102
Marie Benedictová
během té přeměny přišla o všechen intelekt. Měla jsem podezření, že pan Grossman to ví – jednou jsem se omylem dotkla jeho ruky místo Albertovy –, ale jeho postoj ke mně nedoznal změn. Z profesorovy otázky jsem ale vycítila trhlinu v jeho jinak neproniknutelném vzezření. Rozhodla jsem se podstoupit to riziko, že ho rozčílím, a zatlačila jsem ještě o něco víc. „Prosím, profesore Webere.“ „Dobrá, slečno Marićová. Ale čistě jen kvůli vaší solidní pověsti. Vy jste slibná studentka, vaše inteligence a tvrdá práce vás dostanou daleko. Dokonce jste překonala i své podivné rozhodnutí strávit jeden semestr v Heidelbergu. Vaši budoucnost vidím nadějně.“ Pocítila jsem úlevu nad Weberovým rozhodnutím ohledně Alberta a také úžas nad jeho vzácnou poklonou, zvlášť vzhledem k tomu, že i po roce a půl jsem s důsledky svého tehdejšího rozhodnutí nepřestávala vskrytu bojovat. Chystala jsem se mu poděkovat, ale pak jsem si uvědomila, že ještě neskončil. „Upozorněte pana Einsteina, že pokud zítra nepřijde na přednášku, nebude tím riskovat jen svoje vlastní postavení, nýbrž také vaše.“ * „Moje panenka,“ protáhl Albert, když jsem vkročila do salonu penzionu Engelbrecht; zbožňoval říkat mi panenko. Vypadal bezstarostně, jak tak seděl na pohovce s knihou na klíně a dýmkou v koutku úst. Čekal na mě. Já mu to ale jeho přezdívkou Jonzerl neboli Jeníček neoplatila. Vlastně jsem vůbec neměla náladu mu jakkoli odpovídat. Byla jsem rozladěná, že jsem musela ohrozit svou vlastní pověst, protože Albert začal vynechávat Weberovy přednášky, aby mohl studovat nezávisle. Albert věřil, že on a já spolu můžeme vyřešit velké vědecké hádanky –, ale jen pokud já budu chodit na přednášky a dělat si podrobné poznámky z Weberových tradičních témat, zatímco on zůstane mimo a osvojí si novější fyziky, jako byli Boltzmann a Helmholtz. Albertův plán zahrnoval naši spolupráci a sdílení starých
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234221
Einstein & Einstein
103
i nových teorií a právě jsme zkoumali vlastnosti světla a elektromagnetismu. Byla jsem nadšeným účastníkem tohoto experimentu s moderním bohémským párem, ačkoli to znamenalo, že budu při výkonu této dvojité služby vzhůru do noci, když už mám práci navíc kvůli času strávenému v Heidelbergu. Až doteď. Albert odložil náš společný výtisk učebnice od fyzika Paula Drudea a natáhl se po mé ruce. Přitiskl si ji na tvář a zacukroval: „Taková studená pacička. Zahřeju ti ji.“ Stále jsem nic neříkala. Když se mě jemně pokusil stáhnout vedle sebe na polštář, zůstala jsem stát. „Jak to šlo s Weberem, panenko?“ Obyčejně jsem přímo milovala, jak to znělo, když tu přezdívku vyslovoval. Dnes mi už ale samotné slovo panenka šlo na nervy. Cítila jsem se spíš jako loutka než jako zbožňovaná panenka. „Moc dobře ne, Alberte. Weber souhlasil, že tě zítra přijme zpět jedině v případě, že na tvou přítomnost na přednášce vsadím svou pověst. Tak jsem to udělala.“ Pustil moji ruku a postavil se proti mně. „Žádal jsem od tebe příliš, panenko. Omlouvám se.“ „Vážně, Alberte, pokud se mají tvé bohémské plány pro nás dva uskutečnit, jeden z nás musí získat titul. Jak se jinak uživíme? Ani jeden nebudeme mít kvalifikaci pro vyučování fyziky, pokud ty neuspěješ, protože jsi přestal chodit na přednášky, a mě vyhodí, protože jsem slíbila, že na ně chodit budeš,“ kárala jsem ho, ale bylo těžké zůstat přísná, když se omlouval a prosil mě očima. Byla jsem slabá. A on to věděl. „Pojď ke mně, panenko.“ Udělala jsem krůček k němu, ale oči jsem nezvedla, abych se znovu setkala s jeho vemlouvavým pohledem. „Blíž, prosím,“ žadonil. Natáhla jsem krk, abych viděla, jestli někdo nestojí přede dveřmi. Kdyby nás někdo zahlédl v tak těsné blízkosti, znamenalo by to neodvratný konec mého pobytu v penzionu. Tělesný kontakt byl tím nejhorším porušením pravidel paní Engelbrechtové. Popošla jsem o další krok a on si mě pevně přitáhl k sobě. Zašeptal mi do ucha: „Jsi tak hodná na svého Je-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234221
104
Marie Benedictová
níčka. Slibuju, že od tebe už nikdy nebudu žádat tak mnoho.“ Po zádech mi přeběhlo zamrazení. Naklonila jsem se k němu. Právě když se naše rty dotkly v polibku, ozvalo se bouchnutí předních dveří a my od sebe rychle odskočili. Do salonu nahlédla Ružica s Milanou, aby zjistily, jestli je tam prázdno. Když nás uviděly, velmi zdvořile, leč chladně se s námi rozloučily a zamířily do hracího pokoje. V poslední době nás dokázala dát dohromady jen Helena a ta byla nyní v Srbsku na návštěvě rodiny pana Saviće. Právě se totiž zasnoubili. Albert věděl, jak mě Ružicino a Milanino chování vyvádí z míry. Vzal mě za ruku. „Nedělej si starosti, panenko. Prostě žárlí. Helena má pana Saviće a ty máš mě. Ony mají jen jedna druhou.“ Stiskla jsem mu ruku. „To bude určitě ono, Jeníčku.“ Neodvážila jsem se mu sdělit, že už dlouho chovám podezření, že tím problémem je on. „Máme víc času na studium. Pohlížej na to z té lepší stránky.“ Posadili jsme se bok po boku na pohovku, nohy blízko u sebe, ale nedotýkali jsme se, a vyměnili si poznámky. Albert vyjádřil zájem o Weberovy přednášky a já žasla nad Drudeovým popisem rozličných teorií ohledně světla. Drude vysvětloval, že součástí debaty o povaze světla je debata o povaze neviditelné prázdnoty ve vesmíru; to nahrávalo mému soukromému názoru, že Boží tajemství jsou ukrytá v zákoutích vědy, čemuž by se Albert určitě vysmál, ale já si tím byla jistá. Skládá se světlo z miniaturních částic, nebo z éteru, jak tvrdil Newton, nebo je nějakým druhem posunu v neviditelné kapalině, která vyplňuje prostor kolem nás, jak věřil René Descartes? Nebo snad světlo podle ohromující myšlenky Jamese Clerka Maxwella ve skutečnosti vzniká chvěním propojených elektrických a magnetických polí? A může být tato teorie – že světelné paprsky jsou elektromagnetické oscilace – prokázána matematickými rovnicemi? Přemílali jsme teorii o elektromagnetismu stále dokola a na mé doporučení jsme se rozhodli, že ji podrobíme kritickému zkoumání a matematické analýze. Naším krédem bylo nade vše sázet na jednoduchost, a pokud to bylo
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234221