Orlando_sazba.qxd 26.4.2017 22:27 Stránka 98
čerstvě osprchovaný Luke. Setrvá u mě ještě chvíli a já znovu vdechnu jeho vůni, abych dokázala rozšifrovat její složení. Tlumený nádech sprchového gelu, deodorant, pravděpodobně označený jako Svěžest oceánu, a nepatrná stopa potu. Chtěla bych ho chytit a říct mu, ať tady zůstane a já můžu ještě chvíli vnímat jeho vůni, ale jsem si celkem jistá, že to překračuje hranice slušného chování svérázné holky odvedle (doslova). Spíš bych vypadala jako pošuk. Jeho váha na pohovce se přesune, jak mě opatrně přelézá. Slyším, že se prohrabuje skříní, a potom se vrátí a přehodí přese mě tlustou pletenou deku. Otevře dveře obýváku a potichu je za sebou zavře. Naslouchám zvuku jeho kroků na dřevěné podlaze chodby, dokud se zcela nevytratí. Místnost znovu naplní tiché šumění televize. Otevřu oči a zapátrám pohledem po obýváku. Veliké stříbrné hodiny visící vedle baru ukazují 9:21. Do odjezdu do Templetonu nám pořád zbývá pár hodin. Otřu si obličej hřbetem ruky a přemítám, jak asi vypadám. Slezu z pohovky a dřevěná podlaha mi zavrže pod chodidly. Dobelhám se k zrcadlu nad konzolovým stolkem a prohlédnu si svůj odraz. Trochu se mi přeležely vlasy a pod očima mám rozmazanou řasenku, ale není do tak hrozné, jak jsem se obávala. Prohrábnu si vlasy prsty a stáhnu je do culíku nad krkem. Opatrně si otřu řasenku zpod očí ukazováčkem a sáhnu do kabelky pro nezbytnou pomoc. Díky bohu za rozpustné proužky Listerine a balzám na rty od značky Rosebud. Otevřu dveře a projdu dlouhou dřevěnou chodbou k zadnímu schodišti, vedoucímu do kuchyně. Když scházím po schodech
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231662
Orlando_sazba.qxd 26.4.2017 22:27 Stránka 99
potažených kobercem, zaslechnu cinkání kovové lžičky o keramický hrnek. O pár kroků dál se zastavím. Píská si. Zabořím prsty nohou do tlustého koberce a zaposlouchám se do melodie. Zní povědomě. Nějaká vánoční koleda, ale přestože mám text na jazyku, nedokážu si vybavit její jméno. Zapíská poslední tóny písně, potom nastane přibližně dvouvteřinová pauza a začne si ji pískat znovu. Usměju se a seběhnu posledních pár schodů. Když vejdu do kuchyně, mrkne na mě a podá mi hrnek čerstvé kávy, aniž by si přestal pískat. Líbí se mi, že nepřestal ani aby mi popřál dobré ráno. Přijdu si, jako kdybychom byli uprostřed laškovné ranní rutiny, kterou děláme už celá léta. „Není na vánoční koledy trochu brzy?“ zeptám se a usadím se k dlouhému kuchyňskému ostrůvku z bílošedého mramoru. „Pískám si tu písničku pořád,“ odpoví Luke a přisune ke mně nádobku se smetanou a čtyři sáčky sladidla (ano, čtyři), které, jak ví, do kávy potřebuju. „Červen, prosinec, říjen, je to jedno. Je to prostě moje melodie.“ „Nikdy dřív jsem tě neslyšela pískat.“ „Protože obvykle pískám jenom v soukromí svého auta nebo domova. Není důvod vystavovat ostatní mému umění.“ „Jak že se ta koleda jmenuje? Znám ji, ale zaboha si nemůžu vzpomenout na jméno,“ řeknu a obrátím pohled ke kávě, ze které mi stoupá pára k obličeji. Přileju do elegantního bílého hrnku smetanu a proměním téměř černou tekutinu na karamelově béžovou. „Dobrý král Václav,“ odpoví Luke a začne zpívat: „Na Štěpána dobrý král Václav z okna hledí…“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231662
Orlando_sazba.qxd 26.4.2017 22:27 Stránka 100
„To je ono!“ zajásám a pokračuju: „Všude kam se podívá, závěje a ledy.“ „Trochu neobvyklé, uznávám,“ připustí Luke, potřese hlavou a usrkne kávu. „Dost neobvyklé, ale mně se to líbí,“ odpovím a několikrát fouknu do páry nad hrnkem, než se z něj napiju. Nechám si stékat teplý nápoj přes jazyk do hrdla a vychutnávám si ho. „Vyspala ses dobře?“ zeptá se Luke, natáhne se přes ostrůvek pro nádobku se smetanou a přidá pár kapek do svého šálku. „Jo,“ přisvědčím. „A ty? Nechrápala jsem, že ne?“ „Ne, nechrápala,“ odpoví Luke a usměje se koutkem úst, až mu ve tvářích naskočí ďolíčky. „Ale většinu noci jsi prospala na mně.“ „Promiň,“ omluvím se a cítím, jak mi zahoří tváře. „Jsi holt pohodlný polštář.“ „Nic se neděje,“ řekne Luke. „Rád ti budu dělat polštář, kdykoliv budeš chtít, Mac.“ Zakryju úsměv hrnkem s kávou a znovu z něj upiju. Zběžně pohlédnu na digitální hodiny na troubě. „Měla bych se jít přichystat.“ Seskočím z barové stoličky a seberu ze stolu kabelku. „Vyjedeme tak za hodinu?“ „Jasně.“ „Tohle si beru s sebou,“ oznámím a ukážu na hrnek. „Fajn, uvidíme se za chvíli,“ řekne Luke. Vyklouznu ze dveří a přejdu osmnáct kroků k zadním dveřím, vedoucím do naší kuchyně (tuhle trasu jsme také počítali). S každým krokem jsou mé nohy těžší a těžší. Nesnáším, když jsem sama doma. Zasunu klíč do zámku a otočím jím.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231662