„Já taky nic moc nevím. Chtěla jsem být s Lukášem chvíli o samotě jako vy dvě, ale nevyšlo to. Pořád něco řešil, ale prý mi to vynahradí. Co jsem jediný zaslechla, tak se určitě budeme koupat. Bavili se i o volejbalovém hřišti a o volejbale. Každopádně se necháme překvapit, co vymysleli.“ Když přijdeme do kempu, parta sedí u stolu, který je u stánku s občerstvením. „Ahoj!“ pozdravíme je trojhlasně. S Michalem si dáme pusu a přisednu si vedle něj. „Co vy tři sudičky, vyspaly jste se?“ prohodí k nám Vojta. „Ále, tak v rámci možností,“ odpoví mu Dominika. Domča vedle Matese jen září, sluší jim to. „Co máte dneska v plánu?“ zeptá se Terka. „Hrajete volejbal?“ „Jo tak docela, možná, trochu.“ „Co to je za odpověď?“ směje se Kryštof. „No to je jako, že ho hrajem, trochu. Hlavně ve škole v těláku,“ přeloží jim to Domča. „Prostě a jednoduše, hrát ho umíme, aspoň nějak.“ „Tady stejně nejde o to, zda ho hrajete suprově nebo ne. Spíš jde o to, zda byste si s námi zahrály.“ „Jo, v pohodě, chápu, já s tím nemám problém.“ „Já taky ne,“ přidám se k hovoru. „Mě napadlo, že by první turnaj hrály holky proti klukům. Co vy na to? Jestli vám tedy nebudeme vadit,“ nadhodí Zuzka a hledí na nás. „Ne, spíš abychom vám to nekazily,“ odpoví jí Terka.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233581
„My taky nehrajeme nějak extra, ale klukům to nandáme,“ přidá se do hovoru Verča. „Tak je to jasný, první turnaj začíná holky proti klukům.“ Přemístíme se na volejbalové hřiště. S Terkou si sundáme boty, líp se bude hrát. Písek krásně hřeje do noh. V prvním setu vyhrávají kluci, ale my se nevzdáváme a ve druhém setu jim to nandáme a vyhrajeme. „Teď se proházíme, šlo by to?“ „Jo, klidně.“ Rozdělíme se na skupiny: Já, Domča, Terka, Mates, Michal a Lukáš. Proti nám pak hraje Zuzka, Verča, Katka, Kryštof, Dan a Vojta. První set vyhrajeme jen tak tak. Druhý set bohužel projedeme. Už mi to nějak nejde, nevím proč, ale docela jsem to kazila. „Dáme to ještě jednou?“ „Nevím, co říkáte holky,“ zeptá se nás Lukáš. „Já nevím, teď mi to moc nešlo, abych vám to zas nekazila,“ prohodím k nim. „Ale náhodou ti to šlo, akorát tohle kolo ti nevyšlo,“ obejme mě Michal a dá mi pusu na tvář. „Tak jak to teda vidíte?“ „Já bych dala ještě jedno,“ prohodí Domča a ke mně zašeptá, „nic si z toho nedělej, hraješ dobře.“ „Dobře, tak poslední kolo,“ odpovím. „Ok,“ Michal mě políbí, prý pro štěstí. Asi to opravdu pomohlo, hraje se mi daleko líp než předtím. Poslední kolo vyhrajeme, super.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233581
„Teda Aneto, ještě říkej něco o tom, že to neumíš,“ pronese ke mně Vojta. „Bylo to dobrý, předtím jak ti to nešlo, jsi to jen hrála, co? Abychom vyhráli.“ „Tak a teď jsi mě, Kryštofe, prokoukl. Bylo mi líto, že nevyhráváte, tak jsem to schválně kazila.“ „Seš hodná, dík.“ „Já vím, já vždycky. Ještě by vám bylo líto, že jste ani jednou nevyhráli.“ „Konec debaty, mám žízeň. Jak jste na tom vy? Jdu doplnit tekutiny, přidáte se?“ ukončí náš rozhovor Dan. „Já jsem pro,“ hlásí se Terka. Nakonec jdeme všichni, zápas byl vyčerpávající. I když už je navečer a slunko se blíží k západu, pořád hřeje. Cestou na hlavní pláž ke stánku s občerstvením potkáme spolužačky Kláru, Janu a Zuzku. Kluky si prohlížejí, je vidět, že se jim líbí. Nejvíc je zaujme Kryštof, po něm se otáčejí. Nás pozdravily pokývnutím hlavy. Nejsme žádné extra kamarádky, jako třída držíme pohromadě a docela spolu vycházíme. Jinak mimo školu se nestýkáme. Když přijdeme k občerstvení, vzadu na nás čeká velký stůl, posedáme si všichni hezky k sobě. „Zlato, co chceš koupit?“ „Vezmi mi prosím pomerančový džus,“ odpovím Michalovi. Když se vrátí, nese džus a kofolu a v puse má lístek, na kterém je pořadové číslo. Vyndám mu ho z pusy. „Objednával sis jídlo?“ „Ne, špatně jsi to řekla, objednal jsem nám jídlo.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233581