LISA JACKSON „Náhodou, mně se jméno Franklin líbí.“ Erin nestrpěla jediné špatné slovo na adresu nového muže v jejím životě. „A co ty, Gerri?“ zeptala se Julia. „Ale, žádná sláva. Právě jsem se rozešla s jedním chla pem. Nechodili jsme spolu ani šest týdnů.“ Věnovala Julii výmluvný pohled. „Určitě nebyl ten pravý.“ „Nevím, jestli pravý muž vůbec existuje,“ poznamenala Julia. Byla ráda, že se téma rozhovoru odklonilo od Coopera Trenta. „Pověz nám něco o Franklinovi,“ vybídla tedy Erin. V tu chvíli se u jejich stolku zastavila číšnice. „Ještě jed nou totéž?“ zeptala se jich a ony přikývly. „Takže… Zpátky k Franklinovi.“ Pro Erin to byl pokyn, aby na svého nového přítele začala pět hotové ódy. Prý pro dává auta a studuje ekonomii, aby se mohl stát účetním. Gerri obracela oči v sloup a její pohled vysílal jasný sig nál: N-U-D-A. Julii však takové téma vyhovovalo a spokoje ně s kamarádkami strávila v restauraci další dvě hodiny. Když se pak vracela k vozu, bylo jí mnohem lépe. Cíti la se vyrovnaná. I když si zapomněla prodloužit parkování, nenašla ani lístek s pokutou za sklem, ani botičku na kole. Spokojeně pak dorazila až domů. „Jde to k lepšímu,“ ujistila se, když zamkla auto a vydala se mezi kalužemi ke vchodovým dveřím. Doma pak odhodila na věšák promoklý kabát a chvíli si musela pohrát s Čertíkem, než pod pohovkou našla jeho jed nookou hadrovou myš. „Byla tam, kdes ji nechal,“ napome nula ho. To ale už kocour po hračce skočil a zahryzl se do ní svými jemnými zoubky. „OK, je tvoje,“ usmála se a zamířila do kuchyně, aby si poslechla vzkazy na záznamníku. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233877
bez milosti Našla jen jeden. Na displeji se neobjevilo žádné telefonní číslo. „Julie,“ ozval se z přístroje tichý hlas Shayly. Julia ztuhla a zapíchla pohled do telefonu. „Julie, jsi tam?“ ptala se Shay. „Julie? Prosím, dostaň mě odsud. Tady Shay…“ Julii by se v tu chvíli krve nedořezal. Soustředila se na každé slovo své sestry. „Musíš mě odsud dostat, Julie,“ zopakovala zoufale Shay. „Je to tu strašné. Nemůžeš mi ale nikam zavolat, nesmíme telefonovat. Prosím, prosím, nějak mě odsud dostaň. Uch… A…“ V tu chvíli byl hovor ukončen.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233877
Kapitola 9
Shay opatrně, potichu vypnula telefon. Zdálo se jí to, nebo se v zadní části potemnělé budovy skutečně kdosi pohybo val? Měla by být prázdná, většinou se na noc zavírá. Shayle se však podařilo projít zadními dveřmi, které byly odemčené kvůli uklízečkám. Cestu dovnitř jí ukázala jedna ze studentek, JoAnne Har risová, dívka, které se kvůli její vášni pro strunné nástroje přezdívalo Mandolína. Když toho rána spolu uklízely v jí delně, prořekla se před Shaylou, že existuje způsob, jak se spojit s vnějším světem. Pokud by se jí podařilo proniknout do hlavní budovy, mohla by se dostat i k tajnému kódu, který jedna ze spolužaček náhodou objevila, když dělala pořádek na stole Charly Kingové. Shay tedy konečně našla způsob, jak zavolat Julii. Ta jediná by ji odsud mohla dostat. Kód se mění každý týden, vysvětlila jí Mandolína. Charla Kingová si ho však psala na papír, který si schovávala právě do svého stolu. A ten občas zapomínala zamknout. Přestože měla Mandolína podle Shay skutečně pitomou přezdívku, naštěstí jí nebránila podělit se o tajemství. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233877