r a l f roth m a nn
Byla uvázaná za nohy a také k sobě, nedávno jim uřezali rohy; kárka plná rýhovaných, dobrou paži dlouhých rohů stála vedle oltáře. „Vypadá to tak,“ zamumlal Walter, zatímco ohmatával jedno vemeno. Ochlupené struky této rasy byly kraťoučké, a místo sevřené dlaně je bylo třeba dojit konečky prstů. „Nebo počkej, tady je jedna březí, a to pořádně. Ta brzo slehne.“ Dřevěná vědra, která stála mezi kupkami krmení v jesličkách, byla sice prázdná, ale zaneřáděná a v tabernáklu ležela jenom krabička zápalek. Z křtitelnice se ale dala vyjmout mísa ve tvaru mušle, a poté co překontrolovali kravám pouta, strčil Walter umělecky gravírovanou cínovou mísu pod vemeno. Na rozdíl od mnoha březích krav, které poskakují a dupou, když jim člověk bere první, pro tele životně důležité mléko, chovala se tahle, zřejmě jalovice, úplně klidně; dokonce Fietemu olizovala ruku. Walter nadojil dobrý litr a pak se oba posadili pod věčné světlo, jež viselo od stropu, a střídavě upíjeli. Mlezivo bylo husté jako pudinková omáčka a protkané jemnými nitkami krve, není nic, co by dodalo víc síly, a poté co mísu dopili, zkoumavě si prohlíželi emblém na dně, gryf se zahnutou šavlí v jednom pařátu a tři růže v druhém. „Fidelis ad mortem“ stálo pod tím. „Věrný až do smrti,“ překládal Fiete. „To člověku připadá povědomý, co?“ Děla utichla, bombardéry už nebylo slyšet, přesto signál k ukončení poplachu nezazněl. „Psala Ortruda,“ zamumlal, a zatímco kouřil, díval se otevře100
Rothmann_zemrit_na_jare_vnitrek_2.indd 100
21.4.2017, 10:04:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231743
Z e mř ít na jaře
nými kostelními dveřmi ven. Hořelo dokonce rákosí, mrtvoly pluly po hladině, pomalu se otáčely v proudu přítoků. „U nich je prej taky všechno vzhůru nohama. Hostinec dostal přímej zásah, člun je fuč. Všichni jsou ale v pořádku. A teď ta moje holka uvažuje o sňatku na dálku. To jsem netušil, že něco takovýho vůbec existuje. Na obecním úřadě položí na stůl helmu, a to budu já.“ Přisunul se blíž, a přestože tam nikdo jiný nebyl, ztlumil hlas. „Řekni, jak bys vlastně pláchnul? Asi na motorce, viď? To je člověk rychlej.“ Jenže Walter to zamítl. „Já bych nezdrhnul, každopádně ne tady. Silnice jsou samý bláto, až k říšský hranici je to jenom rovina, nikam se neschováš. Polní četníci vidí každýho na tisíc metrů a okamžitě tě pověsí, bez procesu. To jsou opravdický svině. Pravděpodobně budeš riskovat míň, když to nějak přečkáš tady.“ Ukázal mu na paži. „Vetři si špínu do rány; možná dostaneš horečku a zimnici a nebudeš schopen bojovýho nasazení. Některý to tak dělaj.“ Fiete něco uždíbl z koberce, který ležel na oltářních schodech. „To, milé dámy a pánové, byla dobrá rada k jistýmu konci.“ Hlas hluboký, zněl jako reklamní hlasatel v kině. „Je vám oprátka příliš těsná? Kulka moc rychlá? – Sežeňte si lahodnou sepsi! Tři týdny v křečích na nemocničním lůžku, hezky teplo ve vlastních sračkách, a nakonec uslyšíte zpívat andělíčky. Pro členy strany gratis. Lidi platí životem.“ 101
Rothmann_zemrit_na_jare_vnitrek_2.indd 101
21.4.2017, 10:04:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231743
r a l f roth m a nn
Walter se ušklíbl, odehnal kouř od obličeje a oba zvedli hlavy. V temnotě pod emporou se posunovaly lavice, paznehty hrabaly po podlaze a polonahá, šípy provrtaná postava svatého se kymácela na podstavci. Zvířata stále znovu čumáky narážela do prázdných věder a Fiete se vzdycháním škrtl zápalkou a otevřel dveře vedle zpovědnice. Plamínek klouzal přes polici plnou kalichů, karaf a jiných liturgických potřeb, a najednou se něco převrhlo a Fiete zakřičel: „Je tady sice i záchod, ale bez vody. Dokonce tady není ani svěcená.“ Walter se zvedl, zapnul kabát a stepní skot otočil hlavy, když sáhl po držadle káry a dlouhé rohy vyklopil na podlahu. Byly jen nepatrně zahnuté a zvučně se kutálely až pod kazatelnu; trnuly z toho zuby. Posbíral pár kýblů a dostrkal káru přes louku až ke břehu. Široké paprsky pátracích světlometů se křížily ve vzduchu a dolů se snášely jednotlivé vločky, které zprvu pokládal za sníh; byl to ale popel. Když ochutnal vodu a vyčistil vědra, naplnil je, postavil na káru a opatrně se vrátil do kostela. Dva kbelíky zavěsil i na držadlo a trocha vody vyšplouchla až teprve ve dveřích kostela na ochozeném kameni, byla to spíš mulda než práh. Fiete, zahalený ve vyšívaném bohoslužebném rouchu, mu připil lahví vína. „Krev našeho Pána,“ řekl. „Na věčného Otce, Knížete pokoje a játrovku! Ani hlt idiotům!“ Objevil několik tlustých oltářních svic a zapálil je, plátkové zlato ikon zářilo a Walter napojil zvířata, 102
Rothmann_zemrit_na_jare_vnitrek_2.indd 102
21.4.2017, 10:04:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231743