„I hovno. Já to myslel tak, jestli tě ta tvoje ještě rajcuje,“ pokoušel se Mrázek o nápravu reputace. „Jak kdy. Podle toho, kolik toho vyžeru,“ smál se Brož. „A myslíš, že ona to má taky tak?“ řekl Mrázek, snaže se dostat k meritu věci. „Vlasta tolik nechlastá. Ta mě musí mít ráda za střízliva,“ řekl Brož, dlouze se napil z půllitru a jeho tvář dostala úplně jiný výraz, než bylo obvyklé. „Víš, co ti řeknu? Že bych chtěl ještě dítě, vole.“ „Cože, ty?“ koukal na něj překvapeně Mrázek. „No jo. Vlasta je ještě mladá, ta by to zvládla.“ „A myslíš, že jste na tom spolu fakt tak dobře?“ „Asi tak jako každej, víš jak, ne? Sice se štěkáme, ale mám jí rád.“ „Dyť už dítě máš, ty vole, ne? Buď rád, že je vaší holce už devět. Zase všechno to sraní s miminem od začátku…,“ pokoušel se krotit jeho úvahy Mrázek. „Ale tak za Lucinu bych dejchal, víš jak, ne? Ale chtěl bych ještě kluka, ty vole.“ Mrázek byl jeho rozhodnutím zcela překvapen a v tu chvíli neměl nejmenší chuť mu cokoli o jeho ženě naznačovat. Ať si to vyříkají mezi sebou a bez nás, pomyslel si a od svérázné obsluhy objednal dva rumy. „Hele, myslíš, že by to ta tvoje mohla Vlastě ňák naznačit?“ šťouchl do Mrázkovy paže loktem Brož. „Ježiši Kriste, vy jste oba jak navedený,“ utrousil do piva Mrázek. „Cože?“ neslyšel dost dobře Brož. Mrázek krátce zakroutil hlavou, jakože nic: „Myslíš, že je to vhodný? Se známe pár dní. Si to řeknete spolu, ne?“ „Prosim tě, vhodný. Ženský toho proberou… Tak proberou i tohle, no. Já kdybych to na Vlastu vybalil, tak mě pošle do prdele. Ale když jí Božka trochu nalomí, tak o tom třeba bude přemejšlet, víš jak, ne? 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233967
„Proč jste si tohle všechno schovali na dovolenou, místo abyste voráželi a řešili to až doma?“ nerozuměl jejich pohnutkám Mrázek. „Co všechno, vole? O dítěti by se asi mělo mluvit na dovolenej, ne? Právě když je pohoda a člověk je pryč od těch všech možnejch sraček, víš jak, ne?“ „Jo, to asi jo,“ kývnul se smíšenými pocity Mrázek. „Já to Božce řeknu, ale teď už na to serem, ne? Nebudem si tady vylejvat srdce jako dvě starý kurvy.“ „Já s tim nezačal,“ ohradil se Brož a otočil rumovou objednávku. Po osvěžení se oba odebrali ke stanům, aby bylo vidět, že i přes návštěvy restauračního zařízení dokážou trávit čas s rodinou. Mrázková toho hned využila a pod záminkou nakoupení a odeslání pohledů v recepci lákala manžela pryč od Brožových, aby ho mohla vyzpovídat. Ten se sice zdráhal a dával jí plnou důvěru k těmto poštovním úkonům, ale nakonec se vůli své ženy podvolil. „Tak si představ, že se mě Venca ptal, jak jsme na tom my dva spolu,“ prozradil Brož manželce. Tu polil zvláštní pocit horka a zimy najednou z pocitu provinění, z očekávání výslechu a následného přiznání. A také z nepříjemného řešení nastalé situace, jež nemívá dohledné a klidné konce. „A řek ti, proč se tě na to ptá?“ sebrala odvahu. „Ne,“ ohnul spodní ret Brož. „Asi mají s Božkou ňáký problémy. Pravděpodobně už ho to s ní nebaví.“ Brožová si sice oddechla, ale zároveň nebyla příliš potěšena z toho, že mu bude muset pravděpodobně všechno říci sama, neboť jeho informovanost o celé věci byla evidentně nepopsaný list papíru. „Ještěže my takovýhle problémy nemusíme řešit,“ řekl Brož a spokojeně se natáhl na deku. Proti Mrázkovým, směřujícím k recepci, šly po kempové cestě tři obyvatelky chatky, kde měl Mrázek před nedávnem promenádu po 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233967
molu, coby zelený manekýn. Všechny viditelně zadržovaly smích, a když minuly Mrázkovy, rozchechtaly se naplno. „Čemu se tak tlemily?“ nechápala Mrázková a prohlížela se od prsou až po chodidla. „Nejsem někde něčím pokydaná?“ „Nejsi. Ale určitě se smály tobě. Asi ňáký krávy, no,“ konstatoval Mrázek s ledovým klidem. „Řek jsi to tomu Fandovi?“ přepnula Mrázková plynule. „Chtěl jsem mu to říct, ale on se mně před tím svěřil, že chce ještě jedno dítě. Tak jsem se na to radši vysral,“ vysvětlil Mrázek. „Jo a máš to prej Vlastě naznačit.“ „Jéžišmarjá,“ chytla se za hlavu Mrázková. „Koukám, že se oba hodně dobře znají. Jsem zvědavá, co bude, až na ní Fanda vybalí, že chce mimino a ona mu na to řekne, že se už nechce starat ani o Lucinu. To bude ještě pěkný.“ Pohledy byly napsány a odeslány příbuzenstvu, aby vidělo, jak si Mrázkova rodina užívá léto v českých luzích a hájích, a že se v ničem neomezuje. Čenda už nemusel hledat stín za stanem, neboť lesní stromy už kryly slunce daleko lépe. Lucie i Ivanka byly pobytem v rybníku tak scvrklé, že jejich varhánky na prstech se pomalu měnily v kostelní varhany. Láďa běh času příliš nevnímal a Mrázková s Brožovou se chystaly znovu rozjet konverzaci na téma odchody a setrvání v manželství. Potřebovaly k tomu pouze nepřítomnost mužského elementu. A poněvadž na nepřítomnost byli Mrázek s Brožem specialisté, měly možnost jejich manželky konverzovat až do půlnoci.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233967