MARK MARIA KRAFT
„Dobrý nápad, začni.“ „Fajn. Jednoho Američana, který o uplynulých dnech podává navzájem si odporující údaje.“ „A nemá alibi,“ doplnila. „Jeho mobilní telefon, který nahlásil jako ztracený.“ „A který se objeví v jedné sklepní místnosti, v níž to vypadá jako po masakru.“ „To ale ještě nemusí ani zdaleka znamenat, že byl i na místě činu.“ „Nebo byl na místě činu, ale ne v době činu. Možná se ale jeho podvědomí taky brání přiznat, co se stalo.“ „Ty myslíš, že by mohl být v šoku?“ „To by přece bylo možné, nebo ne? Proč by měl zavraždit svou přítelkyni a pak naservírovat svůj telefon na podnose, zvláště když jeho lokalizaci inicioval on sám?“ „Hm, to zní pochopitelně. Předpokládejme přesto, že tu vraždu spáchal. Jak odvezl mrtvolu, když nemá auto?“ rozpřádal Jakub niť dál. „Jednoduše si vypůjčil vůz od kamaráda.“ „Příliš nebezpečné. Vzhledem k tomu, jak byla ta oběť zřízená, by se někde musely najít krvavé skvrny.“ „Ledaže vrah doufá, že je nebudou vyšetřovat.“ „Což by mohlo nasvědčovat autu z půjčovny.“ „K tomu bychom museli znát dobu smrti a patologie nám o tom zatím žádnou přesnou informaci nedala.“ „To není nutné, protože my zhruba víme, kdy tu mrtvou hodili do Vltavy.“ „Takže hledejme nějaké auto z půjčovny, které bylo půjčené přinejmenším ze soboty na neděli.“ „Chtěla bys cigaretu, šéfko?“ „Ano, prosím.“ 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237887
INFERNUM
Připálil jí a ona zhluboka potáhla. „Dál, Jakube.“ „Ten Američan nahlásil zmizení oběti teprve po jejím zavraždění.“ „To ale nemusí nic znamenat. Kolega nám přece řekl, že jeho starost o ni považoval za opravdovou.“ „Hm, jenomže on má špatné karty. Indicie hovoří proti němu, pokud je ta sklepní místnost v té zřícenině taky opravdu i místem činu.“ „Nemaluj prosím tě čerta na zeď, Jakube. Objevit náhodou druhé místo činu, to teď opravdu nepotřebujeme. Ale máš pravdu, indicie hovoří proti němu, třebaže můj instinkt ho za vraha nepovažuje. Pokračuj.“ „Víme o záznamu od oběti v jeho mobilu z minulého pátku. Myslíš, že má smysl poptat se v Roxy, jestli tam někdo ty dva neviděl?“ „Odkud to víš?“ „Podíval jsem se na to.“ „Chytrý chlapec, musím tě pochválit.“ „Díky, šéfko,“ odpověděl natěšeně. „Ještě něco?“ ptala se Eva dál. „Máme záznamy dopravních kamer. To podezřelé vozidlo na břehu Vltavy je starší ročník.“ „To jednoznačně mluví proti autu z půjčovny.“ „To je pravda. A oběť má bratra, který jezdí v odpovídajícím voze.“ Eva se zastavila a ohromeně pohlédla na Jakuba. „A odkud už zase víš tohle?“ „No, mám dobrou školitelku.“ Rozzářeně se na ni podíval. Eva na něj vrhla upjatý úsměv. Jakub určitě ještě nevěděl nic o jejím studiu v Maiselově a jejímu vztahu k Vítkovi, jinak by jí to zaručeně už dávno plný pýchy řekl. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237887
MARK MARIA KRAFT
„Záznamy kamer a ta stopa pneumatiky nejsou jednoznačné,“ upozornila. „Do teď. Ale my máme několik dost chytrých hochů. Například Petra…“ „V pořádku, Jakube,“ vpadla mu do řeči Eva. „Zavolej prosím do Prahy a řekni našim lidem, že se mají postarat o ty otevřené otázky.“ „Okamžitě to vyřídím.“ Jakub si vytáhl telefon a vytočil Radkovo číslo. Evě se dostalo varování. Její zaměstnanec Vítek se dostal do zorného pole vyšetřování. Včera na něj nasadila Martina a beze studu k tomu využila jeho citů. Doufejme, že Martin dodrží své slovo a obstará jí údaje z jeho mobilu. Možná Martina také definitivně ztratila, a pokud ano, patří jí to. Vrátili se do domu a sešli po schodech do sklepa. Dveře teď byly dokořán. Bzučel malý generátor a místnost osvětlovaly dva reflektory. „Už smíme dovnitř, Tomáši, nebo potřebuješ ještě chvíli?“ zeptala se Eva. Přišel k nim na chodbu. „To je tedy pěkný hnus, tam uvnitř. Jděte si ještě zakouřit, pak tam můžete, my musíme ještě trochu uklidit,“ řekl znechuceně a hned zase zmizel. Deset minut nato vstoupili do sklepní místnosti. „Na nic prosím nesahejte a dávejte pozor, kam šlapete, my jsme ještě všechno nenabrali,“ požádal je Tomáš. „Já počkám venku, pokud byste měli nějaké otázky.“ Podlaha byla plná kaluží krve. Uprostřed místnosti bez oken stála rezavá železná kostra postele se silnými pery, ale bez matrace. Zato byla na obou jejích koncích upevněna pera. Na jedné straně stál ohavně páchnoucí kbelík na výkaly s potřísněným víkem. Tu a tam se povalovaly ještě úlomky kostí a menší cáry kůže. 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS237887