98
Při porovnání skejušské a lemkovské variety shledáváme rozdíly ve vyznění písní, lokalizaci děje, koncovkách slovesných tvarů, kdy v lemkovské varietě má přítomný čas formu slovesa v minulém čase, což je právě typické pro polštinu. Takové jazykové variety se občas objevují i v řeči Skejušanů. Například: bdu varyla jidlo (budu vařit jídlo), bdu hvaryla (budu mluvit), bdu špivala (budu zpívat). Zde pozorujeme vzácné propojení tvarů sloves budoucího a minulého času. Ve skejušské historické písni Hori chlopci (Vstávejte chlapci) se s tímto jazykovým jevem také setkáváme: Oj, jakyj vyn krasnyj pohrib bude mav… (Oj, jaký on hezký pohřeb bude mít). Historické písně drátenické Do kategorie historických písní je možné zařadit i písně drátenické,197 které jsou zajímavé nejenom svou tematikou, ale i nostalgickou náladou. Jedná se v podstatě o písně pracovní, samotné drátenictví jako řemeslo již zcela zaniklé má pro posluchače ale již rozměr historický“.198 Některé z nich jsou součástí scénáře Drytarjka, kde se popisuje putování chudých lidí ze Skejuše po světě za účelem uživení svých rodin. Dráteníci původně drátovali rozbité a popraskané hliněné nádobí, později spravovali a letovali také nádobí plechové a smaltované. Jednalo se o podomní obchodování, které plnilo své poslání až do třicátých let 20. století. Historické prameny uvádí, že prapředkové stávajících Skejušanů provozovali drátenickou činnost od druhé poloviny 18. století až do dob, kdy se narodili nejstarší členové a členky souboru, kteří si částečně vzpomínají na vyprávění rodičů o drátenické profesi svých předků. Obce Kamienka a Jarabina patřily mezi nejznámější drátenické obce na Spiši.199 V repertoáru souboru jsou zaznamenány jenom tři drátenické písně: Drytari, drytari, de ste večyr byly (Dráteníci, dráteníci, kde jste večer byli), Dobri tomu drytarjovi po šviti chodyty (Dobře tomu dráteníkovi chodit po světě), Myla moja, nič nemame (Moje milá, nic nemáme).200
197 Přehled drátenických písní viz rigorózní práce Iriny Malinové příloha č. 5, s. 2. 198 Slovník české hudební kultury. Praha: hudební nakladatelství Editio Supraphon 1997, s. 504. 199 Derevjaník, Mikuláš, Štefaníková, Žaneta. Dejiny obce – Vysťahovalectvo. In: Jarabina Orjabyna. Kežmarok: Vivita 2007; Kseňak, Mikuláš. Tlumok nadiji. Narodny novynky, 2004. Mikuláš Kseňak na toto téma vydal knihu: Kseňak, Mykolaj. Bida Rusyniv z domu vyhnala. Prjašiv: Svitovyj kongres Rusyniv, 2002; Štrenk, Mikuláš. Z histórie a prítomnosti Kamienky. Prešov: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1982. 200 V materiálech Mikuláše Mušinky ale tyto písně nejsou zaznamenány.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232785
99
Lyrické písně Početně nejvýraznější skupinu písní ve skejušském repertoáru tvoří lyrické písně. Na základě tematického zaměření se dají lyrické písně rozdělit do dvou podskupin: písně milostné a písně s převažující sociální tematikou. Pojem lyrično dovoluje chápat podstatu lyriky jako náladově emocionální splynutí subjektu a objektu a může být promítnut i mimo poezii. Lyrika jako vyjádření lyrična vystupuje jako takový umělecký projev, který nepředvádí jevy v dějové následnosti, nýbrž osvětluje jejich podstatu přes „subjektivno, vnitřní svět, nazírající, pociťující mysl. Vázanost lyriky na hudbu se vyjadřuje pojmenováním zpěvná lyrika. Za zpěvnou lyriku lze pokládat lyrické lidové písně“.201 Lyrické písně milostné Milostné písně Skejušanů jsou zaměřeny na vztahy mezi dvěma mladými lidmi, na opětované i neopětované lásky, smutné rozchody a radostná shledání. Jsou v nich popsány nejintimnější city zamilovaných lidí, láska, věrnost, ale i zrada, neupřímnost, sociální rozdílnost. Hrdinové lyrických skejušských písní jsou většinou mladí lidé. Repertoár souboru tuto skutečnost respektuje a do svých vystoupení zařadil celou řadu lyrických písní, například: Beťar tot parobok (Šibal ten mladík), Špivanočky moji (Zpívánky moje), Červena ružyčka (Červená růžička), Joj, Bože myj, toho ročku teraz (Oj, Bože můj, a v tomto roce), Červene jablučko (Červené jablíčko), Jedna, dva, try, štyry, pjať (Jeden, dva, tři, čtyři, pět), Na hori dyšť pada (Na hoře se snáší déšť), A tam dolo pry zelenym krjačku (A tam dole u zeleného keře) a mnoho dalších.202 Podrobněji můžeme rozebrat například píseň Beťar tot parobok, znázorňující monolog mladé dívky, která si je vědomá své krásy a šikovnosti a tím se chlubí před ostatními. Taktéž se předvádí krásným zpěvem, ve kterém projevuje lásku ke svému milému, sekajícímu trávu. Dívka tvrdí, že vždy pozná svého milého podle černé vesty, kterou rád nosí. Píseň je plná optimismu, který dodává mladé dívce její láska a hrdost na to, že mladí lidé patří jeden druhému:
201 Slovník české hudební kultury. Praha: Editio Supraphon 1997, s. 530–531. 202 Celý soubor lyrických milostných písní je v příloze rigorózní práce Iriny Malinové č. 5, s. 3.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232785
100
„Ket sobi zašpivam večyr na valale,
(Když si zazpívám večer na vsi,
ej, eja hoja nejeden myj frajyr,
ej, heja hoja ne jeden můj frajír,
nejeden myj frajyr z poštiločky stane.
ne jeden můj frajír z postele vstane.
Z poštiločky stane, ide šia šmijučy,
Z postele vstane, jde a usmívá se,
ej, eja hoja, bo joho frajyrka,
ej, heja hoja, protože jeho frajárka,
bo joho frajyrka chodyt špivajučy.“
protože jeho frajárka chodí a zpívá.)
203
Dále uvedeme úryvek písně, z nějž je patrná analogie s ukrajinskou písní, rozdíl je pouze v tom, že skejušská varianta představuje monolog dívky a ukrajinská varianta – monolog mladíka: „Як собі заспівам вечур на валалі,
„Když si zazpívá večer na vsi,
Не єдна дівочка з постільочки стане.“ ne jedno děvče z postele své vstane.“
Bohužel, celý text uvedené písně se nám nepodařilo dohledat, proto uvádíme jen citovaný úryvek.204 Láska v skejušských lyrických písních se velice často propojuje s pracovní činností, což vidíme jak v předchozí, tak i v následující lyrické písni Zlamala šia mlynarjovy robľa (Zlomila se mlynáři lopata205). Píseň popisuje přání mladého mlynáře seznámit se s pěknou dívkou. Aby dívku získal a aby mu ji nikdo neodvedl, slibuje jí v další části písně postavit na vysoké hoře lipovou chýši a v ní udělat okénko, aby se jeho milá mohla kochat nádhernou přírodou. Milostný motiv je nicméně stěžejní: „Zlamala šia mlynarjovy robľa,
(Zlámala se mlynáři lopata,
pyd ňom šidyt divčyna podobna,
pod ní sedí dívčina krásná,
opličatko s drobnym šiťom mala,
halenečku drobně vyšívanou měla,
dast to pan byh by šia my dystala.
ať dá pan Bůh, aby se mně dostala.
Dystane še mlynaryčku tobi,
Dostane se mlynáři tobě,
lem jej trymaj try ročky pry sobi,
jen ji drž tři roky při sobě,
trymav lem jej try ročky i dva dny,
držel jsem ji tři roky a dva dny,
ale mi jej parypci ukradly…“
ale jiní mládenci mi ji ukradli...)
Některé písně, například A tam dolo pry zelenym krjačku (A tam dole u zelenéhu keře), znázorňují mladého kadeta, který pečlivě plní své po203 Jiná varianta této písně se zpívala i v šarišském dialektu slovenštiny. 204 Nejedná se o normativní ukrajinštinu, nýbrž o nářeční variantu ukrajinštiny s tzv. „ukajícími projevy“ (вечур). 205 Jedná se o součást vodního mlýnského kola na spodní vodu, které mělo na svém obvodě lopatky, a proto se nazývalo kolo lopatkové.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232785