CARLO ANCELOTTI názor a říkal mi, koho by postavil a kam, ale vždycky se tak dělo až po utkání, a jedině pokud se vyhrálo. Když se to vezme kolem a kolem, dalo by se říct, že mým úkolem v kterémkoli klubu je usilovat o to, aby byl prezident spokojený. A jak toho dosáhnu? Nikdy za prezidentem nechodím, ale musím být připraven zodpovědět mu jakékoli dotazy, když přijde on za mnou. Jak je tohle důležité, jsem se naučil během působení v Chelsea. Pravidelně se scházím s generálním ředitelem, který následně podává zprávy prezidentovi. Scházíme se obvykle jednou týdně, ale často to není plánované a klub od klubu se to liší – neexistují daná pravidla. V Paris Saint-Germain jsem se s Leonardem scházel každý den, ale v Madridu a Chelsea tomu bylo jinak. I to byl důvod, proč mě tak zaskočilo a zklamalo, když jsem v Paříži dostal od prezidenta a Leonarda ultimátum, že musím vyhrát příští zápas s Portem, jinak že si mohu balit kufry. Od prezidentů se člověk samozřejmě něčeho podobného občas naděje. Ale s Leonardem jsem se scházel den co den, vysvětloval mu, jak trénujeme, jak jsou na tom zranění, jakou plánujeme taktiku, strategii. Proto mi nešlo do hlavy, jak mohl zčistajasna říct, že příští zápas musím vyhrát, přestože už jsme měli zajištěný postup. Mluvili jsme spolu každý den. Generální ředitel je tedy prostředníkem mezi prezidentem a mnou, předává mu moje vzkazy a naopak. Přirozeně je velmi důležité, abych měl s generálním ředitelem dobrý vztah, jelikož spolu trávíme množství času a navíc může ovlivnit, jak na mě bude prezident pohlížet. Další přínosnou funkcí generálního ředitele je, že tvoří jakýsi nárazník mezi prezidentem a mnou. Když například jednoho z nás opanuje vztek nebo rozmrzelost, může generální ředitel plnit úlohu mírotvorce. Třeba Galliani hrál tuto roli v Miláně dost často. V Chelsea to bylo zprvu náročné, neboť výkonný ředitel Peter Kenyon odešel na podzim 2009 krátce po mém příchodu. V první sezoně proto tuhle úlohu plnil sportovní ředitel Frank Arnesen. Do hry vstupoval rovněž předseda představenstva i další jeho členové a o dění
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231663
Hierarchie v klubu se navíc pochopitelně velmi zajímal i sám majitel – a tak by to mělo být. Jenže pak Arnesen odešel a mezi majitelem a mnou nastalo vakuum. Přišli jsme o prostředníka, o nárazník, proto rozmluvy s ním nabraly nepředvídatelný ráz a já na ně nebyl vždy připraven. Pokud by šlo o dočasné řešení, nejspíš by to nevadilo, jenže Arnesenovu roli nikdo nepřevzal a v komunikační struktuře nastal zmatek. Ne že by tuhle práci nikdo nedělal – spíš se ji snažili dělat všichni. V jiných klubech, v nichž jsem působil, byla tato hierarchie vždy zcela jasně daná. V Miláně působil Galliani; v Juventusu Luciano Moggi, zapletený do nechvalně proslulého korupčního skandálu, kvůli němuž přišel Juventus o dva tituly a spadl do druhé ligy; v Paris Saint-Germain samozřejmě Leonardo a v Realu Madrid pak José Ángel Sánchez, což je politik každým coulem a dlouholetý funkcionář klubu. Angažoval ho už Pérez, pak ale pracoval i pod Ramónem Calderónem, když se stal klubovým prezidentem, a nakonec působil opět pod Pérezem v jeho druhém funkčním období, kdy jsem v Madridu trénoval. Je to Pérezův vlivný spolupracovník. V anglických klubech není takováto struktura obvyklá, i když pokud vím, prosazuje se čím dál víc i tam. Sice odporuje tradicím, ale britští trenéři a manažeři v jedné osobě, kteří se jí brání, se vystavují zbytečnému tlaku na to, aby v klubu fungovali coby děvečky pro všechno. Fotbalové kluby představují dnes už příliš velký byznys, než aby se o všechno staral jeden člověk. Někdy je důležité, aby trenér nemluvil úplně do všeho a aby nezodpovídal za každý detail. Například v případě hráčů není zrovna ideální, aby to byl vždy trenér, kdo s nimi bude řešit disciplinární záležitosti. Dejme tomu, že některý z fotbalistů dorazí po zimní přestávce nebo na letní přípravu se zpožděním. Takový hráč musí dostat pokutu, ale má na sebe tuhle povinnost brát trenér, když je pravděpodobné, že tím v hráči vyvolá zlou krev a roztrpčení? Ne – musí tak učinit klub, aby si trenér od takového rozhodnutí zachoval odstup a mohl pokračovat ve své práci bez jakékoli nevraživosti.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231663
CARLO ANCELOTTI V Realu Madrid jsme měli několik fotbalistů, kteří třeba flámovali i do čtyř do rána. Mohl jsem jim říct: „Co to vyvádíte? Víte, že to není správné.“ Je ale na klubu, aby jim dal pokutu nebo jim zastavil činnost – nemusí to dělat trenér. Toto vyvážení zodpovědnosti mezi hráčem, trenérem a klubem je důležité, protože pokud se vhodně nenastaví, může to poškodit vztah mezi trenérem a hráčem. Pokud klub se všemi hráči jedná adekvátně a spravedlivě bez jakéhokoli nadržování, může to trenérovu pravomoc jen umocnit. Trenér má autoritu pouze tehdy, když hráči vidí, že klub trenéra vždy chrání vůči hráčům a jejich agentům. Pokud hráči vidí, že klub trenéra nechrání, často je to jeho konec – je odepsaný. Jestliže se ale klub za trenéra nepostaví, může to někdy i posílit pouto s hráči, pokud vztahy stály na dobrých základech. V Paris Saint-Germain hráči věděli, jaká je mezi mnou a klubem situace, jelikož jsem jim řekl o ultimátu, které jsem od prezidenta a od Leonarda dostal, a náš vztah to opravdu ještě posílilo. Samozřejmě mě to mohlo i oslabit, pokud by to hráči vzali jinak, už mezi námi ovšem panovalo správné ovzduší jednoty a odhodlání. Za normálních okolností jsem se je obvykle snažil tohoto druhu „prezidentského šumu“ uchránit, tehdy jsem ale cítil, že nemám na vybranou. Jako tým jsme se i díky tomu vyburcovali a další zápas vyhráli. V Realu Madrid jsme zažívali jiný typ šumu, který měl skutečně nepříznivý vliv na dění na hřišti. Ságu s lékařskými statistikami, podle nichž jsme měli příliš nízký počet odtrénovaných hodin, už jsem zmiňoval. Prezident se těchto statistik chytil a nechal se slyšet, že prý pracujeme nedostatečně. Snažil jsem se mu vysvětlit, že nejde o kvantitu tréninku, ale spíš o jeho intenzitu; mohli bychom trénovat tři hodiny v poklidném tempu, lepší je ale trénovat půl hodiny naplno. Nechtěl nic slyšet. Kdyby prezident počkal ještě tři týdny, kdy dorazily výsledky rozborů krve, sám by viděl, že jsme naopak potřebovali mírně polevit. Lidem, kteří nejsou přímo zapojeni do fotbalového provozu, mohou metody v něm používané připadat špatné – prezidenty a generální
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231663