byli s Michaelou a Petrem nesrovnatelní, ale podvědomí pracovalo na plné obrátky. „Nechci ji tu nechat v zimě. Ve stodole protahuje a ona musí být celý týden často v mrazu. Potřebovala by trochu tepla,“ pokračovala Michaela ve svých úvahách a nepřestávala Sisi hladit. „K nám nemůže, to už bychom se zbláznili. Jediná možnost je dát ji k našim. Bude v baráku, bude si moct jít na zahrádku a bude mít klid a celý rok bude v teple. Myslím, že si tohle zvíře svou pohodu už zaslouží. Mamka sice bude trošku reptat, ale taťka bude mít svého miláčka.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232878
Sisi bedlivě poslouchala a po tváři se jí skutálela slza. Bude mít svůj domov. Domov s teplíčkem a jídlem. To je asi sen. Zvedla se Michaele z klína, zadívala se jedním okem do těch jejích a hlavou se otřela o její ruku. – Děkuji ti, říkala v duchu a gesty chtěla dát najevo svou radost. S ranním rozbřeskem došla Sisi k Tomovi. „Tome, Tome,“ budila ho. „Stalo se něco?“ zeptal se Tom rozespale, ale když otevřel oči a pohlédl na Sisi, uviděl neskonale šťastný výraz v její tváři. „Tak co se děje?“ „Tome, Tome. Budu mít svůj domov, podobný jako máš ty s Mikinem a Apsarou.“ „A kde?“ „Večer jsem slyšela Michaelu. Vyprávěla Petrovi, že nechce, abych tu v zimě byla celou tu dobu na mrazu sama.“ „Takže jedeš s námi?“ Tom vyskočil radostí na všechny čtyři. „Ne, ne. Vy už jste dost velká parta. Tomu rozumím, ale Michaela mě doveze ke svým rodičům. Bydlí v domě a mají zahrádku, takže si budu užívat i sluníčka.“ Tomovi nejdříve přelétlo v obličeji zklamání, ale když viděl nadšenou Sisi, měl také radost. Už se o ni nebude muset bát. Už nebude přemýšlet, jak se jí v zimě daří a zda se netrápí samotou a zimou. „Sisi, to je nejkrásnější zpráva, kterou jsem mohl slyšet.“ Jakmile se probudili Miki a Apsara, Tom jim tu horkou novinu sdělil. Nálada všech se zvedla. Nikdo už neměl strach z odjezdu. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232878
„Hrozně moc mě to těší, Sisi, a jsem radši ještě o to víc, že budeme vědět, jak se máš. Michaela nám to určitě řekne a ty zase budeš mít zprávy o nás. A třeba se tu zase někdy sejdeme,“ řekl Tom. „A třeba bychom mohli udělat zase nějakou výpravu,“ dodal s nadsázkou a sledoval výrazy v obličejích ostatních koček. Miki se zakabonil. „Tak hele, mladej, to už si ty výpravy ale budeš organizovat sám a budeš také mít na starosti šťastný návrat. Já se už do žádných záchranářských prací nepouštím!“ Všichni se začali smát. Zároveň si však uvědomili, jak důležité je mít přátele, na které se mohou spolehnout a kteří vždy pomohou. A pokud toto dobrodružství mělo ukázat sílu jejich přátelství, tak to byla zkouška jaksepatří. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232878