Oskar Fuchs: FROST „Tak zapomeň na spánek.“ Jak prostý. Zrzka zřejmě zjistila, že orgasmus a sex všeobecně platí za dobrej způsob uvolňování stresu. Takže začne Angelu hladit a osahávat. Ta její doteky opětuje. Chvíli je nechám. Klidně by si vystačily samy, projede mi hlavou. Sice nevím, jakej maj holky problém, ale snažej se z něj usilovně vylízat, jako já před několika minutama. A protože neznám nikoho, kdo by usnul s erekcí podobně epických rozměrů, kterou při pohledu na ně dostanu, je čas s tím něco udělat. Jak to říkala koordinátorka? Až ti bude… k čertu s tím. Když už tak hezky nastavuje v rámci šedesát devítky ten svůj luxusní zadek, využiju toho. Chytnu ji za boky a nasunu se do ní. Zrzka přestane pracovat jazykem a vychutnává si detailní pohled na penis mizející v mokrý díře. „Je úžasný, vidět všechno takhle zblízka, Ale neříkala An…“ Jo, abych ji udělal, než mi bude stát. Smůla. Vyklouznu z koordinátorky a zacpu Naty pusu. Snad konečně pochopí, že ticho léčí. A nemá mi kecat do toho, koho nebo jak šukám. Takže, když tmavovláska nespokojeně zavrčí, ať koukám pokračovat, splním její přání. Zrzka se ujme bez dalších řečí svých povinností. Tak je to správně, hodná holka. Svírám v levý ruce Angelino prso, druhou si ji držím za vlasy. Cítím, jak se uvnitř stahuje. Už taky budu. Jelikož fakt nehodlám spát v mokrým pelechu, mám jedinou možnost. Je mi líto, Naty. Zvracet už snad nebudeš, a polykání patří takříkajíc k slušný etiketě souložení. Já taky nedělal drahoty, když jsem tě lízal do sucha. Plácnu koordinátorku po zadku, aby uhnula a nasunu se znovu zrzce mezi pootevřený rty. Rychle chytne penis 98
Frost_tisk2.indd 98
28. 3. 2017 12:07:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232754
FÉMA drobnou rukou, asi v obavě, abych jí ho nevrazil až do krku. Stihnu to na poslední chvíli, protože jí hned vzápětí pokropím mandle. Jelikož nikdo nic nenamítá, zachumlám se do spacáku a zavřu oči. Usnu okamžitě. Jestli ošukali oni mě, nebo já je, budu řešit jindy. Moc si nepospím. Probudí mě drcnutí do stehna. Angela má deku přes ramena a usilovně přehrabuje oblečení. „Kde to jenom je?“ Kdo hledá, najde. Ale nemusí u toho do mě strkat. „Froste!“ Werner vpadne do místnosti celej udejchanej. Tak nic. Další pobyt v Morpheově říši se odkládá. Doufám, že jen dočasně. „Někdo prošel močálem.“ „Blbost,“ zavrčím. „V tom případě mi vysvětli, kdo pověsil tu brutálně červenou podprsenku na obětní strom. Včera tam nebyla, na to vsadím krk.“ Koordinátorka vyskočí, jako by ji uštkla zmije. „Zikmunde! Já tě zabiju!“ zaječí. „Celou dobu ležím tady!“ ohradím se dotčeně. „Vím, že jsi to byl TY!“ „Bez přímých důkazů jde o prachsprostou spekulaci a osočování! Spal jsem!“ Chytím mrsknutej polštář. „Nebudu chodit po hradě s holýma kozama! Okamžitě mi tu podprsenku přines zpátky.“ „Proč? Máš je hezký a pevný. Nepotřebuješ ji. Navíc, pokud jednou visí podkozenka na stromě, je to obětina. Darovanou věc nejde jen tak mýrnix týrnix sundat. Bohové by se mohli urazit.“ „A já naštvat!“ „Pokud u toho budeš mít nezakrytý prsa, jen do toho.“ Následně si vyposlechnu těžce neobjektivní hodnocení všech mých duševních i fyzických vlastností. 99
Frost_tisk2.indd 99
28. 3. 2017 12:07:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232754
Oskar Fuchs: FROST Dobrá, jdu na hlídku. Tam aspoň bude ticho. ✳✳✳ Ze slunce opírajícího se do sněhu bolej po chvíli oči. A že toho za noc napadalo, možná metr třicet. Nasadím si sluneční brejle. Je to pohodlnější než přepínat do jinýho módu pomocí magie. Jo, a taky jsem líná veš. Zapálím si. Vím, že by se to na vartě nemělo, ale předtím jaksi nebyl čas. Směrem od Sichelsdorfu slyším výt vlky. Teda Ž ichlínku. Tyhle český názvy jsou divný. Neříkal jsem to už? Z myšlenek mě vyruší Temná. Posílá sérii obrázků velký grupy ozbrojených chlapů. Chvilku trvá, než zjistím, co je na tom špatně. Ty vogo, oni maj letní uniformy! Že by na druhý straně bylo v tuhle dobu léto? Kouknu do napůl zasněženýho dvora. Orlov tam zrovna nabírá dřevo. Hodím po něm rampouch. Zvedne hlavu. Namířím ukazovákem a prostředníkem na svý oči a pak ukážu směr. Opouštím stanoviště. Zastavím o patro níž na točitých dřevěných schodech. Ze střílny mám močál jak na dlani. Vojáci se broděj závějema, nenápadný jsou jak mravenci v umyvadle. Sníh kolem postupujících útočníků hnědne. Jejich spoďáry budou mít za pár minut stejnou barvu. Možná i dřív. Paní je už úplně obklíčila. Mojí prosbě o ponechání jedný duše k výslechu vyhoví. Pak všechno vezme rychlej konec. Chapadla postahujou křičící vojáky do hlubin. Můžu bejt spokojenej. Nestálo nás to ani náboj. A Temná se pořádně nadlábla. Je třeba zajít pro toho zoufalce, co se motá kolem obětního kamene jak vítr v bedně. Doufám, že ví něco užitečnýho. Voják je vysokej chlap s hnědýma vlasama i očima a jizvou na bradě. Výslechu se tentokrát ujme koordinátorka. Dokonce dá tomu hajzlíkovi čaj. Já si musel uvařit vodu 100
Frost_tisk2.indd 100
28. 3. 2017 12:07:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232754