98
OBNOVENÉ ZŘÍZENÍ ZEMSKÉ
neuposlechnutí příkazu krajských hejtmanů pak musel každému zadrženému poddanému zaplatit pokutu či spíše náhradu – 50 kop gr. č. Pro případné spory vrchností o propuštění poddaných byl příslušný soud krajských hejtmanů, a pokud by vrchnost neprokázala dostatečné důvody k zadržování a věznění poddaného, byla povinna zaplatit vrchnosti, jež se domohla propuštění svého sedláka, pokutu ve výši 25 kop. Kdyby se šlechtic, na němž bylo vymáháno propuštění cizího sedláka, vzpíral, hrozilo mu soudní řízení před panovníkem či místodržícími a blíže neurčený trest za to, že se dopustil „svévolnosti a neposlušenství […]“.137 Příslušným soudem pro vymáhání pokut je pak komorní soud.138 V krajním případě, že by někdo cizího poddaného ve vězení „umořil, neb umořiti dopustil, aneb o hrdlo připraviti dal, neb na zdraví jemu jakýmkoli spůsobem ublížil […]“, byl vinen zločinem vraždy. Trestní iniciativa, obeslání před krále či zemský soud, je na vrchnosti, které poddaný patřil.139 Mezi majetkovou delikvencí v OZZ nechyběla ani ustanovení postihující peněžitou trestnou činnost. Na prvém místě je to především lichva. Její definici zařazuje OZZ až na závěr výčtu trestných jednání, která se za lichvu považují a jako lichva také trestají. V čl. M XV140se prohlašuje za lichvu braní vyšších úroků než 6 %.141 Současně se pokládá za trestné i zastírání lichvy darem nebo tajnými smlouvami a za lichvu je pak považováno i snižování hodnoty zlata či mincí oproti jejich běžné hodnotě. Trestem je tu propadnutí celé půjčené sumy, a to tak, že dvě třetiny připadnou komoře a jedna třetina tomu, kdo pachatele lichevní smlouvy udal. Lichvě však OZZ věnuje řadu ustanovení, shrnutých pod nadpisem „O lichevních a zapověděných smlouvách“.142 Za lichevní smlouvy byla prohlášena celá řada smluv – ručení majetkem movitým, stanovení vyšší záruky za půjčenou částku, než byla výše půjčky, postoupení dlužního úpisu na dluh, který neexistoval, předražení zboží, poskytnutí oděvů místo hotových peněz, a to za cenu neúměrně vysokou, vynucené poskytnutí neúměrně drahého zboží místo úroků. Všechny tyto a obdobné, jak se v OZZ říká, „handle“ byly prohlášeny za zapověděné (čl. M VIII) a za neplatné, přičemž pachatel ztratí celou sumu, která byla předmětem lichvy, ale i jednu třetinu svého majetku, z něhož pak jeden díl připadne tomu, kdo tento obchod či „partitu“ udal, a dva díly připadnou královské komoře.143 Postiženi byli i zprostředkovatelé těchto lichevních obchodů tím, že ztratí čtvrtý díl svého majetku, 137 138 139 140 141 142 143
Srov. čl. Z III OZZ, str. 580–582. Srov. čl. Z IV, str. 582–584. Srov. čl. Z VI OZZ, str. 584. OZZ, str. 378. Tamtéž: „Pokudž by kdo […] z summy víceji úrokův, mimo šest kop ze sta kop […] bral.“ Čl. L XXXV až M XVI, str. 370–378. Srov. čl. M IX OZZ, str. 374.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232095
OBNOVENÉ ZŘÍZENÍ ZEMSKÉ
99
z něhož opět dva díly připadnou komoře a jeden díl oznamovateli lichvy.144 V případě nedobytnosti, tj. pokud by pachatel byl nemajetný, hrozil mu trest odnětí svobody na 6 měsíců v Daliborce, a kdyby pachatelkou byla žena, pak vězení při pražském purkrabím na Pražském hradě. Pokud by však byl zprostředkovatelem takové lichvy či partity žid, pak mu hrozí nejen propadnutí celého majetku, ale podle závažnosti jeho jednání i trest smrti.145 Ostatně využití židovských zprostředkovatelů k lichevním obchodům vyšších stavů bylo zakázáno a celá suma vložená do takového o bchodu propadala komoře.146 Příslušným soudem pro řízení s pachateli lichvy byl pro vyšší stavy zemský soud, pro měšťany pak soudy městské.147 Možnost získat udáním významný podíl na majetku odsouzeného lichváře byla zřejmě až příliš lákavá, a proto také právo muselo poskytnout ochranu před neoprávněnými žalobami z lichvy. A tak povinností žalobce, který neprokázal svou žalobu před soudem, bylo nejen nahradit soudní útraty, ale hrozilo mu i jednoroční vězení v Černé věži. Půjčování peněz bylo povoleno i židům, ale toliko na zástavy hmotné, nikoliv na úpisy, „listy a registra […]“. Výslovně se také židům zakazují vklady dluhů do knih vedených při královské kanceláři či do městských knih.148 Zvláštní ustanovení se také týká židů a kradených věcí, které by se u nich našly. Žid byl povinen kradenou věc vydat, v případě, že by došlo k soudu, byl povinen nahradit soudní útraty, a kdyby pak po soudním výroku odmítl kradenou věc vrátit, hrozil mu trest smrti, propadnutí majetku a oprávněný mohl „k hrdlu i statku jeho hleděti […]“.149
8. DELIKTY PROTI ŽIVOTU Soubor článků, které jsou věnovány vraždě a jejím jednotlivým druhům, je v OZZ obsažen v art. T 1 až T XXVII.150 Definici vraždy, pro niž je používán v OZZ výraz „mord“, nalezneme v čl. T 1, kde se lapidárně konstatuje, že „mord, když jeden druhého života zbaví, stává se rozličným způsobem“. Jestliže však očekáváme, že za tímto stručným sdělením bude následovat výčet jednotlivých skutkových podstat, které by naplnily „rozličné způsoby“ vraždy, budeme zklamáni. Jen podrobnější zkoumání nám ukáže, že vražda
144 145 146 147 148 149 150
Srov. čl. M X OZZ, str. 374–376. Srov. čl. M XI OZZ, tamtéž. Viz čl. M XVI OZZ, str. 378. Srov. čl. M XII OZZ, tamtéž. Srov. čl. Q LXIX, str. 494–496. Srov. čl. Q LXVIII, str. 494. OZZ, str. 530–541.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232095
100
OBNOVENÉ ZŘÍZENÍ ZEMSKÉ
může být spáchána i „všetečně“151, tj. z nedbalosti, a zakazuje se tu možnost vykoupení pokutou, neboť by to bylo v rozporu s božským právem, tj. zřejmě příkazem desatera: Nezabiješ! Trestný je i nedokonaný čin vraždy, založený na zlém úmyslu.152 V OZZ nalezneme i definici úkladné vraždy, za kterou se považuje travičství či jiné úkladné (blíže nedefinované) jednání, jež má za následek usmrcení oběti.153 Jen v jiných souvislostech se připouští obrana proti žalobě z mordu důvodnou obranou hrozícímu násilí.154 V jiné souvislosti pak zákoník mluví o mordu spáchaném „z lehkomyslnosti“.155 Výslovně se pak připouští důkaz neviny a obrana proti obvinění.156 Jak je tedy zřejmé, je tu OZZ výrazně stručnější než Práva městská, která se deliktu vraždy věnují mnohem obšírněji a také právnicky důkladněji.157 Lapidárnost definice vraždy a jejích způsobů je však v OZZ nahrazena podrobnými předpisy o řízení a způsobu zajištění pachatelů vražd, a to jak u vyšších stavů, tak u poddaných. Již v čl. T 1 se stanoví povinnost pána panství, kde by k vraždě došlo, zajistit podezřelého, a to závazkem „pod ctí a věrou“, pokud byl zachovalý, a o případné vazbě pak rozhodoval nejvyšší purkrabí, hofmistr či zemští úředníci. Současně se tu zavádí pro královského prokurátora úřední povinnost stíhat a žalovat pachatele v případě, že by nebyla proti podezřelému vznesena žaloba soukromých osob – poškozených. To se zavádí i pro případ útěku podezřelého, kdy nebyla-li vznesena žaloba poškozenými, je to již úřední povinností prokurátora, nejvyššího purkrabího či hofmistra.158 Vedle trestu, který postihl pachatele vraždy – mordéře, jenž by se vyhýbal soudu, stihne jej konfiskace jedné třetiny majetku ve prospěch žalobců – příbuzných oběti, či v případě, že by nežalovali, královské pokladně.159 V případě, že by měl pachatel dědice, mohou se ujmout dvou třetin jeho movitého či nemovitého majetku.160 Zvláštní pozornost věnují ustanovení OZZ i zavedení obecné povinnosti stíhat osoby podezřelé z vraždy. Zavádějí pokuty pro ty, kteří by je přechovávali a nevydali ke stíhání161, přičemž se trestu tyto osoby mohly vyhnout tím,
151 OZZ, čl. T X, str. 536–537. 152 Srov. čl. T XV, str. 540, kde se za mord považuje i výstřel a zranění oběti, aniž by čin byl dokonán smrtí postřeleného. 153 Srov. čl. T XVI OZZ, str. 541. 154 Srov. čl. T XXVI, str. 546: „Prokázal-li by pak mordéř nevinu svau, však mordu by zapírati nemohl, ale i to provedl, že jest násilí a nepříteli svému brániti se musel […].“ 155 Srov. čl. T XXI, str. 544. 156 Srov. čl. T XIV, str. 538. 157 Srov. K. Malý: Trestní právo a proces před městskými soudy, str. 658–662. 158 Srov. čl. T II, str. 532. 159 Srov. čl. T III. 160 Srov. čl. T IV, str. 534. 161 Srov. čl. T V, str. 534.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232095