hotmail.com,“ hořekoval Ferretti později. Kdyby ta příhoda nebyla tak tragická – a Ferrettiho neranila natolik, že už se do managementu nikdy nevrátil –, byla by k popukání. Jeden z Ferrettiho nejvýznačnějších přívrženců, Alessandro Petacchi, nedávno prohlásil, že navzdory tomuto precedentu by „Ferron“ s adaptací na dnešní profesionální cyklistiku neměl problém. Petacchi má nejspíš pravdu – ne že by se toho tolik změnilo… Tedy zatím. Původním živočišným druhem obývajícím doprovodné vozidlo je stále bývalý profík, obdivovaný jako za dnů své závodní kariéry za vlastnosti, které obvykle vyjadřuje tesklivý pohled a palec mnoucí špičku ukazováčku na znamení čehosi, co nezasvěcení prostě nemůžou pochopit. Dobré „oko“. Taktický „mozek“. Métier. Tohle všechno. Věci, na které si nemůžete sáhnout, ale poznáte je, když je vidíte. Věci, jež se dají naučit výhradně na jediné cyklistické prestižní univerzitě – v pelotonu. Baseball býval kdysi taky takový. Ale pak se všechno změnilo, s proslulým Billym Beanem a jeho Moneyballem. Krátké shrnutí pro ty, kdo neviděli film, nečetli knihu ani si nekoupili tematické tričko: pálkař Billy Beane, zamlada obdařený štědrou dávkou talentu, se půl desetiletí plácal v baseballové Major League, než se rozhodl začít znova jako skaut, částečně inspirován vlastními neúspěchy. Beane našel své poslání v týmu Oakland A’s – klubu s příliš vysokými výdaji a příliš nízkými výkony, jehož osazenstvo měli noví a škudlivější majitelé vbrzku přimět k utahování opasků. Na Beana a jeho kolegy byl vyvíjen tlak, aby udrželi, ba zlepšili výkony na hřišti, a přitom utratili zlomek někdejšího rozpočtu. – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231650
Řešením jejich zdánlivě beznadějného rébusu byl koncept zvaný sabermetrika. V kostce šlo o statistiku. Ale ne ledajakou statistiku. Rozhodně ne tu, kterou normálně používali manažeři, trenéři a fanoušci, aby si potvrdili to, co už viděli ze střídačky, z tribun nebo z kanape. Kdepak, tohle byla komplikovaná čísla, která naprosto změnila dosavadní pojetí baseballu – tedy aspoň u lidí, kteří těm číslům věnovali pozornost. Ostatní prohlašovali, že sabermetriku nepotřebují: poznají přece pěkný švih nebo nadhoz nad 90 mil/h. Nebo polaře, co má dlaně jako kyblíky a ruku jako raketomet. A co nevidí, to poberou ze statistik – těch, které vydávají organizátoři ligy a které nikdy nelžou. Jenže tohle bylo tvrzení, o kterém se zastánci sabermetriky hádali desetiletí nebo dvě, než je vůbec začal poslouchat někdo se sebemenším vlivem: ty statistiky opravdu lhaly, minimálně o tom, které výkonnostní parametry rozhodují o výhrách a prohrách v baseballových zápasech. Mimoto zkreslovaly trh do té míry, že nejbohatší baseballové týmy vyhazovaly nemravné peníze za ty nesprávné hráče. Chlapíky s dobrými hodnotami ve špatných kategoriích nebo takové, kteří vyhovovali představě skautů o tom, jak mají vypadat baseballoví hráči. Výsledkem byl paradox: některé z nejbohatších baseballových družstev patřily zároveň mezi nejhorší. Koncem 90. let se Billy Beane stal hybatelem a symbolem opačného přístupu Oakland A’s: začali míň utrácet a víc vyhrávat. Utráceli totiž chytře. Pod Beanovým vedením skauti postupně předali vedení analytikům, intuice se sklonila před důkazy a umění před vědou. Nezkušenému oku se A’s jevili jako lacině nakoupená sbírka individuí, kterých se zbytek ligy – 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231650
zbavil; ve skutečnosti – a počet vítězství na konci sezóny to potvrdil – se jednalo o cennou mozaiku klenotů, jež si ostatní manažeři spletli s neupotřebitelným odpadem. Oakland A’s se mezi lety 2000 a 2003 čtyřikrát v řadě dostali do play-off a v roce 2000 vytvořili v Major League rekord v počtu po sobě jdoucích vítězství. Roku 2004 odvyprávěl novinář Michael Lewis jejich příběh v knize Moneyball: The Art of Winning an Unfair Game. Tou dobou měl Beane mnoho obdivovatelů, a jedním z nich byl 46letý magnát amerických telekomunikací Bob Stapleton. Stapleton, který se narodil a vyrostl v Kalifornii, říká, že co se baseballu týče, jeho rodina byla „přesně napůl rozdělená“ mezi Oakland A’s a jejich sousedy a nepřítele San Francisco Giants. Stapleton odmítá specifikovat, na které straně severokalifornského předělu stál on, nicméně uznává, že Billy Beane je „geniální novátor“. Ba natolik geniální a inovátorský, že když Stapleton roku 2007 převzal vlastní sportovní tým, Beane se stal „jasnou inspirací pro náš program“. Beane se jal využít nehospodárnosti trhu pro hráče a pojetí taktiky v celém baseballu. Stapleton pak dělal pět let totéž, snad o trošku méně systematicky, ale s ještě větším úspěchem. V knize Moneyball Lewis odhaduje, že každé vítězství stálo Oakland A’s na půl milionu dolarů. Přitom některé týmy zaplatily za každé vítězství šestkrát tolik, kolem tří milionů dolarů ve mzdách. V cyklistice se Stapletonovi podařilo vytvořit ještě větší nepoměr: mezi rokem 2008 a zrušením týmu v roce 2011 si připsali na konto 282 vítězství s průměrnými náklady jen málo převyšujícími 100 000 dolarů za jedno. – 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231650