ruce do klína a zaposlouchala se do písničky, která hraje v rádiu. Upoutala mě ihned, jakmile jsem ji zaslechla. Je jedna z mých oblíbených. „Tery, tohle asi není to, co sis představovala. Pochopím, pokud to utneš,“ projel si prsty sklíčeně vlasy a zamrkal. Pak se na židli napřímil a zadíval se do krbu. Mohutný oheň olizuje polínka a tančí na žhavých uhlících. Zhluboka jsem se nadechla, abych měla dostatek kyslíku pro svou odpověď. „Máš pravdu, to není, ale nezahodím šanci tě poznat jen proto, že se to nevyvíjí podle scénáře. Stále doufám, že se mi svěříš s tím, co tě tak trápí.“ Chtěl něco říct, ale zarazila jsem ho a rychle mluvila dál. „Vím, že mi to nevysypeš teď a tady, ale chci, abys ke mně byl upřímný a nevodil mě za nos. Pokud v tom nevidíš budoucnost. Pokud mi nehodláš otevřít své srdce. Tak si nehraj s tím mým,“ i mě samotnou má zpověď překvapila a vehnala mi slzy do očí. Dominik položil ruce dlaněmi vzhůru na stůl a zadíval se na mě naléhavým pohledem. Vložila jsem své dlaně do jeho, při tom, co mě pevně svíral. Pak začal odpovídat na můj proslov. „Neřeknu ti, jestli to má budoucnost, to neví nikdo. Můžu ti ale říct, že bych ji s tebou rád strávil, pokud budeš chtít.“ Zamrkala jsem na něj několikrát přes tíhu slz na řasách. Jeho slova mě dojala. „Nechci tě vodit za nos, ale nemůžu ti to říct - ne teď, ani zítra. Musíš vědět, že správný čas sám neznám. A potřebuji, abys s tím souhlasila,“ prohlásil s bolestí v hlase. Jen jsem se mu zadívala do těch kobaltově modrých očí a přikývla. Na jeho tváři se rozlila úleva. Pak pokračoval. „A ze všeho nejvíc, s tebou teď potřebuji být sám. Takže odsud vypadneme, pokud ti to nevadí,“ usmál se na mě uličnicky. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234259
Naznačila jsem mu, že nemám nic proti. Zaplatil útratu a nabídl mi ruku jako vždy. Tentokrát propletl naše prsty a zadíval se mi do očí. V ten moment mě utvrdil v tom, jak vážně to se mnou myslí. Ano, jediný pohled a gesto mě o tom přesvědčilo. Společně jsme překročili práh restaurace a vydali se do nočního lijáku. Kapky deště nám zmáčely oblečení a my spolu utíkali přes silnici, směrem k hotelu. V polovině cesty se najednou zastavil. Otočil si mě k sobě čelem. Kolem nás není ani živáčka. Hledíme si navzájem do očí i přes dešťovou clonu. Po stále propletených rukou nám stékají kapičky vody. Vlasy se mi lepí na obličej a Dominik mi je druhou rukou uhlazuje zpět za ucho. Oba zrychleně dýcháme. Tělem mi projíždí ohromná touha. Touha být mu tak blízko jak je to jen možné. Naklonil ke mně hlavu a rty se mi zlehka otřel o čelo. „Už žádné výčitky a vytáčky,“ přimhouřil oči a opřel čelo o mé. „Nepopírám, že necítím to samé, co ty. Mám tě rád - hodně rád. Taky nepopírám, že bych tě chtěl políbit,“ naklonil se až k mým rtům, polkl na prázdno a zvědavě mě pozoroval, zatímco nás kapky deště dál bičovali do tváří. „Ale neudělám to. Vím, jak by to skončilo, když se oba vracíme do stejného pokoje,“ zasmál se napjatě, odtáhl se a vzal mezi prsty pramen mých vlasů. „Třeba to tak chci,“ zašeptala jsem tiše a nalepila jsem se na něj ještě víc. Jednou rukou mě objal kolem pasu a druhou mi pohladil záda. „Nechceš, to. Jen si to myslíš Tery a vůbec mi to neulehčuješ,“ přeskočil mu hlas. Rozechvělo mě to ještě víc a Dominik mě znovu stiskl v náručí. Zabořil hlavu do mých vlasů a vtiskl do nich
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234259
polibek. Pak znovu propletl naše prsty a došli jsme společně na druhou stranu cesty. Stále mě ochranitelsky držel a chránil před deštěm vlastním tělem. Nakonec jsme se dostali, až k hotelu kde bylo příjemně sucho a teplo. Dominik mě vedl za ruku přes recepci až do našeho pokoje. Kapičky vody mi stékaly z vlasů na kůži za krkem a rozechvívala mě zima s touhou zároveň. Posadila jsem se na pohovku před televizi a Dominik mezi tím donesl z koupelny ručník. Položil mi ho na ramena a já si trochu osušila vlasy. Deštěm se mi zacuchaly. Pomohl mi s nimi. Jeho prsty jemně rozplétaly jednotlivé prameny od sebe. Pak si sundal černou bundu a odložil ji na židli. Na sobě měl už jen rifle a černý rolák. Obdivně jsem pozorovala svaly napínající se pod látkou. Přisedl si ke mně a chvíli jsme se na sebe jen dívali. Mohly to být celé minuty - nemám nejmenší tušení. Zachtělo se mi ho políbit. Celým tělem se mi rozproudila touha. Hladil mě konečky prstů po tváři a jeho dotek zahříval kůži v místech, kde se mě dotýkal. Pak prsty sjel na spodní ret a se zájmem ho pozoroval. Nakonec se jeho prsty přesunuly na místo těsně pod okem a jen zlehka po něm přejel. „Ještě to bolí?“ Po chvíli mi to došlo. Vzpomněl si, jak mě před víc než týdnem uhodil Marek a on to viděl. „Ne,“ chytila jsem jeho ruku. „Měla by, ses jít usušit, ať nejsi nemocná.“ Poslechla jsem. Nechci být nemocná. Když jsem se vrátila z koupelny, pochopila jsem, že hledal pouze záminku proto, jak mě slušně vystrnadit z hlavního pokoje, aby se sám mohl převléknout do suchého. Teď jeho hrudník obepíná tenký modrý svetřík a džíny vyměnil za černé tepláky. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234259