Kapitola 07 / Nahoru a dolů aneb Jak tloustnout a hubnout
lidoopi a hominidi, ze kterých se člověk vyvinul, běhají po světě statisíce let. Až v posledních sto padesáti letech má zhruba třetina lidí možnost jíst tak, že by se to dalo nazvat pravidelnou stravou. Zbytek lidstva po většinu času hladověl a hladoví. A když už se ti méně šťastní z nás k nějaké potravě dostanou, hodují. I proto, že ji nemají jak uchovat. Takže určitě víc než pravidelné stravě jsme geneticky přizpůsobeni spíš hladovění přerušovanému občasnou hostinou. Moji teorii dokládá i pár dalších pozorování. Zajímavá je například dlouhověkost těch, kteří přežili období hladu. Ať už při blokádě Leningradu, nebo v koncentračních či zajateckých táborech druhé světové války. Obvykle se má za to, že šlo – v darwinovském slova smyslu – o silnější jedince. Stejně tak si ale lze představit, že hladový organismus, který ke své spáse likviduje (pojídá) vlastní buňky, s nimi asi nehraje loterii a nevybírá si je náhodně. Jsou-li živočichové – včetně nás – přizpůsobeni obdobím půstu, je víc než pravděpodobné, že během něho i v našich tělech probíhá darwinovský výběr a jsou likvidovány především „podezřelé“ a „slabé“ buňky. Koneckonců ještě naši pradědové často drželi jeden den půstu týdně, a pár set let nazpět to dělali skoro všichni včetně králů a vladařů. Nezdá se, že by jim to škodilo. Půst je navíc stejně návykový jako třeba běh či cvičení. Když se třetí den půstu tělo „přepne“ na bourání vlastních buněk, člověk přestává cítit potřebu jíst. Před šesti lety jsem se takto postil jedenáct dní, a nebýt oslavy nějakých narozenin, v klidu jsem pokračoval dál. 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231893
Proč si solit kefír Každý svůj postní den ráno zahajuji čajem s citronem a trochou medu. Pak vypiju ještě multivitamin a sklenici džusu, abych do sebe dostal vitaminy a trochu rychlých cukrů na nastartování. Také přes den pouze piju. Nesladké minerálky, vodu, kávu a čaj. Večer si „dopřeji“ sklenici mírně osoleného kefíru. To proto, že když jsem už přes měsíc hubnul v režimu „tři jídla týdně, jinak vůbec nic“, začalo se mi dělat špatně a na nehtech se mi tvořily bílé skvrny. Po všemožných úvahách, čím to, jsem zjistil, že mi chybí sůl. Sice stále čteme, že je sůl jed, ale tělo ji zkrátka potřebuje. Tečka. Ne náhodou se stala jedním z prvních platidel. Do kefíru si ji sypu proto, že osolený kefír je docela poživatelný, a navíc pomáhá trávení. Když každý den pouze pijete, můžete si v týdnu dopřát třikrát hostinu. Klidně zahájenou husími játry coby předkrmem a zakončenou čokoládovým dortem. Mám to vyzkoušené. Stejně jako to, že chcete-li se postit a opravdu zhubnout,
Kapitola 07 / Nahoru a dolů aneb Jak tloustnout a hubnout
Před dalším popisem návodu, jak během tří až čtyř měsíců shodit sádlo o váze pytle cementu, dovoluji si obzvlášť dámy upozornit, že je čeká řehole. Ze zkušeností všech známých, kteří moji metodu vyzkoušeli, totiž jednoznačně plyne, že ženy nesou půst výrazně hůř. Velice často při něm například trpí třeba bolestmi hlavy. Když jsem se tuto skutečnost snažil zařadit do své historické teorie, napadlo mne, že sběračky kořínků měly asi k pravidelné stravě blíže než lovci ženoucí stádo třeba i několik dnů. No nic. To jen aby dámy neřekly, že jsem je nevaroval.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231893
Kapitola 07 / Nahoru a dolů aneb Jak tloustnout a hubnout
musíte zapomenout na jakýkoli alkohol. Ani ne tak proto, že je ve většině alkoholických nápojů cukr. Především však oslabuje vůli a posiluje chuť k jídlu, což je k půstu dost nevhodná kombinace. No a ještě jedna poznámka pro ty, kteří svoji otylost a nechuť hubnout neustále omlouvají tím, že se musí účastnit řady oficiálních galavečerů či recepcí a tam že jíst musí, protože se to sluší. Není to pravda! Postit se lze i tam, je to věc vůle, nikoli zdvořilosti. Nikdo totiž nesleduje, co jíte. Nikoho to ani nezajímá. Prostě si naberete na talíř, rozhrábnete to po něm, vrátíte vše číšníkovi a pijete pouze vodu. Druhou součástí mého životního stylu po posledním zhubnutí je více pohybu. V pracovní dny každé ráno cvičím, pravidelně dělám dvaapadesát kliků ve třech sériích. Nejprve dvaadvacet, pak osmnáct a nakonec dvanáct. Proč zrovna tyto počty, na to se mě neptejte. Prostě jsem si to tak rozvrhl a vyhovuje mi to. Pro zvýšení zátěže si dávám nohy na druhý schod, takže klikuji „z kopce“. To vše prokládám čtyřiceti sklapovačkami a dvaceti „zády“. To si lehnete na břicho, dáte ruce za hlavu a zádovými svaly se snažíte co nejvýš zvednout trup. Pochopitelně, že cvičení pouze v pracovních dnech není žádná systémová věc. Pokud můžete cvičit i o víkendech, dělejte to. My však v sobotu a v neděli často býváme u známých nebo máme návštěvy, a bylo by mi dost trapné před nimi funět. Každopádně výše popsaným způsobem můžete cvičit úplně všude. Ještě jsem nezažil hotelový pokoj, kde by nebyla židle využitelná místo dvou schodů a dva metry volného prostoru. To přitom úplně stačí. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231893