Weaver 3 - zlom.qxd 28.5.2017 20:54 Stránka 98
15
O chvíli později jsem přes skype zavolal Annabel. Zvedla to po pár zazvoněních – na sobě měla modré sportovní tílko a seděla v obýváku se zataženými žaluziemi. Zdálo se, jako by právě docvičila – vlasy měla stažené do culíku a na čele se jí stále leskla vrstvička potu. „Jak se ti daří, broučku?“ „Jo, jde to. Jsem trochu zmožená.“ „Běhala jsi na páse?“ „Deset kiláků,“ pochlubila se a pak se s úsměvem zhroutila na gauč. „Navíc jsem se celé odpoledne honila za šesti a sedmiletými dětmi.“ Pracovala jako učitelka tance a dramatické výchovy a svou práci milovala, přestože jí moc nevynášela. Bydlela v krásném domě na okraji Dartmooru, který měl už hypotéku splacenou, a Olivii umístila do dobré školy, a tak jsem chápal, proč se nechce stěhovat někam blíž ke mně. Mluvili jsme o jejím rozvrhu na zbytek týdne, o plánovaných hodinách a o tom, co s Olivií chtějí dělat o víkendu, a nakonec jsme se dostali i k tomu, jak se mám já. Na počátku našeho vztahu jsem jí sliboval, že jí o své práci nebudu nikdy lhát, jenže jsem to už mnohokrát porušil. Healyho znala, protože jsem s ní probíral své případy, včetně těch, kolem nichž se točil on, ale nechtěl jsem zabřednout do diskuze právě o něm – nebo o vraždě té rodiny. Annabel by to mohlo rozrušit. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232743
Weaver 3 - zlom.qxd 28.5.2017 20:54 Stránka 99
„Kdy nás přijedeš navštívit?“ zeptala se. Než jsem stačil odpovědět, objevila se v záběru Olivia a objala sestru kolem krku. Byla to krásná holčička, jejíž tvář a jemné, černé vlasy jasně vypovídaly o asijských předcích. „Čau, Davide!“ vypískla, až to v reproduktoru zapraskalo. „Nazdar, Liv. Jak se máš?“ „Dobře.“ „Dobře, děkuji,“ opravila ji Annabel. „Dobře, děkuji,“ zopakovala Olivia, načež ji okamžitě zaujalo cosi v televizi. Annabel se zhruba dvacet vteřin pokoušela Liv přinutit, aby mi povykládala, jak se ten den měla, ale pak holčička zmizela. „Poslední výřečný mohykán,“ zažertovala Annabel. „Jak se má?“ „Jo, jde to. Včera jsme byly na kontrole u doktora a všechno vypadá dobře. Pořád ji trochu zlobí kyčel, ale to se prý časem spraví.“ „To je skvělá zpráva.“ „Jo, hrozně se mi ulevilo,“ zamumlala a pak přimhouřila oči, jako by se jí na mně něco nezdálo. „Přijedu přespříští víkend,“ řekl jsem ve snaze odvést její pozornost jinam, jenže tentokrát neodpověděla a mně došlo, že už je moc pozdě. „Vypadáš ustaraně,“ konstatovala s pousmáním, jako by chtěla své obavy trochu zmírnit. „Ne. Jsem v pohodě.“ „Určitě?“ Pohlédl jsem do pravého spodního rohu obrazovky, kde se zobrazovala miniatura mé tváře. Vypadal jsem ztrhaně? Rozrušeně? Neklidně? Nebo ve mně četla jako v otevřené knize? „Všechno v klidu,“ zalhal jsem. „Fajn,“ řekla. „Jak myslíš. Počítáš s námi na konci října? Liv bude mít prázdniny a já si říkala, že bychom jí mohli ukázat Londýn.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232743
Weaver 3 - zlom.qxd 28.5.2017 20:54 Stránka 100
„Nemůžu se dočkat.“ „Díky,“ usmála se a zaváhala, jako by chtěla ještě něco dodat. Jenže to neudělala a já na ni netlačil. Přesto jsem věděl, o co jde. Na našem vztahu mi dělalo starosti jen pár drobností. Občas mi Annabel připomínala ztracené roky a lidi; vyvolávala ve mně vzpomínky na Derryn a na to, jak nám její rakovina znemožnila založit rodinu. Občas mě trápilo, jestli mezi nás moje práce nevrazí klín – tak jako se to stalo se mnou a Liz –, a v tichých hodinách nad ránem, nebo když jsem byl zrovna sám, mě přepadal strach, že si jednou budu muset vybrat mezi Annabel a svou prací. Pouto mezi mnou a pohřešovanými lidmi a jejich rodinami pro mě bylo jako Severka, bylo mapou, která mě provedla nejtemnějšími obdobími života, kdy jsem pohřbil ženu, truchlil po ní a nedokázal najít cestu ven. Nechtěl jsem o to přijít. Nejvíc mě však znepokojoval fakt mnohem drobnější a osobnější – ani téměř po dvou letech mě Annabel nijak neoslovovala. Nečekal jsem, že mi bude říkat „tati“, protože většinu jejího života tuhle roli zastupoval někdo jiný. Jenže ona mi neříkala ani jménem. Uvízli jsme kdesi mezi vzpomínkami na její náhradní rodinu a realitou toho, kým jsem pro ni byl nyní. Byl jsem její otec. Jen bezejmenný. Hned po našem hovoru jsem si šel lehnout. Vyčerpaný a ztrhaný jsem se svalil na nerozestlanou postel a zahleděl se do stínů v rohu místnosti. Otevřeným oknem dovnitř pronikl měsíční svit a jeho bledá záře se rozlila po stropě. Vzduch byl horký a venku se nepohnul ani lísteček. Okolní svět připomínal tichou hrobku. Potil jsem se tak, že jsem promáčel všechno povlečení, ale nezpůsobovalo 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232743