupně a jen přerývaně byla schopna popsat, co se včera stalo: „… včera při lyžování narazil David do stromu…“ Neviděla to, ona jela první. Pak ji zavolali zpátky na sjezdovku s tím, že se něco stalo. Vrátila se nahoru a tam jej uviděla. Krvácel, dávali mu masáž srdce, přiletěl vrtulník, ten ale zase odletěl, nebylo mu už pomoci… byla tam lékařka, i ta plakala, jí píchla injekci… nemohla ho už ani obejmout… chtěla by ho zpátky… nemůže se vrátit do bytu, neví, co bude dál, chtěla by usnout a na vše zapomenout… od včerejška jen pláče, neví, co se to s ní děje… S odstupem popsala sama pacientka okolnosti přijetí na psychiatrii takto: „Druhý den jsem se probudila docela brzy. Jakmile jsem otevřela oči, docvaklo mi, co se stalo den předtím. Okamžitě jsem začala brečet. Mamka to slyšela a došla za mnou. Nebyl to klasický pláč, říkám tomu záchvat. Plakala jsem dlouho a nepřetržitě, a místo toho, abych se postupně zklidnila, zhoršovalo se to. Bylo mi jasné, že to nezvládám. Neovládala jsem se. Bylo to zlé, a tak mi mamka nakonec zavolala záchranku. Myslela jsem, že dostanu něco na uklidnění a bude. Nicméně, nevím ani proč, možná kvůli tlaku, který mi změřili, mě odvezli do nemocnice na psychiatrii. Nakonec jsem tam strávila skoro tři týdny. V životě by mě nenapadlo, že se dostanu do takovéto situace, ale to asi nikoho. Během těchto dní jsem na tom byla zle. Pláč byl mým denním chlebem, a když mluvím o jídle, chuť na jídlo se ze mě vypařila. Mohla jsem stěží sníst půl rohlíku. Zhubla jsem dvanáct kilo – nikdy předtím se mi nepodařilo zhubnout ničím a nijak kilo ani jedno…“
5.4.1 Základní pojmy a příznaky v psychopatologii V následujícím textu se zaměříme na popis základních příznakových okruhů z oblasti psychopatologie a diagnostických skupin, zmíníme se o farmakoterapii a urgentních stavech u duševních onemocnění: ■ Vědomím rozumíme stav komplexního a integrovaného propojení vícečetných psychických funkcí: ● Kvantitativní změny vědomí popisují míru bdělosti (lucidity). Somnolence je stav zvýšené ospalosti s reakcí na oslovení nebo na dotek (např. při intoxikacích, únavě). Sopor je stav útlumu vědomí, kdy postižený reaguje již jen na bolestivé podněty. Při kómatu („bezvědomí“) nelze postiženého probrat ani bolestivými podněty a vyhasínají základní reflexy. ● Kvalitativní změnou vědomí je delirium. Delirium (také tzv. amentní stav) se projevuje zmateností a dezintegrací rozličných psychických funkcí – objevuje se dezorientace, porucha pozornosti, narušení myšlení a paměti, mohou se objevit poruchy vnímání (halucinace), poruchy chování – projevy neklidu až agresi——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238822
Nároční klienti v krizové intervenci
vity. S deliriem se nejčastěji setkáme v rámci odvykacích stavů u závislosti na alkoholu, při intoxikacích léky, infekcích, úrazech hlavy, u starších pacientů při pooperačních stavech. ■■ Stejně jako poruchy vědomí rozdělujeme i poruchy myšlení na kvantitativní a kvalitativní: ●● Kvantitativní poruchy myšlení zahrnují například poruchy tempa (bradypsy chismus – útlum myšlení, tachypsychismus – překotné myšlení), nebo poruchy zaměření (myšlení roztržité, zabíhavé, ulpívavé apod.). ●● Mezi kvalitativní poruchy myšlení patří například bludy. Blud je mylné, skutečnosti neodpovídající přesvědčení, kterému i přes jeho rozpor s realitou postižený věří. Blud je tedy sice mylný, ale běžnou argumentací nevyvratitelný (o modifikaci a psychoterapeutické ovlivnění bludných přesvědčení se pokouší kognitivně-behaviorální terapie). Bludné přesvědčení může vést k jednání, jež je bludem podmíněné, a to včetně agresivních či sebevražedných projevů (Ocisková, Praško, 2015; Praško, Látalová, Ticháčková, Stárková, 2011). Podle obsahu můžeme bludy rozdělit do několika skupin. Nejčastějšími jsou bludy pronásledování – paranoid ní, perzekuční. V těchto případech je postižený přesvědčen, že je pronásledován a že je mu ubližováno. 72letá pacientka s diagnózou porucha s bludy: Má souseda a ten proti ní vysílá otravný plyn. Začalo to před třinácti lety, ale to nebylo tak drastické jako teď. Má už úplně rozežranou pusu. Ze začátku měla vždycky fleky na jazyku. Byla s tím i v nemocnici, jak měla v jazyku prořezané rýhy. Ve vlasech má hliník a kadmium, arzen a olovo…. myslí si, že soused má známého policistu a ten mu ty otravné náplně vozí. Vysílá to na ni z nějaké krabice. Dnes ráno otevřela okno a on to pouští přímo na ni, je to asi nějaká moderní zbraň a dělá to, protože ji nenávidí. Byly to původně zbraně ruských vojsk, ale i ty byly zakázané… a nejhorší je ta mlha, která jí pak ucpe cévy k srdci. Dneska kvůli tomu šla na policii, protože jí úplně spálil kůži na noze. Srandu si nedělá ani si nevymýšlí, ale ten policajt jí říkal, že to není možný. Policajt ji poslal sem (na psychiatrii), neví, z jakého důvodu. Copak jí na to pomůžou prášky? Jediné, co jí pomáhá, je podmáslí, podmáslím se detoxifikuje, i tu nohu si musela potřít podmáslím… Psala už kvůli tomu i na vnitro…
Bludy mikromanické se projevují pesimistickým, negativním hodnocením vlastního působení nebo vnějších událostí. Pacient se cítí vinen za to, že byl jako bezpečnostní technik zodpovědný za úraz kolegy – žádné reálné zanedbání se však nikdy neprokázalo, blud se rozvinul na podkladě těžké deprese.
K mikromanickým bludům patří i bludy hypochondrické, kdy je postižený mylně přesvědčen o tom, že je nemocen. ————————————————— 99 ———
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238822
Nikdy dříve psychiatricky neléčená žena středního věku skočila v sebevražedném úmyslu do řeky pro obavy z rakoviny mozku. Diagnosticky byl stav uzavřen jako těžká depresivní fáze s psychotickými příznaky – hypochondrickým bludem.
Opakem bludů mikromanických jsou bludy megalomanické s přesvědčením o výjimečných vlastních schopnostech, významu, původu apod. Pacient je přesvědčen o tom, že je „levobočkem Ludvíka XIII.“, a proto je sledován vojenskou kontrarozvědkou – v tomto případě se jednalo o chronifikovaný, trvalý blud o vznešeném původu a blud paranoidně-perzekuční v důsledku paranoidní schizofrenie.
■■ Mezi poruchy vnímání patří halucinace, mylné smyslové vjemy či pocity vycházející z jednotlivých smyslových modalit. Častým typem halucinací jsou sluchové halucinace hlasů, a to ve formě slov nebo vět. Hlasy mohou například komentovat dění nebo chování postiženého, mohou mu radit, opakovat jeho vlastní myšlenky, navádět jej k nějakému chování nebo jej obviňovat, nadávat mu. Obvykle jsou sluchové halucinace nepříjemné, obtěžující. Zrakové halucinace se nejčastěji objevují u delirantních stavů (halucinace neexistujících zvířat, osob, komplexních scén) a u poškození mozku různého charakteru (demence, epilepsie, intoxikace…). Čichové a chuťové halucinace mohou být příznakem svědčícím pro poškození mozku, například nádorem. Tělové halucinace bývají doprovázeny bludným přesvědčením o jejich původu. 74letý muž byl odeslán psychiatrovi kožní lékařkou, kterou opakovaně navštěvuje a požaduje ošetření pro podkožní parazity na hlavě a zádech.
■■ V oblasti emocí se setkáváme s jejich nepřiměřenou intenzitou (u tzv. afektu) nebo trváním (např. emoční labilita u některých demencí) či s jejich abnormální kvalitou, jako je u nálady depresivní – patologicky smutné či naopak nálady euforické – manické.
Organicky podmíněné duševní poruchy
V této skupině onemocnění jsou zahrnuty ty poruchy, jež jsou projevem postižení mozku, a to ať již původu primárního (nádory, úrazy, degenerativní onemocnění, infekce nervového systému, cévní postižení…), nebo původu sekundárního v důsledku onemocnění jiných tělesných orgánů (metabolické poruchy, infekce, intoxikace…). Projevy organického postižení centrálního nervového systému se mohou projevovat ve všech oblastech psychických funkcí příznaky, jež byly popsány v předchozí kapitole. Při lehčím stupni postižení se může na krizového pracovníka obrátit přímo sám klient – zavolá například na linku důvěry pro pocity osamocení a strachu. Při hlubším postižení se na krizovou službu obracejí spíše příbuzní klienta.
——— 100 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS238822