KAPITOLA SEDMNÁCTÁ - Alex Bynsová Stál na přídi a pozoroval zapadající slunce. Musel mě slyšet, ale nic neříkal. Přišla jsem až k němu. „Tylere,“ oslovila jsem ho. „Najdeme ji,“ přesvědčovala jsem ho. S bolestí se usmál a nesouhlasně zakýval hlavou. „To by byl zázrak,“ odsekl. „A ty se stávají i v dnešním světě.“ Přemohla jsem závrať a stoupla si až k zábradlí. Párkrát jsem se zhluboka nadechla a podívala se na moře. „Jeden se stává právě teď.“ Pousmála jsem se. „Má averze k vodě je čím dál menší.“ Nic neřekl a očima propátrával moře před námi. Čekal, až zahlédne nějaký pohyb. „Tylere, pojďte si odpočinout. Celé dva dny jste nespal.“ Vzpomněla jsem si, co všechno už mi uteklo. Před dvěma dny, když jsem vyrazila hledat Tylera, mě nenapadlo, že za pár hodin budu na lodi. Mark Kohevang, můj šéfredaktor, ale vydal množství financí z vlastní kapsy, abych mohla na tomhle článku pracovat. Úkol byl jednoduchý: najít Tylera, zjistit co se dá o Jessice a pak najít i jí. Mark chtěl, aby byl náš časopis první. Abychom první napsali příběh Jessici Thompsonové. Včera večer jsem se snažila zjistit, co se dalo od Tylera. Ale neprozradil mi nic. Nechtěl o Jessice mluvit, anebo mi nedůvěřoval. „Nechci spát,“ odporoval. „Až jí najdeme, bude potřebovat pomoct. Barkat nám jí jen tak nevydá. Nebude to… zadarmo.“ Po zádech mi přejel mráz. „Musíte být silný.“ Položila jsem mu ruku na rameno. Vůbec na 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233937
mě nereagoval. Přemýšlela jsem, jestli mu mám říct pravdu. Nalhala jsem mu, že jsem známá Jessicy. Ale to byla lež a prozatím to vím jen já. Dozví se to. Dříve nebo později. „Až Barkata najdu-“ začal, ale já mu skočila do řeči: „Neříkejte to,“ prosila jsem. „Chápu, že byste ho nejraději zabil, ale na to tu jsou jiní.“ Konečně odtrhl oči od vody a podíval se do mých očí. „Proč tu jste?“ Ta otázka mě zaskočila. „Kvůli Jessice. Nemůžu ji v tom nechat,“ snažila jsem se z toho vykroutit. „Nikdy o vás nemluvila.“ „Hm,“ řekla jsem jen. „Proč jste tu vy? Kvůli pomstě? Nenávisti?“ opakovala jsem jeho otázku. „Taky. Ale hlavně kvůli ní. Nedokázal bych být bez Jessicy. Je úžasná. Když jsem s ní, na všechno zapomenu. Chtěla by všem pomoci. Je strašně silná, ale mám strach, že tohle nezvládne.“ „Milujete ji?“ ta otázka se sama nabízela. „Zemřel bych pro ni,“ přitakal. „Musím jí najít. Pokud zemře, půjdu za ní,“ odpověděl a odešel pryč. Otočila jsem se za ním a sledovala, jak odchází. Rukama jsem se stále držela zábradlí za sebou. Na chvíli mi přišlo nečestné a urážlivé psát o nich, aniž by to věděli. Ale je to moje práce. A obětovala jsem hodně pro to, abych právě já mohla být na téhle lodi s Tylerem. Zavřel jsem oči a znovu jsem cítila levnou kolínskou Marka, když jsem se k němu nahnula a políbila ho. Muselo to být. V redakci bylo hodně lidí. Někteří byli lepší než já a na tuhle práci se možná i hodili víc než já. Každopádně jsem chtěla něco dokázat. Alespoň jednou jsem chtěla mít pocit slávy. Z úvah mě vytrhlo zazvonění telefonu. Sáhla jsem do kapsy, zatímco druhou rukou jsem se pevně držela zábradlí.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233937
„Bynsová,“ řekla jsem do telefonu, protože jsem se nepodívala na jméno volajícího. „Alex? Už něco máš?“ ozvalo se z druhé strany. „Ne, ještě ne,“ zalhala jsem. „Sakra Alex. Něco potřebuju. Fotky, nahrávky, přiznání, cokoliv.“ „Ale já nic nemám!“ zakončila jsem. V telefonu jsem našla nesčetně fotek, zachycujících Tylera. Napadlo mě hned několik titulků, které bych mohla k obrázkům dát, ale neudělám to. Z práce jsem zvyklá lidi pošpinit a napsat o nich lži. Tyler na mě ale zapůsobil svým šarmem a nedokázala jsem ho prostě zradit. Jessica je někde na lodi, u nějakého vraha. Bojuje o život a já tu mám sepisovat stupidní články? Ne, ani náhodou! Zmáčkla jsem nabídku, označila všechny fotky, které jsem na lodi vyfotila a do jedné byly vymazány. Tak je to v pořádku. „Alex!“ zavolal Rodney. „Ano?“ „Pojďte se najíst.“ Jen jsem přikývla. Rodney došel až ke mně a tázavě si mě prohlédl. „V pořádku?“ „Hm.“ „Nemusíte být na palubě.“ „Co?“ nechápala jsem, o čem mluví. Pak jsem si vzpomněla, voda. „Á, tohle. Promiňte. To je v pořádku, já jen… Asi přijdu o práci, tak doufám, že Jessicu zachráníme.“ „To si piště, že jo. Ta holka stojí za každou práci na světě.“ Usmál se a odcházel pryč. Znovu jsem osaměla a dostala jsem čas na přemýšlení. Ne, zatřásla jsem hlavou, abych z ní dostala všechny myšlenky. Se zděšením jsem zjistila, že se nedržím zábradlí. Musela jsem se usmát. Strach přemůže strach. Vydala
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233937