11 Tenhle pokoj mi připomíná mou buňku – když pominu, že postel je pevně připevněna k podlaze a nedá se uklidit. Místnost je zahalena do jemně namodralého odstínu lampy na nočním stolku. Neklidně si poposednu, neodvažuju se Rolanda spustit z očí. Je to už třicet minut a stále se neprobral. Začínám být dost nervózní. Dokola si přehrávám v hlavě, co se vlastně stalo – vteřinu za vteřinou. Jak se Kyle neovládl a ve vzteku zaútočil, jak jeho energetické pole narazilo na energii jiného a střet dvou sil vytvořil tlakovou vlnu, která Rolanda srazila k zemi – protože mě chránil. Ocitli jsme se přesně na rozhraní mezi dvěma silami. Na hranici mezi plameny vzteku a gejzíry hasící vody. Roland zamrká víčky a bolestně zasténá, jak se pohne. V ten moment jsem u něho a snažím se zjistit, jestli přeci jen nemá nějaká zranění, která se mi zatím nepodařilo objevit. „Solaro,“ řekne, když se zorientuje. Pokusí se posadit, ale zabráním mu v tom. „Ty budeš ležet, Rolande.“ Rezignovaně si povzdechne. Nadzdvihnu obočí. „A já na to dohlédnu.“ „Tomu bych i věřil,“ poznamená. „Jak se cítíš?“ zajímám se a Roland se zamračí. „Už bylo i hůř. Důležitější je, jak se cítíš ty.“ „Dobře. Vcelku,“ podotknu suše, „díky za optání. Proto tu teď samozřejmě ležíš.“ „Takže to k něčemu přeci jen bylo. Jsem rád, že jsi v pořádku.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232766
Odfrknu si. „Vyvracet ti to nebudu.“ „Dobré vědět.“ Obrátím oči v sloup a Roland mě najednou chytne za ruku. Zatají se mi dech, když mě palcem začne hladit po hřbetě ruky. Podívá se mi do očí. Polknu, abych našla hlas. „Měla jsem být pohotovější a strhnout tě na stranu.“ „Solaro, o to přece nejde. Já bych za tebe riskoval všechno, kdyby to bylo potřeba. A taky jsem ještě pořád tvým přímým nadřízeným, takže nemusíš hned shrabat všechnu slávu pro sebe.“ „Neutahuj si ze mě, Rolande,“ odstrčím mu ruku. „Já si z tebe neutahuju. Já tě jen… miluju, Laro.“ Čeká, jak zareaguju. Jestli vůbec nějak zareaguju, jestli se mezi námi něco nezměnilo nebo jestli se mi náš vztah za tu dobu nerozležel v hlavě. Nakloním se k němu, abych si ukradla polibek. „Omlouvám se, že jsem tě omráčila.“ „Solaro.“ Pevně mu stisknu ruku a zadívám se mu do očí. „Už nikdy se nic podobného opakovat nebude. To ti slibuju.“ Chvílí o mých slovech přemítá a pak se něžně usměje. Jeho výraz pookřeje. „Já vím. Potom, co říkala Reyesová, jsem tě…“ „Nebudeme to už řešit, ano? Nechci slyšet nic, co by mě mohlo ospravedlňovat. Jak bych potom vypadala před jediným mužem kterého…“ Zarazím se, jak si uvědomím, co jsem se chystala říct. Roland zpozorní. „Kterého miluješ?“ Cítím na sobě jeho upřený pohled. Skousnu si ret. „Hm,“ zamručí Roland a ten tón mě přiměje zvednout hlavu. „Bojíš se, že nad sebou ztratíš kontrolu.“ Nevím, co bych mu na tohle měla odpovědět. Pohledem pročesávám místnost. Nakonec pokrčím rameny.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232766
„Mám pocit, že tu už jsem dávno ztratila,“ zašeptám. Po zádech mi přeběhne mráz, když si uvědomím, nakolik ta slova jsou pravdivá. Když Roland nabere trochu sil, vypravíme se do laboratoře. Zafir zrovna vysvětluje postup, jak by vládci času mohli nahradit činnost silového pole a umožnit lidem, aby se evakuovali, dřív než ta střela dopadne na zem. Kyla spatřím sedět na schodu u jedné z testovacích komor, jak nevěřícně kroutí hlavou. Deborah stojí s Francem opodál, tiše spolu hovoří. Podle jejího zamračeného výrazu soudím, že se zlobí, ale na druhou stranu vypadá docela soudně a nechává Franca, aby vyjádřil svůj názor. Rozhodně jsem ji odhadla dobře, Deborah je chladnokrevně založená osobnost. „Vy si tady sice změříte, jak silná by měla být ofensiva, ale už neberete v potaz, že naše síla působí soustředně. Možná tu kouli zastavíme, ale stejně tak si zabráníme odejít z tohohle vězení – protože všechno kolem uvízne v čase. To to radši klidně nechte spadnout, ať je po všem,“ prohlásí Kyle a já mu mlčky přitakávám. Tvrdila jsem to samé. „To přece víme, Kyle,“ řekne Zafir. „Proto jsem navrhl tyto komory, které vaši energii dokážou nasměrovat do jediného definovaného směru – tudíž nahoru.“ „Vida. Máte určité řešení. Ne ideální, ale nějaké. Proč že jste s tím nevyšli na veřejnost? Nechte mě si vzpomenout – kvůli tomu, že by pravda mohla rozpoutat paniku? Na lepší výmluvu jste se nezmohli, očividně,“ podotkne kousavě. „Tohle je vážná věc, Kyle. Zafir na tomhle výzkumu pracuje už léta a jeho otec a otec jeho otce na projektu dělali přes dvě stovky let. Pravda by všechny jenom vyděsila. Ještě donedávna žádné účinné řešení neexistovalo,“ řekne postarší černovlasý muž a blonďatá žena s vlasy staženými do drdolu přitaká. Stojí vedle Treeva, takže soudím, že jde o jeho rodiče. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232766