Emil Hruška 1984 v souvislosti s tímto teroristickým činem vyslýchán už zmíněný neofašista Vinciguerra, řekl (charakterizuje tak vlastně stay-behind obecně): „Po masakru v Peteanu a po všech, které následovaly, mělo být zcela zřejmé, že vznikla reálně existující struktura, skrytá ve tmě, se schopnostmi pro strategii zastrašování a ležící uvnitř samotného státu. V Itálii existuje tajná síla, paralelní k ozbrojeným silám, sestávající z civilistů a příslušníků ozbrojených sil s antisovětským zaměřením, aby na italské půdě vzdorovala ruské armádě (…) Tajná organizace, vlastně nadorganizace se sítí napojenou na tajné služby, se zbraněmi a výbušninami, jakož i s muži, kteří je dovedou používat (…) Nadorganizace, která, pokud by k sovětské vojenské invazi nedošlo, může převzít úkol, zabránit posunu v zemi z politického středu doleva. Toto činí s podporou oficiálních tajných služeb a politických a vojenských sil.“ Německo Dne 26. září 1980 ve 22:19 hod. explodovala nálož uložená v odpadkovém koši u hlavního vchodu mnichovských pivních slavností – tzv. Oktoberfestu. Bomba 13 lidí usmrtila a na 200 zranila. O život také přišel atentátník: neonacista Gundolf Köhler. Vyšetřování tohoto teroristického činu provázely podivné okolnosti, podobné stylu vyšetřování skutků, které byly později, tj. v 90. letech, připsány organizacím stay-behind: sebevražda důležitého svědka ve vazbě, přehlížení určitých svědeckých výpovědí a dalších důkazů, nezájem rozkrýt pozadí činu. Podivně spěchající úřady (tehdejší západoněmecký hlavní státní zástupce Kurt Rebmann zastavil vyšetřování už následujícího roku!) předložily veřejnosti verzi pachatele coby osamoceného frustrovaného mladého muže, aniž by byly jakkoli zkoumány jeho kontakty v neonacistickém prostředí, a hlavně aniž by byla vyšetřována případná spojitost Köhlera a jeho činu s nálezem podzemního skladu vojenských výbušnin v Lüneburských vřesovištích v roce 1981. Přitom prý bylo možné spojitost Köhler–sklad–výbušnina
100
SnB_ZLOM.indd 100
4. 4. 2017 14:23:20 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233342
STÍNY NAD BELGIÍ odhalit. „Novináři, zabývající se tímto skutkem, nemohli věřit tomu, že oba tyto případy spolu nesouvisely,“ napsal list Wiener Zeitung po 34 letech (12. prosince 2014). „Všichni ale naráželi na zeď mlčení. Experti na tajné služby poukazovali na Gladio, guerillovou armádu NATO »stay-behind«, tak nazývali Američané tuto armádu, existující po celé Evropě.“ Když Andreotti v roce 1990 přiznal existenci tajných armád, chtěla tehdy opoziční německá sociální demokracie (SPD) využít tohoto odhalení proti vládní CDU kancléře Helmuta Kohla, s cílem získat tak více hlasů při prvních spolkových volbách po sjednocení Německa. Poté, co se objevily první informace o tom, že v německých strukturách stay-behind byli svého času bývalí příslušníci SS, označil bezpečnostní expert SPD Hermann Scheer tyto struktury za „Ku-klux-klan “ a požadoval zásah justice proti nim. Jenže představitelé CDU obratem poukázali na to, že také Helmut Schmidt, svého času ministr obrany za SPD a pozdější spolkový kancléř, opatroval tajemství tajné armády! Načež poslanci Spolkového sněmu za SPD hlasovali spolu s poslanci za CDU/CSU za to, aby vyšetřování německých struktur stay-behind probíhalo za zavřenými dveřmi… Evropský parlament Jediný orgán Evropské unie volený občany se problémem tajných armád (nepřesně zobecněných jako „Gladio“) zabýval na svém plenárním zasedání dne 22. listopadu 1990 a po rozpravě přijal usnesení „k aféře Gladio“ (viz Úřední list Evropských společenství C 324/201). Italský poslanec Enrico Falqui během zasedání prohlásil: „Tato Evropa nebude mít budoucnost, pokud nebude postavena na pravdě a naprosté transparentnosti svých institucí. Proto musíme vědět, které a kolik sítí Gladio existuje v členských státech Evropských společenství.“ Pokládáme za účelné nabídnout čtenáři úplné znění tohoto už zapomenutého usnesení, jehož úřední překlad do češtiny neexistuje:
101
SnB_ZLOM.indd 101
4. 4. 2017 14:23:20 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233342
Emil Hruška „EVROPSKÝ PARLAMENT vzhledem k odhalení více evropských vlád, že po 40 let ve více členských státech Společenství existovala tajná organizace pro získávání informací a ozbrojené akce, vzhledem k tomu, že tato organizace se mohla více než 40 let vymykat jakékoli demokratické kontrole a že byla řízena tajnými službami daných států ve spolupráci s NATO, v obavách z nebezpečí, že tyto tajné sítě mohly zasahovat do politického života členských států, popřípadě do něj mohou ještě dnes zasahovat, s poukázáním dále na to, že vojenské tajné služby (nebo službami kontrolované tajné pobočky) v určitých členských státech jsou spojovány se závažnými teroristickými útoky, jak bylo možné prokázat ve více soudních řízeních, vzhledem k tomu, že organizace toho druhu operovaly a operují vně jakékoli legality, že nad nimi nemůže být uskutečňována žádná demokratická kontrola a dále že nejvyšší vládní a ústavní osobnosti různých zemí opakovaně tvrdily, že o těchto záležitostech nebyly informovány, vzhledem k tomu, že různá oddělení Gladio byla zásobována z vojenských skladů a struktur, jsou autonomní, a tak neznámá, a pro demokratické struktury zemí, ve kterých operují nebo operovala, představují nebezpečnou útočnou kapacitu, vysoce zneklidněn tím, že v době, kdy je výslovně upřednostňováno posílení spolupráce Společenství v bezpečnostní oblasti, objevují se rozhodovací centra a pohotovostní skupiny, které se vymykají jakékoli demokratické kontrole a nadto jsou ještě tajné; odsuzuje zřízení tajných organizací za účelem získání vlivu a provádění akcí a požaduje úplné objasnění charakteru organizace, účelu a dalších aspektů těchto tajných struktur, jakož i jejich eventuálního zneužití, a jejich použití pro ilegální zásahy do vnitropolitického života daných zemí, což platí i pro teroristickou aktivitu v Evropě a eventuální spoluvinu tajných služeb členských států nebo třetích zemí,
102
SnB_ZLOM.indd 102
4. 4. 2017 14:23:20 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233342