„Získal jsem opět zaměstnání v oboru, jako komorník. Děkuji, madam,“ řekl, když mu podala sklenici. „Žádnou potíž jste s tím neměl?“ „Nikoli, madam. Z Anglie jsem měl řadu doporučení a s nimi jsem přijel do Kalifornie jako čerstvý přistěhovalec. Newyorské noviny zde nikdo nečte, a také ovšem již uplynuly tři roky od mého provinění.“ „A najel jste opět na tu druhou kolej?“ „Prosím, madam?“ „Ptám se, zda jste nadále servíroval brambory jednou rukou a druhou vybíral pokladny?“ „To ne, madam.“ „Byl jste jenom prostý komorník?“ „Přesně tak, madam.“ „Takže teď to jsou už čtyři roky, co jste naposled dělal káču?“ „Ano, madam.“ „To se pak ovšem člověk nemůže divit, že jste ztratil kuráž do toho jít,“ řekla Bill. Komorníkem to škublo a tvář již zrudlá po jejích speciálech ještě potemněla. „Madam?“ Bill pokračovala vcelku přátelsky, leč přímočaře. „Nám, Phippsi, nebudete nic vykládat o bezúhonné mravnosti, nebo jak jste to říkal. My víme, co se za tou historkou skrývá, není-liž pravda, Joe?“ „Jasně,“ potvrdil to Joe. „Už jste byl dlouho mimo provoz a tak jste docela logicky pocítil, že už to není ono. Už nejste ten machr, co jste býval, to si přiznejme.“ Obrátila se na Kay. „Je to tak?“ „Přesně,“ pravila Kay. „Poslouchejte,“ řekl Phipps. Promluvil teď docela jinak, komornická uhlazenost z něho spadla. Hlas zdrsněl. Jak předeslal, alkohol mu nedělal
(99 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232697
dobře, i hlas se mu následkem koktejlu připraveného jeho hostitelkou změnil. Vnější pozlátko se odlouplo a objevil se prapůvodní, přírodní Phipps. Nebylo pochyby, že jeho sebeúcta dostala pořádnou ránu. „Ale nemyslete si, že vám to snad vyčítám,“ pokračovala Bill. „Někdo jiný by třeba řekl, že se z vás vyklubal zbabělec a sketa…“ „Cože!“ „Ale to by nebylo správné! Nejste zbabělec, jenom víte, na co nestačíte a nechcete do toho jít. A my to respektujeme. My vám aplaudujeme! Bezmezně se vám za tu upřímnost obdivujeme! Mám pravdu?“ „Jasně!“ souhlasil Joe. Phipps se zlostně zamračil a zahleděl se na ni tvrdě a nepřátelsky. „Tak vy si myslíte, že se bojím, že si netroufám nabourat tu káču nahoře?“ „Inu, je to docela přirozené. Nijak se nedivím, je to jistě obtížný úkol.“ „Obtížný? Co vás vede, taková škatulka! Já jsem boural nějaké bankovní kasy!“ „Jděte! To asi těžko.“ „Já vám to dokážu!“ řekl Phipps a vyrazil ke dveřím. „Já vám ukážu!“ „Ale vždyť nemáte vercajk,“ povšiml si Smedley. „On ho nepotřebuje, dělá to citlivým prstokladem jako Jimmy Valentine. On je nesmírně nadaný umělec – tedy byl!“ „Byl, jo? Já vám ukážu!“ vztekal se Phipps a vyběhl z místnosti. „Počkejte, jdu s váma,“ hlásil se Smedley. „Já taky,“ řekl Joe, „a pro případ, že by se vám udělalo mdlo…“ Vzal s sebou tác s nápoji.
(100 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232697
Bill za nimi zavřela dveře a vrátila se ke své mladé neteři. Kay se na ni usmívala a v jejích očích sídlil upřímný obdiv. Nadšené světlo, které bylo často vídat v pohledech lidí, kterým bylo dopřáno zažít Bill v akci. „Tak to bychom měli,“ pravila Bill. „Je to k nevíře, co člověk může pořídit s trochou smyslu pro společenský takt. Ale teď bych si s tebou, děvče, ráda pohovořila o něčem jiném. Co jsem to slyšela o tobě a Joeovi?“
(101 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232697