o excesy. Realita je ale jiná a vystoupí zvlášť zřetelně až při srovnání s Hospodářskými novinami. Přestože Hospodářské noviny vycházejí jen pět dní v týdnu, vydaly více textů zmiňujících Andreje Babiše nežli Lidové noviny i Mladá fronta Dnes. Navíc plná pětina článků Hospodářských novin o Babišovi pro něj vyznívala kriticky. Takových textů vyšlo v Hospodářských novinách skoro dvakrát víc než v MF Dnes a Lidových novinách dohromady. Máme za to, že i ti, jimž jsou Hospodářské noviny svými východisky vzdálené, uznají, že celkovým pojetím novinářské práce dnes mohou sloužit jako domácí etalon profesní kvality. Ze srovnání produkce Babišových deníků s Hospodářskými novinami je zřejmé, že základní taktika obou deníků Mafry v ochraně zájmů svého vydavatele spočívá v tom, že o událostech, které by ilustrovaly Babišovy chyby či nedostatky, vůbec nepíší. Mlčení je tedy první a nejspolehlivější metodou manipulace: čtenář, který na zprávu nenarazí, zpravidla nemá jak zjistit, že ji mohl očekávat. Ze všech ostatních čísel je zřejmé, že deníky Mafry oproti Hospodářským novinám celkově provádějí jen drobný posun ve vyznění. Používá se pro to odborný termín spin, což doslova znamená pootočení. Jedná se o mnohem účinnější metodu manipulace nežli „kobercové bombardování“ správnými názory, které se lidem začne zajídat. Snadno si to lze ilustrovat neohrabanou propagandou komunistického režimu, jehož hesla visela na každém nároží, ale prakticky nikdo jim nevěřil. Nejúčinněji se lidmi manipuluje tehdy, pokud si toho sami vůbec nevšimnou. Právě proto je tak důležité, aby v médiích převažovaly neutrálně laděné texty. MF Dnes a Lidové noviny v tom zacházejí tak daleko, že jejich kmenoví komentátoři Miroslav Korecký a Petr Kamberský zvládli mistrovsky zvláštní disciplínu – psaní komentářů bez názoru. Výrazná většina jejich textů o Babišovi má neutrální vyznění. Vedle mlčení o záporech vydavatele a šikovného spinu v jeho prospěch a v neprospěch jeho soupeřů je třetí důležitou technikou manipulace v denících Mafry vhodné načasování – i to je z tabulek 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232999
zřejmé. Mladá fronta Dnes ve volebním měsíci říjnu o Babišovi vydala 130 zpráv, to jest dvakrát víc než v běžné měsíce. Babiš poté, co vyšlo najevo, jak vyhrožoval redakci Lidových novin, vyhlásil, že s redaktory svých novin „vůbec nebude mluvit“ ani jim nebude poskytovat rozhovory. Své předsevzetí nedodržel. V roce 2016 s ním v jeho denících vyšlo přes deset rozhovorů. V MF Dnes v týdnu před volbami například pod titulkem Sobotka ani psí boudu nepostavil, ale hodiny žvaní. Rok 2016 v Mafře: kampaně pro Babiše Rozdíl práce Babišových médií a jejich svobodné konkurence dobře vynikne při podrobnějším pohledu na to, jak psala o některých klíčových tématech loňského roku. Na jeho začátku přišla aféra s uniklými e-maily premiéra Sobotky, na jaře se stalo tématem zneužití dotace na Babišovo Čapí hnízdo, v červnu rozjely Lidové noviny téma policejní reformy, na ni navázala volební kampaň. Rokem 2016 se také vinuly debaty o zákonu proti střetu zájmů, přezdívanému lex Babiš. Když na začátku roku zveřejnil neonacistický web White Media ukradenou soukromou korespondenci Bohuslava Sobotky, rozdíly v referování Babišových a svobodných deníků byly zvláště výmluvné. Hospodářské noviny případ otevřely korektním titulkem Neonacisté napadli e-mail premiéra. Použitím přesného pojmu „neo nacisté“ také předznamenaly, že se obsahem premiérovy pošty, který zveřejnil krajně nevěrohodný a společensky nepřijatelný zdroj, dále nebudou zabývat. K tématu tedy dále řeší už jen otázku zabezpečení osobní korespondence ústavních činitelů. A pak informují o rezignaci předsedy Rady Českého rozhlasu, která s ukradenou korespondencí souvisela. Naproti tomu Babišova média od začátku totožnost pachatelů zlehčovala. Titulky nejčastěji hovoří o „hackerech“. Profil v Mladé frontě Dnes začíná větou: „Říkají si bílá média a nesnášejí všechny, kdo stojí nalevo od nich.“ Lidovky i Fronta pak 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232999
o webu neonacistů píší běžně jako o „xenofobních hackerech“. Zlehčováním totožnosti přívrženců Hitlera si Babišova média uvolnila prostor k tomu, aby se mohla zabývat obsahem jimi ukradených a zveřejněných mailů. A také o nich potom píší krajně nekorektním způsobem. Lidovky například přišly na titulní straně s palcovým titulkem Sobotkovi lidé tlačili na průzkumy i rozhlas, který je jednak nepravdivý a jednak vychází pouze z obsahu e-mailů ukradených a zveřejněných neonacisty... Lidové noviny k tématu v lednu zveřejnily přes třicet textů, Fronta sedmadvacet, Právo dvacet, Hospodářky patnáct. Zatímco pro Hospodářské noviny byla základním problémem krádež spáchaná neonacisty, Babišova média se pasou na obětech „hackerů“ a chyby hledají především u nich. Ilustrují to titulky jako: • Selhání.cz • Sobotkovi lidé tlačili na průzkumy i rozhlas • Nehněvejme se na Slávka • Milý soudruhu Slávku • Obnažený premiér Sobotka • Hackeři nabourávali Sobotku opakovaně • Na co dluží Sobotka odpověď • V Sobotkových e-mailech byly utajované věci, tvrdí hackeři V Hospodářských novinách ani v Právu nic takového nenajdete. Co si Babišova média vyzkoušela nanečisto v případě neonacisty ukradených Sobotkových e-mailů, to pak naplno rozjela v kampani u tématu policejní reformy. Lidové noviny od 9. června, kdy téma začaly prezentovat jako „svou kauzu“, do konce měsíce zveřejnily neuvěřitelných šestačtyřicet textů, tedy více než dva denně, bez výjimky laděných tak, že cílem reformy policie bylo zastavit vyšetřování korupce pod vedením hrdinného plukovníka Šlachty. Mezi titulky se vyjímají perly jako Justiční normalizace v režii kmotrů, V ČSSD bublá vzdor proti policejní reformě, Špatná 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232999