přítomností ve svém skromném útulku a bude se mi snažit ve všem vyhovět, jak jen bude jako starý a prostý muž moci. Takto jsme se rozloučili a já zvolna odešel do naší jizby. Strážcům, kteří hlasitě odfrkávali a hladili si přecpané břichy, jsem přikázal, aby bedlivě střežili celý útulek, a především náš pokoj, neboť mám vážné obavy o život své ženy a taktéž svého malého synka. Ráno jsme si pronajali nosítka a v doprovodu stráží se vydali k paláci samotného paši Mustafy Sátího, jenž byl nejvyšším zplnomocněncem sultánovy moci na Chiu. Lidé na ulici se zastavovali a nahlíželi do nosítek, aby viděli, kdo tak vážený sedí uvnitř, že potřebuje ozbrojenou stráž a ta nejpřepychovější nosítka, jež jsem v dobré víře pronajal, aby před pašou nebylo pochyb o Isidořině skutečné totožnosti. Má žena se oblékla do svých nejkrásnějších purpurových šatů protkaných zlatými nitkami. Na hruď si zavěsila smaragdový náhrdelník a na prostředníček navlékla zlatý prsten se smaragdem o velikosti Ibrahimova palce. Já jsem se taktéž oděl do svých nejlepších šatů a za pás jsem si zavěsil tyrkysy zdobený jatagan. Pašův palác obklopoval cypřišový háj, v jehož stínu odpočívali pávi. Zabušil jsem na mohutná kovaná vrata a pak drahnou chvíli čekal, než mi otevřel ospalý osmanský majordomus s napuchlými víčky. S nelibostí se mě otázal, co si přeji. „Pravnučka Ioanna Iustiniana a dcera Manuela Iustiniana žádá o audienci u paši, nejvyššího sultánova hodnostáře na tomto ostrově.“ Osman bez jakéhokoli zájmu vyslechl mou řeč a mlčky odkráčel do útrob paláce zpravit o celé věci svého pána. Po nemalé době opět znechuceně přišel. „Velký Mustafa Sátí si nepřeje být rušen, a touží-li ona Isidora mermomocí po audienci u svého pána, nechť přijde
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232712
v jiný, vhodnější den.“ Načež zabouchl vrata těsně před mým nosem a já se tak ocitl v trapné a ponižující situaci. To se ovšem dalo čekat. Přesto jsem si neodpustil zabušit rázně na vrata a ve jménu milosrdného Slitovníka Osmana vyplísnit za jeho hrubiánství. Mé konání však bylo marné, neboť se mi nedostalo odpovědi. Já ale netoužil po zadostiučinění, pouze jsem chtěl získat ztracenou autoritu před svými tupými strážci. Ti, když viděli, jak se mnou opiem zmámený majordomus zametl jako s tím nejposlednějším pasákem koz, se pobaveně šklebili. Stejně tak tomu bylo i v celém nadcházejícím týdnu, kdy jsme v pronajatých nosítkách žádali o audienci před pašovým palácem. Odpovědí na naše prosby nám vždy byly jen naprostá lhostejnost či výmluvy, že velký Mustafa je právě zavalen prací a nepřeje si být rušen. Naše marné snažení a vydržování čtyř věčně hladových budižkničemů mne už znechutilo natolik, že jsem opět naléhal na Isidoru a navrhoval jí, abychom opustili ostrov a spokojili se se svým prostým štěstím. Bylo to však, jako bych hrách na stěnu házel. Ve svém srdci jsem se zatvrdil, ale i nadále jsem se nadarmo snažil pomoci své svéhlavé ženě v této neřešitelné situaci. Po týdnu byla již i samotná Isidora zklamaná vším úsilím, které přišlo vniveč, i zbytečnými přímluvami, ať už u janovských rodin, či vlivných obchodníků, kteří se v dřívějších dobách přátelsky stýkali s jejím otcem. Všichni jen obraceli oči v sloup a dávali nám jasně najevo, že s naší věcí nechtějí mít nic společného.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232712
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232712