absolvuje. Možnost měřit tímto způsobem výkon umožnila začít pořádat soutěže v crossfitu. Crossfit staví na rozmanitosti, každá tréninková lekce může být jiná.
OOTRX závěsný systém Dalším novým cvičebním systémem v oblasti fitness je cvičení se závěsným systémem TRX. Jeho tvůrcem je Američan Randy Hetrick, který na nápad konstrukce tohoto závěsného systému přišel během svého působení u námořnictva. Po odchodu založil v roce 2004 společnost Fitness Anywhere, Inc., která uvedla na trh nové sportovní náčiní TRX systém, jehož využití se rozšířilo do tréninkových center a tělocvičen mnoha profesionálních sportovních týmů v USA a později i do zahraničí. TRX je zkratka pro »Total-Body Resistance Exercise«. TRX závěsný systém je univerzální přenosné cvičební náčiní umožňující provádět řadu cviků na rozvoj svalů celého těla. Jako zátěže je využíváno hmotnosti vlastního těla. Pomůcka je vyrobena ze značkového materiálu s neomezenou závěsnou hmotností. TRX tvoří nylonový popruh s rukojetí, nožní kolébky a kotevní příslušenství. TRX může být připojen na všechny standardní dveře pomocí zařízení »door anchor«, nebo na stabilní konstrukci, na kterou můžete zavěsit kotvu a karabiny. TRX může být zavěšeno také na stromy, stropní trámy apod. Lze jej tak používat v podstatě kdekoli, ve vnitřních prostorách i venku v přírodě. Pro optimální využití je potřeba ke cvičení rovná tréninková plocha s neklouzavým povrchem o velikosti 240 × 180 cm. Přínosem tohoto cvičení je především to, že při provádění každého cviku je kromě svalů provádějících konkrétní pohyb maximálně aktivováno stabilizační svalstvo. Zároveň tato cvičení intenzivně rozvíjí balanční schopnosti. Pro začátečníky ve fitness s nízkou úrovní zdatnosti a svalovými dysbalancemi je toto cvičení poměrně náročné, je vhodné až pro pokročilé cvičence, kteří absolvovali začátečnické období cvičení zaměřené na obnovení svalové rovnováhy. Diskutabilní je také provádění tohoto cvičení u žen se syndromem hypermobility (http://www.trxtraining.com).
OOPilates Jedno z nejoblíbenějších cvičení posledních let, obzvláště u žen, je Pilates. Jeho autor Joseph Hubertus Pilates v něm sloučil prvky rehabilitačního a zdravotního cvičení, německého a řeckého cvičebního systému a systémů východních (jóga, tai-chi a další). Jeho metoda sice nepřináší žádné specifické nové prvky, ale je zdařilou syntézou cvičení vhodných pro široké spektrum cvičenců všech věkových kategorií a různé výchozí úrovně pohybových schopností i kondice. Cvičí se na podložce, používají se různé cvičební pomůcky a také speciální přístroje, které již můžete vidět i v naší praxi. Joseph Hubertus Pilates (1880–1967) se narodil v Düsseldorfu. V dětství trpěl řadou zdravotních obtíží, mezi které patřily astma, křivice a revmatická horečka, a právě jeho špatné zdraví ho přivedlo k zájmu o cvičení a sport. Zabýval se studiem různých forem cvičení včetně jógy. Nakonec se vlastní pílí dopracoval k výborné kondici a dobře zvládal několik sportovních odvětví. V průběhu první světové války, kdy žil v Londýně, zde formuloval základy svého vlastního cvičebního systému. Inspirován prací ošetřovatele v nemocnici navrhl cvičební zařízení a sérii cviků pro pacienty upoutané na lůžko a k jejich nemocničním postelím vyrobil cvičební pomůcky. Sestavil cvičební program na protahování a posilování. Využíval dostupných prostředků jako například per z postelí, poliček a židlí. Toto nářadí se později stalo inspirací pro prototypy cvičebních strojů, které dnes můžeme najít v některých studiích zaměřených na metodu Pilates (reformer, cadillac a další). Po první světové válce se Pilates vrátil do Německa, kde trénoval německou vojenskou policii. 98 / Fitness programy z pohledu kinantropologie
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233700
V roce 1926 byl německou vládou požádán, aby vyučoval svůj cvičební program v armádě. Coby přesvědčený pacifista odmítl a odjel do USA. Během cesty se seznámil se svojí budoucí ženou Clarou, zdravotní sestrou, se kterou pak společně založil cvičební studio v budově newyorského baletu a jeho metoda, kterou nazval kontrologie (contrology), se rozšířila mezi tanečníky, herce a sportovce (název kontrologie vychází ze »svalové kontroly«). Po Pilatesově smrti převzala jeho práci jeho žena a metodu dále rozvíjela (Blahušová, 2002). V průběhu vývoje dochází často k úpravám Pilatesovy metody v návaznosti na nové vědecké poznatky, její základní koncept je však stále zachován. Základním principem metody Pilates je koncentrace. Na pohyby, které provádíme, se musíme soustředit, tak můžeme zlepšit jejich kvalitu. Koncentrujeme se na dýchání, zapojování svalů v daném pořadí, na polohu těla a celý průběh pohybu. Dalším principem Pilates je kontrola. Při cvičení musíme plně vnímat, co která část těla dělá, a mít pohyb stále pod kontrolou. Všechny cviky jsou prováděny s kontrolovaným dýcháním, s maximální koncentrací a vedeným, tj. pomalým pohybem. Zpočátku nám může pomoci vizualizace, tj. představa o tom, co který sval dělá a jak se zapojuje do pohybu. Všechny naše pohyby začínají ve středu těla. Vybudováním silné »základny« můžeme odstranit bolesti zad a budeme se pohybovat účelně, ekonomicky. V Pilates se oblast středu těla nazývá Power House. Ukazatelem síly středu těla je způsob, jak sedíme, stojíme, jak se pohybujeme, nosíme věci apod. Dalším principem Pilates je plynulost. Podle Pilatese by měl být každý cvik jediným plynulým pohybem bez odpočinku a zadržování dechu. Pohyb by se neměl zrychlovat ani zpomalovat. Nepřípustné jsou v tomto cvičení rovněž hmity a švihy, které mohou způsobovat různá zranění (při hmitech či švizích ztrácíme nad pohybem kontrolu). Při takto správně provedeném cvičení můžeme navíc dosáhnout meditačního efektu. Přesnost je nezbytnou podmínkou účinnosti celého Pilatesova postupu. Vyžaduje určitý čas a úsilí, než dosáhneme bezchybného provedení cviků. Každá fáze pohybu má svůj smysl a my ho musíme znát, abychom cvik provedli dobře. Dýchání je jednou z nejobtížnějších částí Pilatesovy metody cvičení. Pokud v průběhu cviku nedýcháme správně, může to znemožnit správné provedení pohybu. Naopak správným dýcháním můžeme docílit zlepšení tělesného i psychického zdraví. Pilatesova metoda cvičení užívá způsob dýchání, který se nazývá hrudní dýchání, při němž je cílem udržovat břišní a zádové svaly v činnosti a zároveň mít uvolněná ramena. Hrudní koš se při nádechu roztahuje a při výdechu se stlačuje směrem dolů až k pasu. Zapojí se tak znovu zádové svaly a navíc i svaly pánevního dna. Nádech je prováděn nosem (fáze přípravy na pohyb) do zad a dolních žeber, která se roztahují do stran a přivádí tak vzduch až do spodních částí plic. Přitom se však nezvedá hrudní koš. Výdech se provádí ústy (fáze vykonání pohybu) se současnou kontrakcí břišních svalů a jejich vtažením k páteři. Tím se podle Pilatese zvedne bránice a jedinec vydechne maximum vzduchu, který má v plicích. Uvolní se tak místo pro další okysličený vzduch. Pilatesova metoda se soustřeďuje na tři hlavní cíle: posilování břišních svalů, udržení správného zakřivení páteře a protažení hamstringů (Blahušová, 2002).
OOVibrační přístroje Kromě »tradičních« pohybových aktivit se v posledních letech ve fitness centrech setkáváme i s přístrojovými metodami. Mezi nejrozšířenější patří vibrační a podtlakové přístroje. Nejznámějším vibračním přístrojem je u nás v posledních letech Power Plate. Pracuje na principu biomechanického stimulačního tréninku (tzv. akcelerační trénink), který vyvolá přirozené reakce těla na vibrace. Přístroje jsou řízené počítačem, produkují trojrozměrné mechanické vibrace s hlavním vektorem ve vertikálním směru, které jsou prostřednictvím plošiny přenášeny do celého těla a způsobují automatické zapojení svalových vláken (jde tedy ne o volní, ale reflexní svalovou kontrakci v rozmezí 25 až 50 stahů Další moderní druhy cvičení provozované ve fitness centrec / 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233700
za sekundu). Doporučovány jsou poměrně krátké cvičební lekce, 15 až 30 min, o frekvenci dvakrát až třikrát týdně. Výrobci slibují jak efekt na kondici, sportovní výkon, posturální stabilitu, flexibilitu, zlepšení kvality kostní tkáně, urychlení procesu regenerace a hojení, tak u žen okamžité zlepšení prokrvení, zlepšení funkce lymfatického systému, okysličení krve a odstraňování toxinů, redukci tělesné hmotnosti a celulitidy (http://www.powerplate.com/cz/ benefity/vyzkum).
OOPodtlakové přístroje Podobně jako vibrační přístroje nabízí řada fitness center také trénink na podtlakových přístrojích. Skládají se ze dvou částí. První z nich je podtlaková komora neboli vnější obal přístroje. U všech typů těchto podtlakových přístrojů je stejná, může se lišit pouze tvarem. Rozměry komory musí být přizpůsobeny pohybu těla. V komoře vzniká podtlak až 30 mbar – každý výrobce má mírně odlišné hodnoty podtlaku. Regulace podtlaku – elektronická nebo manuální – je tak jednoduchá, že ji zvládnou cvičenky samy. Podtlak v komoře může být konstantní nebo střídavý (střídá se fáze podtlaku s dobou, kdy podtlak neúčinkuje). Druhou část přístrojů tvoří aerobní trenažer, rozdílný podle toho, jaký pohyb je v komoře vykonáván. Bývá to běžný rotoped, rotoped se šlapáním před tělem vsedě, orbitrack (trenažer, který se dá srovnat s pohybem při běžeckém lyžovaní) nebo běhací pás. Výrobci podtlakových přístrojů slibují svým zákaznicím redukci podkožního tuku na ženských problémových partiích, redukci celulitidy, tvarování těchto částí těla a zlepšení lymfatického oběhu. Tvrdí, že »výdej energie se zvyšuje až o 50 % ve srovnání s aerobním cvičením bez použití vakua, tuk se začíná spalovat za kratší dobu a únava svalů není pozorovatelná tak brzy, protože kyselina mléčná, která se vyvíjí ve svalech při námaze, se odstraňuje a metabolizuje mnohem rychleji« (http://www.vacushape.cz/vacushape/klinicke-testy). Tyto přístroje mají ovšem i řadu kontraindikací, jako je lymfedém, prodělané embolie, záněty žil a další.
100 / Fitness programy z pohledu kinantropologie
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233700