Spoluúčast: Mravní dimenze tržní ekonomiky
svět nedokončený, tak aby jeho dokončení mohlo být dílem lidských bytostí.“30 Tvořivý Bůh očekává stejně tvořivé úsilí od lidstva. I to je jednou z výhod volného obchodu – význam, který přikládá stálým inovacím. Pierre-Paul Lemercier de la Rivière to v 18. století vyjádřil následujícími slovy: Zájem na osobním prospěchu, k němuž tato obrovská svoboda člověka vybízí, tak mocně a bez ustání žene každého jednotlivce, aby vylepšoval a násobil množství těch věcí, jež si přeje prodávat; tím zvětšuje celkovou míru požitků, které může poskytnout druhým lidem, aby tím současně zvýšil množství požitků, které výměnou mohou poskytnout druzí lidé jemu samému. Svět tak funguje sám od sebe; touha po požitcích a svoboda užívat těchto požitků, vyvolávající nepřetržité zvyšování počtu produktů a průmyslový růst, tak celé společnosti vtiskují mód, z něhož se stává trvalé směřování k jejímu nejlepšímu možnému stavu.31
Podle Maxe Webera spočívala revolučnost biblického myšlení mimo jiné v demytizaci nebo také v odkouzlení přírody. Lidské bytosti mohly poprvé nahlédnout stav světa nikoli jako cosi svatosvatého a zahaleného tajemstvím, ale jako něco, čemu je možné racionálně porozumět a co je možné vylepšit.32 Tento pohled, zaujímající v judaismu ústřední místo, tak činí judaismus překvapivě otevřený novým technologiím, ať již v oblasti lékařství v podobě genetického inženýrství, výzkumu kmenových buněk a terapeutického klonování, nebo v oblasti vzdělání, v podobě internetu a interaktivních CD-ROMů. *** Ze všeho nejvýznamnější byla pravděpodobně otevřenost, s níž judaismus vnímal bohatství jako Boží požehnání, z něhož se máme jakožto takového těšit. Svět je stvořen Bohem; už proto je dobrý, a prosperita je znamením Božího požehnání. Askeze a sebezapření nemají v židovské spiritualitě mnoho místa. Mudrc Rav, žijící ve 3. století, zašel dokonce tak daleko, že prohlásil: „V budoucím světě budeme souzeni pro každé oprávněné potěšení, které jsme si odepřeli v tomto životě.“33 Jedním z často se opakujících témat Deuteronomia patří: „Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, tvůj Bůh, tobě a tvému domu.“34 99
dustojnost v rozdilnosti.indd 99
21/02/2017 10:25:34 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233678
Jonathan Sacks / DŮSTOJNOST V ROZDÍLNOSTI
Ekonomický růst, vyvolaný globalizací a informačními technologiemi, má v první řadě náboženský význam, neboť nám mnohem víc než kterýkoli jiný předchozí ekonomický řád umožňuje výrazně zmírnit chudobu. Judaismus během svých dějin odolal pokušení jakkoli romantizovat, racionalizovat nebo otupovat skutečné utrpení, které způsobují hlad, bída a nedostatek. Rázně by odmítl Marxův výklad náboženství jako opia lidstva. Bída není stav, který by byl požehnaný nebo Bohem ustanovený. Bída, jak říkali rabíni, je „svého druhu smrt“ a je „horší než 50 morových ran“. Dodávali k tomu: Není nic těžšího, nežli snášet bídu, neboť ten, kdo je stižen bídou, se podobá tomu, na něhož se lepí všechny těžkosti světa a na něhož se snesla všechna prokletí Deuteronomia. Kdyby všechny těžkosti byly položeny na jednu misku vah, a bída na druhou, bída by je všechny převážila.35
Judaismus si rovněž neidealizoval motivaci, vedoucí k tvorbě bohatství. Velcí zastánci myšlenky trhu, Bernard Mandeville, David Hume a Adam Smith, si s úžasem uvědomili skutečnost, která mnohým připadala skandální, totiž fakt, že trh svůj kolektivní přínos vytváří prostřednictvím řady úkonů a transakcí, jež ve své podstatě sledují osobní prospěch. Adam Smith to vyjádřil těmito slovy: „Že se můžeme naobědvat, to není z dobré vůle řezníka, sládka nebo pekaře, nýbrž proto, že dbají svých vlastních zájmů.“36 V prostředí tržní ekonomiky, řečeno Smithovým slavným výrokem, jednotlivec „myslí jen na svůj zisk a v tom, jako i v mnohém jiném, jej vede neviditelná ruka, aby podporoval cíl, který původně neměl v úmyslu“.37 Skutečnost, že trhy fungují spíše na principu osobních zájmů než altruismu, odedávna vedla ke kritice všeho, co byť jen náznakem připomínalo slovo „obchodní“. Judaismus naproti tomu uznává, že za nejvýznačnějším pokrokem občas stojí pozemsky materialistická a nikterak velkodušná motivace. „Viděl jsem,“ praví Kazatel, „též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná, a jak přitom jeden na druhého žárlí“ (Kaz 4, 4). Nebo, vyjádřeno slovy talmudických mudrců, „nebýt puzení ke zlému, žádný člověk by nepostavil dům, neoženil se, nezaložil rodinu, ani by se nevěnoval obchodu“.38 Ve vztahu mezi člověkem a Bohem je nejzásadnější věcí čistota srdce. Ve vztahu člověka k člověku však záleží na výsledku, nikoli na pocitech, které k tomuto výsledku vedly. Z tohoto pohledu je třeba dát za pravdu siru Jamesi Frazero100
dustojnost v rozdilnosti.indd 100
21/02/2017 10:25:34 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233678
Spoluúčast: Mravní dimenze tržní ekonomiky
vi, který řekl, že „pro svět je lepší, aby člověk konal správně ze špatných pohnutek, než aby s nejlepšími úmysly škodil“. To, co mudrce zajímalo, bylo odstranění bídy, ani ne tak přerozdělením daní, jako spíš budováním společnosti, kde by chudí měli v případě potřeby pomoc na dosah, a to jak v podobě charity, tak především vytvářením pracovních příležitostí. S bohatstvím tak přišla i odpovědnost. Richesse oblige. Úspěšní podnikatelé, muži i ženy (známá 31. kapitola knihy Přísloví, „Ženu statečnou kdo nalezne?“, je v podstatě oslavný chvalozpěv na podnikavou ženu), měli svým chováním sloužit jako příklad veřejné štědrosti a správného směřování společenství. Nápadné konzumní chování se setkávalo s nelibostí a s pravidelnými zákazy v podobě „zákonů proti přepychu“. Bohatství jakožto Boží požehnání s sebou neslo odpovědnost užívat jej ku prospěchu celého společenství. To, co je na nové ekonomice z židovského pohledu mravně nepřijatelné, tedy není volný trh jako takový, ale zhroucení smyslu pro společenskou solidaritu, k němuž přitom dochází, dále pak rostoucí segregace bohatých a chudých a slábnoucí smysl pro odpovědnost, která by měla úspěch doprovázet – to, co J. K. Galbraith nazval „kulturou spokojenosti“.39 Díky tomu, jak snadno dnes mohou korporace a jejich ctižádostiví exekutivci přemisťovat své podnikání, vykazuje jejich přispívání do daňového systému – a tím i do společného vzdělávání, zdravotnictví a k zajištění společného blaha – trvalý pokles. Nově vzniklá třída – „symboličtí analytici“ – se příliš nezajímá o chudší třídy, často s nimi ani nepřijde do styku, a rovněž bude tato třída v menší míře využívat veřejné služby, než jak tomu bylo u jejích předchůdců. To je špatně. Z chudoby se tak stává forma společenského vyloučení, která může přejít v úděl, přenášený z jedné generace na druhou. Znamená to, že bohatství společnost neposiluje, nýbrž naopak ji oslabuje. Rabíni upřednostňovali trh a konkurenci, protože vytvářely bohatství, vedly k nižším cenám a většímu výběru, snižovaly absolutní úroveň chudoby, a postupem času rozšířily nadvládu člověka nad prostředím, čímž do značné míry omezily jeho roli pasivní oběti okolností a osudu. Konkurence uvolňuje energii a tvořivé schopnosti, ale musí zároveň sloužit obecným zájmům. Židovské zákony proto povolovaly ochranářskou politiku, byla-li nezbytná k zabezpečení místní ekonomiky, a to především tehdy, šlo-li o obchodníka vně komunity, neplatícího daně. Rabíni se též v jistých dobách zasazovali o snížení cen základních komodit. Kráčel-li tedy volný trh ruku 101
dustojnost v rozdilnosti.indd 101
21/02/2017 10:25:34 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233678