i o domorodých indiánech; představovali si, jak všichni slaví společně, poutníci, indiáni, Kate, Rita a on. „Přijdou k nám? Ti otcové a indiáni?“ „Ne, Rito, ti jsou už dávno mrtví.“ „Ale já bych chtěla, aby někdo přišel!“ „Já taky.“ Kate stála ve dveřích. „Jsem skoro hotová.“ „S knihou?“ Přikývla. „S knihou. A až skončím, oslavíme to. A pozveme přátele. I mou agentku a lektorku. A taky sousedy.“ „Co to znamená – skoro hotová?“ „Dodělám to koncem týdne. Máš radost?“ Šel k ní a objal ji. „To víš, že mám radost. Je to fantastická kniha. Bude mít úžasné recenze, v knihkupectví Barnes & Noble jí budou celé stohy v oddělení bestsellerů a vznikne z ní vynikající film.“ Zvedla hlavu z jeho ramene a usmála se na něj. „Jsi můj poklad. Byl jsi tak trpělivý. Staral ses o mě, o Ritu, o dům a zahradu, den za dnem se to stále opakovalo, ale ty sis nestěžoval. Teď zase začneme žít, to ti slibuju.“ Hleděl oknem na zeleninovou zahrádku, na hranici dříví a kompost. Rybník byl podél břehu trochu zamrzlý, už brzy budou moct bruslit. Copak to není život? O čem to mluví? „V pondělí pojedu do města, musím do internetové kavárny a taky si zatelefonovat. Neoslavíme Den díkůvzdání s přáteli?“ „S tak malým předstihem nemůžeme nikoho zvát. A co by si počala Rita mezi tolika dospělými?“ „Každého potěší, když bude moct Ritě předčítat nebo si s ní hrát. Ona je stejný poklad jako ty.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233671
Co to povídá? On že je stejný poklad jako jejich dcera? „Můžu se zeptat Petra a Liz, zda by s sebou nevzali své synovce. Jejich rodiče je sice nejspíš budou chtít mít na Den díkůvzdání doma, ale za zeptání nic nedám. A moje lektorka má syna v Ritině věku.“ Už ji neposlouchal. Podvedla ho. Slibovala pozvat hosty až v zimě nebo zjara, a místo toho to chce udělat teď. Během několika měsíců by jí agentka předala cenu doma bez parády jen při sklence šampaňského. Takhle je čeká velký poprask kolem ceny jen s malým zpožděním. Může tomu nějak zabránit? Co by dělal až do konce zimy nebo do začátku jara? Dokázal by Kate přemluvit, aby s opravou čekali tak dlouho, a sám se spokojit s tím, že jí bude e-maily přivážet z internetové kavárny ve městě? Svěřila mu poštu, proč tedy ne e-maily? Možná začne sněžit a nepřestane, stejně jako v roce 1876, a oni budou celou zimu jen psát, číst, hrát, vařit, spát, aniž by se starali o svět tam venku. „Jdu nahoru. My tři to oslavíme v neděli, ano?“
10 Měl by to vzdát? Kate však ještě nikdy nebyla tak klidná a nepsala tak snadno jako posledního půl roku. Zdejší život potřebovala. Taky Rita jej potřebuje. Nevystavil by svého andílka nebezpečí ruchu, zločinů a drog ve městě. Pokud se mu podaří, aby měla Kate ještě jedno dítě, nebo raději dvě, vyučoval by je doma. Vyučování jednoho dítěte mu připadalo
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233671
pedagogicky sporné, ale se dvěma nebo třemi by bylo všechno v pořádku. Možná by to šlo i s jedním. Neměla by Rita u něho rozhodně lepší výuku než v nějaké špatné škole? V neděli Kate vstala časně a pozdě odpoledne práci dokončila. „Jsem hotová,“ volala, seběhla do přízemí, vzala za jednu ruku Ritu, za druhou jeho a roztančila se s nimi. Potom si vzala zástěru. „Uvaříme si něco? Co máme doma? Nač máte chuť?“ Kate a Rita se při vaření i při jídle neuvěřitelně rozdováděly a všemu se smály. Veselý smích brzy promění se v slzy – tak varovala jeho babička vnuky před slzami, když se příliš smáli, a tak chtěl stejně varovat Kate a Ritu. Pak si ale řekl, že by vypadal jako morous, a radši mlčel. Napadaly ho však čím dál chmurnější myšlenky. Rozvernost těch dvou ho zraňovala. „Pohádku, pohádku,“ žadonila Rita po jídle. Kate ani on si během vaření nic nevymysleli, obvykle však stačilo, když jeden začal a druhý pokračoval a vzájemně se poslouchali. Dneska to ovšem tolik odbýval, až Kate i Ritě z toho příběhu zkazil radost. I když ho to mrzelo, náladu stejně nedokázal spravit. A Rita už stejně měla být v posteli. „Já ji uložím,“ ozvala se Kate. Slyšel Ritin smích v koupelně a dovádění v posteli. Když se uklidnila, očekával, že ho zavolá pro pusinku na dobrou noc. Ale nezavolala. „Okamžitě usnula,“ vysvětlila Kate, když k němu přisedla. O jeho rozladěnosti se slovem nezmínila. Byla stále ještě v povznesené náladě, zatímco jemu při pomyšlení, že si vůbec nevšimla, jak se cítí on, bylo ještě hůř. Kate zářila jako už dlouho ne; tváře jí plály,
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233671