Linda Woodheadová a Paul Heelas, kteří přednášejí religionistiku na Lancasterské univerzitě, píší ve své knize The Spiritual Revolution: Why Religion Is Giving Way to Spirituality o tom, jak prováděli průzkum mezi obyvateli města Kendal v hrabství Cumbria, aby zmapovali oslabení křesťanství a odpovídající nárůst počtu příznivců mysticismu. Během devadesátých let dvacátého století, kdy došlo k nárůstu populace města o 11,4 %, vzrostlo zapojení do „nového spiritualismu“ o 300 % a zároveň do kostela začalo chodit méně lidí. Na základě tohoto trendu autoři napsali: „Pokud bude holistické naladění společnosti narůstat i nadále přímou čarou tak, jak tomu bylo od roku 1970, a pokud se sféra vlivu církve bude stejným tempem zmenšovat, potom během třetí dekády třetího tisíciletí dojde k duchovní revoluci.“ To tedy znamená, že tou dobou bude spiritualismus mnohem populárnější než křesťanství. Stoupenci tradičního náboženství budou nepochybně tvrdit, že jejich cesta nabízí hlubší naplnění než zacvičit si párkrát za týden jógu. To je však pro tuto diskusi irelevantní. Důležité je, že se objevil trend směřující pryč od aktuálního podrobení já za účelem většího dobra někdy v budoucnu a uznávající naopak spíše okamžité uspokojení jedinečných vnitřních potřeb jedince. Jak vysvětluje Paul Heelas: „Jde o posun směrem od hierarchické, vševědoucí instituce a příklon k možnosti mít svobodu růst a rozvíjet se jako jedinečná osobnost. Takový člověk nepotřebuje chodit do kostela a nechat se vést. Velká část útěchy, již přináší náboženství, spočívá v odložení
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232795
něčeho pozitivního na později – člověka čeká lepší život až po smrti. Víra v to, že se dostaneme do ráje, se však hroutí, a tak jsou lidé přesvědčeni, že je důležitější, aby znali sami sebe a udělali ze sebe lepší bytosti teď hned.“ A kolik lidí se asi po absolvování několika sezení se životním koučem nebo po období duchovního hledání posadí zpříma jako svíčka, otevře doširoka oči poznáním, že přišel ten toužebně očekávaný moment, kdy mohou zvolat: „Ano! Jistě! Proč mi trvalo tak dlouho, než jsem na to přišel? Vždyť je to tak jednoduché! Musím pracovat v obrovské kanceláři a bouchat čísla do excelových tabulek a mezitím si zpestřovat čas absolutním nicneděláním (tedy kromě toho, že budu všem vyprávět, jak hrozně moc mám práce)!“?
107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232795
K oř en y
nek l idu
Proč se tedy snažíme najít naplnění? Proč jsme tak nespokojení, chybí nám radost ze života? Odpověď najdeme v Maslowově hierarchii potřeb. Materialismus a snaha o dosažení určitého postavení, jež byly chápány jako typické znaky osmdesátých let minulého století, nás nijak neuspokojily, jen nás pozvedly na vyšší úroveň, k potřebě sebenaplnění a jejímu doprovodnému nepříjemnému a tajuplnému pocitu neklidu. Dalším přesvědčivým vysvětlením je to, že díky značně zvýšené fluiditě třídní struktury v moderní západní společnosti může hypoteticky dosáhnout úspěchu v pracovním životě každý, a tudíž je selhání při takovém snažení pro jedince tím hůř zvládnutelné. Například vyšší vzdělání, tedy nutný předpoklad k tomu, aby se člověk dostal ve většině sfér lidské činnosti mezi elitu, dnes již není doménou nepatrné menšiny. To vede u mnoha lidí ke vzniku nereálných očekávání. Elity se totiž nijak nerozrůstají a ani zajímavých a podnětných pracovních míst nemusí nutně přibývat jen proto, že o ně s celkem reálnými šancemi usiluje víc lidí. Zklamání je tudíž nevyhnutelné, jak vysvětluje Cary Cooper, profesor přednášející o chování lidí v organizacích na Lancaster Business School: „V současné době máme problém s mladými kvalifikovanými pracovníky. Většinou jde o to, co očekávají od vzdělání... Podle jejich očekávání po obdržení titulu člověk automaticky získá úžasnou práci. Tak to ale není. Před dvaceti lety to tak bylo, ale tehdy mělo vyšší vzdělání pouhých deset
108
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232795