Kroky 1–6: Přístav bezpečí a přístup ke vzpomínkám
zachránit. Jestliže se v této části procesu objeví zvláště silný odpor či pocity, že si nesmíte dovolit nechat se zatáhnout hlouběji do emoce, je třeba si položit otázku: „Jsem připraven/a ponořit se do této emoce?“ Tato otázka v nás navodí vědomí volby. A volba znamená svobodu. Emocí, které nejvíce vzdorujeme, často bývá pocit bezmoci. Možnost rozhodnout se, zda chceme nebo nechceme zůstat s tímto pocitem bezmoci, je už sama o sobě zdrojem moci. Zkrátka někdy pro svoje léčení prostě potřebujeme poznat, že máme na výběr. Z tohoto důvodu musíte ctít odpověď, ať je jakákoli. Nemusíte dělat to, co nechcete dělat. Je velký rozdíl učinit něco, z čeho máme strach a v zásadě to ani dělat nechceme, a učinit něco, z čeho sice máme strach, ale vlastně to dělat chceme. Zásada zní, že bychom měli učinit jen to druhé. Proto když někoho provázíte procesem scelování, musíte mu dát na výběr. Musíte mu vložit do ruky otěže, kterými má řídit svůj život. To je jediný způsob, jak může dojít k trvalému léčení. Pokud se někdo necítí připraven a nechce vstoupit do pocitu, i když ho ujistíte, že jste s ním, musíte mu dát svolení do dané emoce nevstupovat. Jestliže dojde k takové situaci, doporučuji vám pomoci mu, aby zůstal přítomný s emocí, která se vynoří v důsledku jeho volby. Myslím, že především je potřeba druhému člověku pomoci procítit posílení jeho vlastní osobní moci, které se dostaví v důsledku toho, že je postaven před volbu. Jestliže tedy cítíte, že vás něco nutí vyvléci se z dané emoce, ale vlastně jste připraveni zůstat s ní, můžete si všemi svými smysly představit, jak se oddělujete od toho, co vás od dané emoce vleče pryč. Například to můžete vidět jako lana nebo provazy, kterými se vás mysl snaží z emoce vytáhnout ven. A pak si představte, jak s láskou a vědomě 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231714
Návrat k sobě
(a s vděčností vůči mysli, protože tak činí, aby vás zachránila) tyto provazce přestřihujete, abyste se mohli odpojit od mysli a propadnout se do emoce. KROK 3: Projevte přítomnému pocitu uznání. V tomto kroku vyšlete dané emoci nebo pocitu zprávu, že ho plně přijímáte, že uznáváte jeho právo na existenci, že vám na něm záleží a že jste připraveni dozvědět se, co vám chce sdělit, a že si to přejete vědět. Že jste plně otevřeni tomu, beze zbytku ho přijmout. Toto je uznání, kterého se vám nedostalo, když jste byli malí. To je bezpodmínečná láska, které se vám nedostalo s největší pravděpodobností proto, že lidé okolo vás nevěděli, jak vám ji dát. Po tomto jste celý svůj život toužili, proto je projevení si uznání přelomovou událostí ve vašem životě. Tento krok je opakem sebezavržení. Umožňuje vám, abyste prostřednictvím intenzivní emoce pronikli ke vzpomínce, ke které se váže. Poskytuje vašemu podvědomí dostatečně velký pocit bezpečí, aby předalo vašemu vědomí prapůvodní zdroj daného pocitu. Během tohoto kroku můžete používat afirmační mantry, abyste prohloubili schopnost poskytnout dané emoci plné uznání, a tak jí umožnili, aby vám důvěřovala a plně přijala uznání, které jí projevujete. Zde jsou příklady afirmací, které si můžete opakovat nahlas nebo potichu. • „Jsem právě teď plně s tebou.“ • „Jsem v tom zde s tebou.“ • „Jsem s tebou, ať se děje cokoli.“
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231714
Kroky 1–6: Přístav bezpečí a přístup ke vzpomínkám
• „ Jsem otevřený/otevřená a připravený/ připravená tohle cítit.“ • „ Jsem otevřený/otevřená a ochotný/ochotná přijmout, cokoli mi chceš nebo potřebuješ ukázat.“ • „ Jsem odhodlaný/odhodlaná cítit toto bezpodmínečně.“ • „Vítám tento pocit.“ V podstatě lze zvolit jakákoli slova, která pomáhají dokončit tuto úroveň uznání, protože vám pomohou zůstat klidní a soustředění. Realita je taková, že tento pocit má své oprávnění, vznikl z nějakého důvodu, má svůj význam a je vaší součástí. Proto je tak důležité, abyste mu projevili uznání. KROK 4: Nechte vynořit konkrétní vzpomínku. V tomto kroku použijte vjemy, které ve vás „citová příchuť“ probouzí, jako lano, které vás spojuje s původem či příčinou daného pocitu. Ptejte se: „Kdy jsem ten pocit zažil/a poprvé?“ Nesnažte se vyvodit odpověď mentálně, ale ponechte na vašem nitru, aby ji nechalo vybublat na povrch ze svých hlubin, ať už přijde jakoukoli formou. Abychom integrovali nějakou svoji část, která zamrzla v minulosti, není potřeba mentálně znovuprožívat celou vzpomínku. Někdy stačí pouze zůstat s daným pocitem, abychom integrovali emoční náboj vzpomínky, což může být jediná část, která zamrzla. Skutečná vzpomínka se nikdy nevynoří. Pokud potřebujeme pouze emoční integraci, pak ani není pravděpodobné, že se reálná vzpomínka objeví. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231714