Fredrik se zaklonil. Ustoupil o pár kroků od stolu a dobelhal se k závěsům. Mnul umělou látku mezi prsty a civěl na zasněžený kopec za oknem. „Ten hlas,“ řekl, „to je ta žena, co mě uspala.“
30
Velké lampy osvětlovaly fotoateliér bledým světlem. „Co si myslíš, že to je?“ zeptala se žena na vozíku. Lin váhavě pozorovala obraz opřený o pískově žlutou cihlovou zeď. Obraz natištěný na hedvábí byl velký, větší než ona sama, a když se na něj dívala, vybavily se jí pomeranče. Uvnitř krvavé pomeranče, které její matka nosívala z trhu. Barva večerního slunce doma nad městečkem. Neodvážila se to však říct nahlas. Žena zvedla ze stolku s podsvícenou deskou skalpel. Lin měla zpocené dlaně a šperk, který jí dal Kain, jí klouzal mezi prsty. „Já nevím,“ vykoktala ze sebe. „Ne, samozřejmě že to nevíš, ty huso. Ale co ti to připomíná?“ „Nějaký… list, možná? Takové bývají listy brzy na podzim, ne? Když zežloutnou. Předtím než úplně zhnědnou.“ Žena na vozíku si ji prohlížela. „Bude viset v pokoji,“ řekla, položila si skalpel do klína a odjela ke stěně se zrcadly. Na háčku tam visel fotoaparát. Sundala ho a popruh si přetáhla přes hlavu. „Ten obraz nepředstavuje nic,“ pronesla a propletla si prsty. „Chápeš?“ Tiskla prsty k sobě tak silně, až jí zbělely klouby. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233025
„Obraz není nic víc, než co chceš, aby byl. Přesně jako ty. A ty budeš to, co z tebe chci mít já.“ Jako když suché listy víří nad pláněmi pokrytými jinovatkou. Tak to zní, když se směje podzim, otřásla se Lin a zadívala se na ženu před sebou. Ta se zasmála a opřela se na vozíku, až se jí pod bílým pláštěm vyboulila prsa. Žena na Lin zamířila skalpelem. „Ale tak se sakra podívej sama na sebe!“ Lin otočila hlavu k zrcadlové stěně. Tmavé vlasy měla rozpuštěné. Na prsou se jí pohupoval šperk, tmavá rubínová barva ladila k utaženému korzetu, který jí žena vnutila. Z nahrubo vystřižených děr v podprsence vykukovaly bradavky. Kožené popruhy, které jí v rozkroku přidržovaly gumový penis, se jí zařezávaly do zadní strany stehen. Žena odložila skalpel a zvedla fotoaparát. Sýr, pomyslela si Lin. Za chvíli je po všem. Fotoaparát cvakl. Dvakrát. Když z něj lezly fotografie, vrčel. Úsměv. „To je dárek? Od obdivovatele?“ Žena nechala fotoaparát klesnout do klína a ukázala na šperk. „Od Kaina?“ Mělo to znít vřele, Lin však stejně přeběhl mráz po zádech. „Uklidni se. Nevidíš, jak jsem bohatá?“ Máchla obtloustlou rukou směrem ke kožené pohovce v rohu, k obrazům zavěšeným nad ní a k obrazu, který měl možná představovat krvavé pomeranče. Pak se natočila až k ní. Gumová kola vozíku klouzala po hladké podlaze s tichým vrzáním, v němž jako by se odrážel ženský křik. „Nechtěla jsem ti ho ukrást.“ Její hlas teď jako by zhrubl. Zastrčila dívce jednu polaroidovou fotografii mezi kožený popruh a tříslo. „Pro Kaina,“ zamumlala. „Budeš se dotýkat sama sebe. Jako bys byla muž. Určitě jsi viděla plno chlapů se zvednutým pérem. Chovej se, jako bys byla chlap.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233025
Pak fotoaparát odložila, znovu sáhla po skalpelu a usmála se. „Na mě se můžeš spolehnout. Jsem doktorka.“
31
Když Fredrik s Kafou vyšli z Moreniova bytu, venku fučel ledový vítr. Místo aby si Fredrik zvedl límec a přitiskl bradu na prsa, zadíval se na nebe. Nad střechami se proháněly mraky stejně bezcílně jako jeho myšlenky. Nedokázal v hlavě najít místo, kde by se mohl soustředit. Sešli se s techničkou Terezou Grøftingovou, která jim potvrdila, co už Fredrik věděl. Moreniův byt někdo vyčistil. Podlahu, zdi, dokonce i záchod a odtok ze sprchy někdo vydrhl a opláchl. Zmizely fotografie, knihy, ložní prádlo i oblečení. A to málo, co zůstalo, jako konferenční stolek a komoda, po použití chemikálií a odmašťovacích prostředků jen zářilo. Mohli by tady zřídit operační sál. Jediné stopy, které zde našli, po sobě nechal Fredrik. Zvracel, pomočil se, potil se a vykašlával hleny. A polovina stanice to teď věděla, což mu tedy zrovna nepřidalo. Kafa většinu času, co byli uvnitř, s někým telefonovala. To ho taky do jisté míry mrzelo. V tomhle bytě ho někdo přepadl, mohla aspoň před stírat, že ji to zajímá. Možná to na něm viděla. „Začali jsme znovu vyslýchat sousedy na Bygdøy,“ vysvětlila mu. „Jestli tam tu neznámou ženu skutečně drželi, tak si 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233025