Jak se úspěšně učit
Je tělu v představě zima, nebo teplo? Je tělo uvolněné, nebo napjaté? Pohybuje se? Pokud ano: Jsou pohyby plynulé, nebo trhané? Jak vnímám hlavu? Jak vnímám břicho? Jak vnímám oblečení na těle? Pokud se objevují pachy: Jsou pachy v představě silné? Jsou pachy příjemné, nebo nepříjemné? Cvičení ukončete ve čtyřech krocích: V prvním kroku hýbejte dlaněmi a prsty. Ve druhém kroku hýbejte rukama a pažemi. Ve třetím kroku hýbejte celým tělem. A ve čtvrtém kroku otevřete oči.
7.2.8 Další způsoby relaxace Je důležité, abychom učení kompenzovali vhodnými aktivitami ve volném čase, například sportem, hudbou, hrou. Mozek potřebuje při zvýšené duševní aktivitě více kyslíku. Ten mu poskytují plíce a krevní oběh. Netrénovaný člověk má při učení sklon rychle se unavit a při delším učení často nedokáže udržet pozornost. Vhodné jsou proto sporty, které vedou při pravidelném tréninku ke zvýšení tepové frekvence a ke zvýšenému příjmu kyslíku, jako například běh, jízda na kole, plávání a tak dále. Rovněž hudba podporuje schopnost soustředění. Lidé, kteří se aktivně věnují hudbě, z toho profitují i při učení. Mají nacvičenou schopnost soustředit se a dokážou tuto schopnost využít i při řešení matematických úloh, učení se slovíček a podobně. Koncentraci podporuje i poslech hudby. Výzkumy například ukázaly, že soustředěnost zvyšují Bachovy skladby. Důvodem je i rychlost hudby, která odpovídá klidovému lidskému tepu.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231830
8
Plánování učení
Plánování učení
V této kapitole se budeme zabývat výhodami a nevýhodami skupinové práce, úspěšným nácvikem reprodukce učiva a příklady konkrétních plánů postupu při učení. Na konci kapitoly najdete seznam nejdůležitějších bodů pro plánování učení.
8.1 Je lepší učit se sám, nebo ve skupině? Dnes se hodně mluví o týmech a o schopnosti pracovat v týmu. Málokdy se ale setkáváme s kritickým pohledem na výhody a nevýhody týmové práce. Lidé často až naivně věří jen v pozitiva práce ve skupině. Mezi studenty, kteří se učí společně, často panuje přesvědčení, že když se spojí jednotlivci, kteří nic neumějí, znalosti se jim najednou nějak samy od sebe dostanou do hlavy. Rady, jak uspět při přijímacím pohovoru, mnohdy nabádají, že o sobě máme vždy tvrdit, že umíme pracovat v týmu. Firmy často kladou důraz na takzvané měkké dovednosti (soft skills). Za tímto pojmem se skrývají sociální dovednosti. Od uchazečů o práci se dnes očekává, že si uvědomují své emoční schopnosti a že dokážou popsat své silné a slabé stránky (Peters-Kühlinger & John, 2012). Mnoho studií dokládá, že spolupráci máme v sobě naprogramovanou. Američtí vědci zjistili, že při dobré spolupráci bylo aktivních hned několik center štěstí v mozku. Pro dobrou týmovou spolupráci je zásadní umět se vžít do pocitů a záměrů ostatních. Existují však i týmy, které nefungují, protože v nich převládají sobci. V takovém případě je nejlepší tým opustit. Čím dřív, tím lépe. Vyzdvihování týmové práce se stalo stereotypem, o němž se nepochybuje. Učení ve skupině má však specifické výhody i nevýhody. Výhody bychom tedy měli využívat, ale nemusíme se zároveň smířit s nevýhodami. Hned na začátku vás musíme varovat: nikdo ze skupiny se nemůže nic naučit za vás! Proto je skupina spíše nevhodná, když se potřebujeme naučit nějaké faktické znalosti. A naopak je velmi vhodná, když chceme procvičovat jejich reprodukci. Výhody skupinové práce: • Jednotliví členové týmu mají různé silné stránky. • Sám se člověk snadno „zasekne“, když něčemu nerozumí, ve skupině se může někoho zeptat. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231830
Jak se úspěšně učit
• • • • • • •
Procvičujeme se v reprodukci znalostí, což je velice důležité při zkoušce. Vysvětlování je jedním z nejefektivnějších způsobů zpracování informací. Do jisté míry zjišťujeme, jak na tom jsme se znalostmi my sami i ostatní. Učení ve skupině je pestřejší. Dobrá dělba práce šetří čas. Můžeme využívat znalostí ostatních. Různé úhly pohledu přispívají k elaboraci učiva.
Nevýhody skupinové práce: • Skupinová práce vyžaduje koordinaci. Výkon skupiny je nižší než součet výkonů jejích jednotlivých členů. V rámci skupinového učení vždy dochází ke ztrátám, jejichž velikost roste s počtem členů skupiny. Skupina by proto měla mít maximálně pět členů, raději však méně. • Je složitější sladit učení s biorytmem jednotlivých členů. • Může vzniknout iluze, že něco děláme, přestože je naše činnost neefektivní. • Odpovědnost za výsledek přenášíme na ostatní. Neříkáme: „Já jsem se špatně připravil.“, ale: „My jsme se špatně připravili.“ • Máme větší časová omezení. • Skupiny potřebují delší „rozjezdový“ čas. • Může se zpomalovat rozhodování. • Někteří členové mohou ve skupině dominovat. • Někteří členové mohou skupinu využívat k tomu, že se předvádějí. Skupinová práce má smysl jen v případě,
že nejprve každý člen týmu pracuje samostatně.
Ztráty při skupinové práci se dají eliminovat, když si stanovíme pravidla, která by měla obsahovat: • pevně daný začátek, • pevně danou dobu trvání, • přestávky, • jak se bude reagovat na nepřítomnost některého člena skupiny, • obsah každého setkání. Kromě těchto podmínek by měli členové skupiny dodržovat ještě několik pravidel: • Skupinová práce je doplňkem samostatné práce, ne její náhradou. • Každé skupinové práci musí předcházet samostatná práce, jinak se musí skupinová práce odsunout. • Skupina by měla mít maximálně pět členů, raději však méně. Čím větší skupina, tím větší nebezpečí, že se učení stane pokračováním výuky jinými prostředky a členové 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231830