„Tak to jste mě překvapili, synci,“ prohlásil natěšený profesor, když ochutnal pálenku ze zkvašených Mikešových zavařenin, které ukradl matce doma ve špajzce, tedy v chladné místnosti určené ke skladování potravin. „Ehm, sice trochu smrdí, ale jinak krása,“ dodal, když si odplivl po tom ocase, co mu zůstal v ústech a trochu nabral dech. Mrož na tom sice ještě nebyl, jako známý opilec Milan Čurda z Tuhaně, který se proslavil jako osmipromilový řidič, zvyklý pít všechno, co teklo, takže deníček abstinenta si rozhodně nevedl. Je však nutné dodat, že houpání na židli, poklepávání nohou, či ťukání prsty po stole se u něj již nějaký čas, k potěše všech studentů, projevovalo. Na tom však nebylo nic divného, protože produkty z kvašení rád požíval nejen on, Čurda, či Hašek a jeho Švejk, nebo Matesův oblíbenec Churchill, ale dodnes je mají rády i jiná velká zvířata, jako lidoopi, kteří milují nakvašené ovoce tak, že se pak motají, padají ze stromu a zvracejí, či sloni, kteří se posilňují zkvašenými plody stromů marula, nebo jejich kůrou, což způsobuje jejich přiotrávení alkoholem. „Jak říkám krása,“ zopakoval pochvalu Mrož znovu. Pak ukázal na vyblýskaný model palírny z výrobny Strojbalu Pacov a studentům nařídil: „Odneste mi tu kolonu nahoru!“ To, že o palírnu tak rychle přišli, je samozřejmě zaskočilo, ale vědomí, že v bedně s limonádou mají ulité čtyři půllitrové lahve až po okraj naplněné pálenkou pro svoji potřebu, jim to zklamání alespoň trochu vyvážilo. „Na příští týden můžeš svolat to předsednictvo,“ prohlásil spokojeně Puchejř, který se už viděl, jak sedí s Matesem u jednoho stolu a s ostatními svazáky družně popíjejí, aby svými přípitky dali
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233193
jasně najevo, že to stejně jako ředitel Kopista myslí s budováním socialistické společnosti nanejvýš vážně.
Markéta Než se však mohlo konat předsednictvo, do plánu studentů zasáhla další hodina tanečních, která byla pro všechny studenty vyšších ročníků školy, vyjma těch nemocných a z tělesné výchovy osvobozených, zcela povinnou záležitostí. Bylo to proto, že jak vyplývá z historických pramenů, umění tančit není každému člověku automaticky dané. Toto Mates samozřejmě plně chápal, protože, jak už se dozvěděl kdysi dávno od babičky, tančit neuměla ani víla Adélka, která žila se svojí vílí maminkou a tatínkem v dřevěné chaloupce na okraji Augecu, tedy parku v Lužánkách. Dokonce i takový francouzský císař Napoleon Bonaparte, snad proto, že prý nerad chodil do společnosti, tančit neuměl. „Zítra se bude tančit všude,“ prohlašoval proto ředitel Kopista, všude kde se objevil, v duchu filmu známého režiséra Vladimíra Vlčka, který chtěl v šedesátých letech lidovou písní a zejména tancem bojovat za radostný život socialistického člověka a za družbu všech národů. „Kdo neumí tančit, soudruzi, nemůže se v životě pobavit, ale ani společensky prosadit,“ dodával pak ještě většinou, protože jako známý proutník, si byl vědom nutnosti společenských kontaktů. Nakonec i Matesův děda Adolf často vzpomínal, jak chodil v Brně na výuku tance, kterou pořádal neúnavný mistr Kadlec a jeho krásná rakouská manželka Mici, nebo později bělogvardějec 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233193
Dejnečenko s oslňující, štíhlou a blonďatou partnerkou, která se jmenovala Paraša. Pro Matesa bylo tehdy překvapením, že dědovo nadšení pro kurzy tance zdaleka nesdílela babička, protože ženy většinou tanec zbožňují a domníval se, že to bylo způsobeno tím, že slovo paraša, které označuje také určitý úsek textu v židovské Tóře, prozradilo v mistrově tanečnici židovku. A babička Židy vždycky nesnášela. Teprve až dospěl, pochopil, že to bylo způsobeno nevšedním vzhledem a vyzývavým oblečením pěstěné ruské krasavice, na které mohl děda oči nechat. „Jo, Rusky byly vždycky krásné,“ povzdechl tehdy otec Mikeš, který si vzpomněl na to, když byl v Moskvě na konferenci, jak ho tenkrát provokovala jedna z žen sedící v krátké sukni a bez kalhotek na protější lavičce nedaleko Zvonice Ivana Velkého. „Dnes bude veselo,“ prohlásil však najednou Puchejř a vrátil Matesa do reality. Chystali se totiž na večerní hodinu ča-či, svižného latinskoamerického tance a snad ještě divočejšího pasodoble, které prý má symbolicky znázorňovat koridu. „Tak hurá do záhuby!“ ozval se i Mates, a nalil si něco z jejich pálenky do nerezové placatky s vygravírovaným obrázkem draka, který podle čínského zvěrokruhu označuje lidi s vladařskými předpoklady. V tuto chvíli Mates zřejmě ještě nevěděl, že draci podle Číňanů dokážou lidi nejen charakterizovat, ale také proměňovat a to často i v jiná velká zvířata, jako opice, nebo čuňata. Právě proto se asi u nás říká, že byl na draka, nebo že měl opici, čímž se má popsat pohyb takovéhoto jedince, který značně připomíná tradiční balijský opičí tanec zvaný Kecak. To se konec konců ukázalo jako předobraz nastávajících tanečních. „A ještě se napijme na odvahu,“ zanotovali oba společně, a pak si každý notně upil z lahve, aby se jim rozšířily cévy a nohy jim lépe šlapaly. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233193