„Ahoj krásko, jak ses vyspala?“ Pousmál se s jemně nakloněnou hlavou na stranu. „Dobře, díky, tady se musí každý vyspat dobře, vždyť je to tady jako v pohádce.“ „Jsem vážně rád, že se ti tu líbí. Když jsme tu jak v pohádce, tak si princezna zaslouží také královskou snídani.“ Vedl ji ven na verandu. Když Sára viděla pohoštění, které pro ni měl Christopher připravené, byla v šoku. „Chápu, že trpíš pocitem, že se o mě musíš starat, ale kvůli mně si vážně nemusíš dělat takovou škodu.“ „Jakou škodu? Dělám to rád, chci tě rozmazlovat. Baví mě to. Zkus si to užívat a nekomentovat to.“ Odvětil jí na to na půl vážně a na půl ve vtipu Christopher a Sára se bez jediného slova pustila do jídla. „A ty, ty jíst nebudeš?“ „Ne, už jsem jedl.“ „Aneb, jak slušně někomu připomenout, že vstává pozdě a prošvihne i snídani s druhou osobou.“ Prohodila pobaveně směrem k sobě a začala si nandávat na talíř. „Hm... co budeme vlastně dneska dělat?“ Zeptala se Christophera s plnou pusou. „Ty se prostě nemůžeš nechat jen tak překvapit, viď?“ Zasmál se a posunul se na židli. „Co bys řekla tomu, kdybychom se podívali na vodopády v horách? Bude to pěkná túra a pěkná procházka.“ Sára se tajuplně pousmála. „Beru to jako souhlas. Zatím připravím pár věcí a potom vyrazíme.“ Políbil ji do vlasů a zmizel v chatě. Než se Christopher vrátil, proběhlo Sáře hlavou, jak se vlastně večer dostala do postele. Také se na to Christophera hodlala zeptat. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232153
Jakmile se vrátil, tak se na něj otočila s touto lehce choulostivou otázkou. Christopher si při této otázce zkousl ret, lehce zvrátil hlavu a usmál se. „No, když to chceš vědět, tak naprosto jednoduše, takhle.“ Chytl ji jednou rukou zezadu pod koleny a druhou rukou si ji podepřel za krkem. V momentě byla v jeho náručí. „Pusť mě, Christophere, co to děláš, pusť mě.“ Smála se na celé kolo a hemžila se jako žížala na suchu. „Chtěla jsi to vědět, tak ti to názorně předvádím.“ Donesl ji k autu a tam ji opatrně postavil na zem. Sáře se líbila jeho síla, mužnost, jeho důvtip a styl jednání. Byla jím nesmírně zaujatá. V každém jeho pohybu viděla smyslnost, sex-appeal, šarm. Líbilo se jí, že vždy věděl, co má odvětit, že na ni nespěchá. Bylo to pro ni něco zcela nového a obdivuhodného. Dívala se za ním, když se vracel pro batoh, aby mohli vyrazit na cestu. Každý jeho krok a každý jeho pohyb byl tak sebejistý, ale přitom nepůsobil arogantně, ani namyšleně. Vyrazili spolu na cestu do hor. Procházka to byla vskutku nádherná. Protože byl podzim, listí na stromech hrálo všemi barvami. Ještě bylo vcelku příjemné počasí, nebylo horko, ani příliš chladno. U vodopádů bylo o něco chladněji, neboť každá kapka v mase padající vody s sebou přinášela chladný závan. Christopher viděl, že se Sára trochu třese. Vyndal jí z batohu bundu. Sára se snažila chlad, který od nich pocházel, nevnímat, ale i zima, kterou cítila, za to rozhodně stála. Sáře se snesl list červeného javoru do vlasů. Christopher natáhl ruku, aby jí list z vlasů vyndal. Sára se ani nepohnula. Ve skrytu duše doufala, že se ji třeba pokusí políbit. Tohle místo k tomu přímo svádělo. Říkala si, že není možné, aby se držel od jejího těla stále daleko. Jenže Christopher skutečně jen 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232153
vyndal list z jejích vlasů, a pokud ji někde ve skrytu své duše, a v hloubi svého srdce políbit chtěl a toužil to udělat, tak to mistrně skryl a celou situaci taktně rozetnul. „Měli bychom jít, Sáro. Čeká nás ještě poměrně dlouhá cesta, tak abychom se domů vrátili ještě před stmíváním.“ Jemně ji upozornil a vydali se na cestu zpět. Když dojeli domů, Christopher začal připravovat večeři. Sára k němu došla a chtěla mu pomoci. „Můžeš se jít vykoupat, Sáro, já to tu zvládnu.“ Řekl, aniž by se na ni podíval. „Ne, to je v pořádku, chci ti pomoci.“ Sára se chopila nože a začala krájet okurku. „Běž do koupelny, Sáro.“ V jeho hlase Sára slyšela něco, co jí bylo doposud cizí. Jakýsi poroučecí tón, který však nebyl příkazový, ale spíše zoufale přací. Sára odložila nůž a podívala se na Christophera, který si ji ale stejně nevšímal, neboť vypadal velmi zabraný do přípravy večeře. „Podívej se na mě!“ Řekla mu přísně, ale Christopher ji ignoroval. „Tak sakra, podívej se na mě!!!“ Přikázala mu a rozčilením již skoro křičela. Christopher udělal zvláštní pohyb pusou, jako kdyby se bál této situace a podíval se na ni. „Co se stalo?!“ Christopher, ale neodpověděl a dál se na Sáru díval s takovým zvláštním výrazem. „Řekla jsem něco špatně, nebo jsem něco udělala? Co se děje?“ „Nic.“ Odvětil tiše. „Christophere, do hajzlu přestaň mi lhát. Jestli tobě se tvoje chování zdá normální, tak mě teda ne. Jsi jak vyměněný.“ Rozkřičela se na něj Sára nyní již skutečně vztekle. „Nic se nestalo, nic jsi neudělala, vážně. Chyba je ve mně.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232153