98
v roce 1895 odešel na II. německou chirurgickou kliniku do Prahy jako jeho asistent. V roce 1900 se habilitoval a 1902 byl ustaven mimořádným profesorem. Wölflera v době jeho nemoci zastupoval. V roce 1903 nastoupil jako přednosta chirurgie v Innsbrucku. V roce 1911 převzal německou chirurgickou kliniku v Praze po Wölflerovi. Tu vedl do roku 1937, do své smrti. Byl zručným a schopným chirurgem, vyhledávaným německou i českou klientelou. V roce 1906 odstranil úspěšně nádor hypofýzy, v Berlíně přednesl práci o zánětlivých tumorech ve stěně břišní, které od té doby nesou jeho jméno. Po něm je pojmenován jeden způsob operace fimózy. Publikoval na 80 prací v odborných časopisech, vydal publikaci o výkonech na střevu. Těšil se oblibě českých kolegů chirurgů. Kurt Strauss se narodil 7. 2. 1901 v Berlíně. Absolvoval gymnázium v Poznani a v roce 1926 ukončil studium lékařské fakulty v Berlíně. Po absolutoriu nastoupil na chirurgickou kliniku Charité v Berlíně, pracoval jako asistent na patologicko-anatomickém institutu městské nemocnice v Berlíně-Schönebergu a Berlíně-Neuköllnu, chirurgickém oddělení nemocnice v Berlíně-Köpenicku a chirurgickém oddělení nemocnice Martina Luthera tamtéž. V roce 1935 se stal privátním docentem III. chirurgické kliniky lékařské fakulty v Berlíně. Od roku 1937 zastával funkci vedoucího lékaře polikliniky, roku 1939 byl jmenován profesorem chirurgie. V letech 1940–1941 se stal přednostou chirurgické kliniky německé lékařské fakulty v Praze, 1941–1943 šéfem nemocnice ve Vlašimi. Habilitoval se spisem „Experimentelle Tierversuche zur Herstellung und Lösung von Atelektase“. Ani v Berlíně, ani v Praze nebyl znám významnějšími odbornými pracemi. Zemřel 8. 9. 1944 ve Vlašimi. Prof. Josef Adalbert Hohlbaum byl posledním přednostou německé chirurgické kliniky.* Josef Hohlbaum se narodil 6. září 1884 v severomoravské obci Horní Lipová (Oberlindewiese) v okrese Jeseník. Jeho otec tam byl majitelem hospodářské usedlosti. Po gymnaziálních studiích ve Vidnavě a v Opavě, kde maturoval v roce 1903, studoval Josef Hohlbaum na lékařské *
Protože drama kolem ukončení jeho života aktivního chirurga bylo opředeno nejasnostmi, uvítal jsem životopisný a investigativní článek „Josef Hohlbaum – německý chirurg, poslední měsíce jeho života“, napsaný skupinou kolem prof. Stingla z Ústavu anatomie 3. LF UK v Praze, který se s rodinou prof. Hohlbauma stýká. Základní životopisné údaje poskytuje kniha Josef Stingl a kol.: Osud jednoho chirurga ve 20. století / Ein Chirurgenschicksal im 20. Jahrhundert: Josef Hohlbaum (1884–1945), Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Praha 2013.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232101
99
Obr. 42 Josef Hohlbaum (1884–1945)
fakultě univerzity ve Štýrském Hradci (Graz) a promoval zde v listopadu 1909. Úspěšně obhájil diplomovou práci s názvem „Funkce epitelových tělísek“. Svoji lékařskou kariéru zahájil kratšími stážemi na univerzitní interní klinice ve Štýrském Hradci (do 30. března 1910), na gynekologicko-chirurgickém oddělení nemocnice v Opavě (1910–1911) a na Ústavu patologické anatomie ve Freiburku u profesora Aschoffa (1911–1912). Od 6. ledna 1912 začal působit na Univerzitní chirurgické klinice v Lipsku, kterou tehdy vedl význačný německý chirurg profesor Erwin Payr (1871–1946). Hohlbaum nastoupil na kliniku do funkce volontéra asistenta a od 1. října 1913 byl jmenován klinickým asistentem. Po vypuknutí první světové války byl třicetiletý Dr. Hohlbaum povolán 1. srpna 1914 k 1. pěšímu pluku jako praporní lékař. Dále postupně pracoval ve funkcích velitele polního lazaretu, chirurga zdravotnické roty a jako šéflékař záložního lazaretu ve Lvově (1917). Ve stejném roce obdržel dne 3. listopadu od saského královského ministerstva kultury a veřejného vyučování medicínskou aprobaci pro celou říšskoněmeckou oblast. Od jara 1918 až do konce války byl šéflékařem chirurgického oddělení armádní nemocnice 2. rakousko-uherské armády v Oděse. Během své válečné kariéry byl Josef Hohlbaum vyznamenán několika vyznamenáními a řády (Zlatý záslužný kříž s korunou, Signum laudis, Rytířský kříž řádu Františka Josefa s meči, Pruská medaile Červeného kříže, Frontová medaile). Z války se Josef Hohlbaum vrátil 7. ledna 1919 zpět do Lipska a dále pokračoval ve svojí odborné chirurgické kariéře: od 1. ledna 1920 byl jmenován primářem Univerzitní chirurgické kliniky a 22. října stejného roku byl habilitován po úspěšné obhajobě habilitační práce „O etiologii luxace patelly. Příspěvek k tvarovému vývoji končetin, kloubů a jejich deformit“. Mimořádným profesorem chirurgie byl Josef Hohlbaum jmenován 17. listopadu 1923. Ve svém společném návrhu na toto jmenování na-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232101
100
psali prof. Payr a ředitel univerzitní gynekologicko-porodnické kliniky prof. W. Stoeckel, že Josef Hohlbaum „jeví velké nadání, neochabující píli a nadšení pro chirurgii“ a že se jeví „jako neobyčejně sympatická a charakterní osobnost“. Stále více se Hohlbaum věnoval i práci na chirurgickém oddělení lipské městské polikliniky a měl zde svoji nástupní přednášku dne 13. července 1929 na téma moderní diagnostiky ledvinových chorob. V roce 1932 byl ustanoven vedoucím lékařem chirurgické polikliniky Městské nemocnice sv. Jakuba. V tomto zařízení měla sídlo i univerzitní chirurgická klinika, která zajišťovala klinickou výuku lipských mediků. Mezi hlavní oblasti Hohlbaumova odborného zájmu v této době patřila zejména břišní a končetinová chirurgie a na tato témata sepsal řadu článků a kapitol do Schwalbeova chirurgického kompendia (inguinální hernie, choroby žaludku a duodena) a věnoval se i tématům z oblasti nádorů a píštělí pankreatu a jaterních chorob. V létě roku 1937 převzal Hohlbaum vedení soukromé chirurgické kliniky po Buchbinderovi. Sice nadále přednášel na fakultě, ale nebyl již zaměstnancem kliniky, nýbrž města Lipska. Současně se věnoval i svojí soukromé praxi. V období nastupujícího nacismu v Německu, v dubnu 1933, vstoupil Josef Hohlbaum do NSDAP. Není známo, že by se byl významně politicky angažoval. Po vynuceném odchodu profesora Kurta Strausse z místa přednosty chirurgické kliniky lékařské fakulty německé univerzity v Praze, byl do této funkce povolán od 1. září 1941 Josef Hohlbaum. Brzy se mu podařilo výrazně zlepšit kvalitu práce kliniky. Novým primářem kliniky se stal Erich Brandstätter z berlínské Charité. Odborná pověst kliniky se zlepšila natolik, že začala přitahovat i zvýšený zájem české klientely. Do roku 1944 byli habilitováni dr. Brandstätter a dr. Lang. Brzy po svém příchodu do Prahy byl Josef Hohlbaum také jmenován chirurgickým konzultantem (beratender Chirurg) všech složek Wehrmachtu v Protektorátu. Jeho žádosti o uvolnění z této funkce však nebylo vyhověno. Z Hohlbaumova pražského období je asi nejvíce známa jeho účast při operaci zraněného zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. května 1942, na níž se na chirurgickém oddělení Nemocnice Na Bulovce podílel s profesorem W. Dickem. Tato epizoda byla již dříve mnohokrát popsána v české i německé literatuře, s pohledu samotného Hohlbauma může být podstatné to, že se zasazoval o pooperační aplikaci sulfonamidů zraněnému, a to v zásadním rozporu s hlavním konzultantem prof. Gebhardtem (osobní lékař H. Himmlera).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232101