primáře jednoho nemocničního zaměstnance, jenž kdysi dávno pracoval u pohraniční stráže a uměl zacházet se zbraněmi, aby zkontroloval všechny místnosti a kamrlíky, které se případně používají jako sklady. Dostal zbraň v případě sebeobrany... A akce začala... Bylo ticho, nic se nedělo, okolo nemocnice byl park, sem tam bylo slyšet z ulice vrčení startujících nebo projíždějících aut, byla už tma a jen sem tam probleskovaly světla jejich reflektorů mezi stromy. Hlídkující příslušníci se museli zabořit hluboko do jejich stínů, aby nebyli k rozeznání a splynuli zároveň s nimi v jeden celek. Uběhla jedna hodina, druhá, třetí, zatím byl klid. Z povzdálí v parku slyšeli nějaký šustot, zbystřili pozornost, naslouchali, ale bylo dál ticho, možná že se jim to jen zdálo, říkali si. Najednou uslyšeli střelbu a znovu po sobě, v přízemí budovy nemocnice a zbystřili pozornost! Hledaný delikvent je určitě v budově a nemocniční zaměstnanec jej objevil. A kdo po kom střelil, to teď nevěděli... Poručík Morávek s kolegou Novým se rozutíkali ke dveřím, které vedly z budovy do parku, když ty se samy otevřely a ven vyběhl muž. „Ruce vzhůru!“ Zavelel Morávek, ale nestačil to ani doříct, když po něm šlehla střela a on se skácel na zem. Ale vzápětí vyšlehla další ze zbraně jeho kolegy Nového a teď padl na zem muž, který vyběhl z budovy nemocnice. Tím byl dán impulz dalším lidem, kteří byli povoláni do akce a všichni se rozutíkali ke dvěma ležícím mužům a do nitra budovy. Poručík Morávek naštěstí mrtvý nebyl, měl zásah do nohy, a tak hodně krvácel. Spadl jim kámen ze srdce, a druhý muž, který po něm střelil, byl hledaný zločinec. Ten dostal přímý zásah, byl mrtev. Z hlavy mu tekl proužek krve přes oko... Nadporučík Nový dal rychlé příkazy k odnesení poručíka Morávka na ošetřovnu a rychle vběhl do budo98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234155
vy a rozhlížel se po nemocničním zřízenci, protože ten musel být určitě zraněn. Celou chodbu proběhl, ale nikde nikoho neviděl a tak začal otevírat postupně dveře na chodbě, aby zkontroloval, zda za nimi nikdo není. Když otevřel poslední dveře, naskytl se mu hrůzný pohled! Nemocniční zřízenec, který se nabídl sám k dobrovolné akci, ležel za dveřmi zkroucený a byl prostřílen jak řešeto. Nadporučíkovi Novému se zvedl žaludek... ty vytřeštěné oči, které se na něj přímo dívaly, jakoby žalovaly. Zavřel dveře, udělalo se mu zle. Sesul se na chodbě na dlažbu, a kdyby na něj nezavolali další příslušníci, snad by i omdlel. „Co je? Našel jsi toho pomocníka? Kde je? Nadporučík se jen pitomě díval do blba... „Co je Ti? Odpověz! Poručíka Morávka jsme již odnesli na ošetřovnu a odtud ho hned převezli na sál, budou ho operovat. Kulka vězí někde hluboko v kyčli, nebude to jednoduchá operace. Kdoví, jestli bude normálně chodit, a mrtvého Klementa ohledává patolog, dostal to rovnou do hlavy a na místě byl mrtvý Tvojí zásluhou. Dobře to dopadlo!“ „A kde je ten náš pomocník z nemocnice“, znovu se ptá jeden ze členů policie... Nadporučík Nový se trošku vzpamatoval a začal vnímat dotaz, co po něm chtějí... A tak rukou ukázal na dveře, kde je. Otevřeli dveře a hrůzou ustoupili o krok zpět. „To je strašné“, vypravili ze sebe a dál ze sebe nemohli dostat ani slovo a teď se už ani nedivili Novému, v jakém stavu ho našli. „Chudák...“ konečně někdo prohodil. „Takhle doplatil na to, že nám chtěl pomoct. Je to hrdina! Zasloužil by si metál! Ale na co by mu byl platný, když mu to život nevrátí!“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234155
„Prevít jeden mizerný, to snad ani nebyl člověk, co napáchal škody. Muselo mu cvaknout v hlavě, to snad není jinak možné. Čím ho musela paní Novotná toho Klementa tak naštvat, že po ní šel a nedal jí pokoj, dvakrát ji napadl a teď se za ní zase pustil, naštěstí to pro ni už dopadlo dobře, ale odnesli to další...to se už nikdy nedozvíme, co v té palici nosil...Leda by nám paní Novotná všechno neřekla. Budeme ji muset ještě znovu vyslechnout.“ Nadporučík Nový si uvědomil, že mají dnes zavolat dr. Voženílkovi do továrny, kde pracoval, zda se o něm něco dozvěděl na psychiatrii. Je ještě brzo, vždyť je skoro ještě noc a do ordinační doby daleko... Nadporučík Nový převzal velení po poručíku Morávkovi, chlapy rozpustil, jen jednoho nechal u zastřeleného zřízence a vydal se nemocniční chodbou za doktorem, aby se dozvěděl, jak je na tom jeho kolega a aby dal příkaz k odvezení mrtvého na patologii, kterého delikvent zavraždil. Proběhlo mu hlavou, že tam teď budou ležet vedle sebe na pitevních stolech vrah a jeho oběť... Došel k sesterně, dveře byly otevřené, sestra seděla za stolem. Zvedla hlavu a vyčkávavě čekala... „Dobré ráno“, pozdravil nadporučík Nový a hned jí oznámil, že je třeba odvézt na patologii jejich zaměstnance, který při zátahu na zločince přišel o život a leží v přízemní chodbě. Je u něj policista. Poptal se na operační sál, ale sestra mu řekla, že ještě stále operují jeho kolegu, že musí počkat. Ukázala mu směr, kudy se tam dostane. Vystoupal do 1. patra, přešel celou chodbu a na jejím konci viděl rozsvícený sál. Dveře byly zavřené, jen namátkou viděl za prosklenými dveřmi kmitat se stíny... Světlo ho vyloženě bodalo do očí. Sedl si unavený na chodbě před sálem na lavičku, opřel záda o opěrku. Oči se mu klížily a v momentě cítil, jak usíná.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234155