„Musím jít vařit. Zvu vás na oběd. Nevařím žádný zázrak. Budeme mít bramborové placky s povidly. Pokud to jíte, jste srdečně zván,“ usmála se na něho. „Děkuji, přijdu moc rád,“ řekl s úlevou. „Jste obdivuhodná žena, paní Jasmíno. Velice vám děkuji za pochopení.“ „Neděkujte. Tohle je samozřejmé mezi slušnými lidmi. Až přijdou děti, přijďte se najíst.“ Odběhla do domu, zadělala těsto na bramborové placky. Připravila švestková povidla, která vařila sama. Nejednalo se o kolomaz, jak říkal Libor švestkovým povidlům koupeným z obchodu. Pak zavolala svého advokáta. Požádala ho, aby se ujal i pana Vaňátka. „Jakmile budete mít chvilku času, stavte se u nás. Mám určitou velmi zajímavou podrobnost.“ Za chvíli se přihnaly děti. Po nich se objevil i zahradník. „Děti, ode dneška s námi bude jíst i pan zahradník. Zítra přivede svého syna Milánka. Bude si s vámi hrát. Občas mu půjčíte tříkolku, ukážete mu, jak si hezky hrajete na zahradě i v domě. Teď dobrou chuť.“ „Děkujeme. Taky přejeme dobrou chuť,“ zaznělo sborově. Všichni se najedli. Zahradník poděkoval, šel zase pracovat. Bylo na něm vidět, že ve společnosti pookřál. Druhý den skutečně zahradník Igor přivedl malého Milánka. Chlapeček byl plachý. Jasmína mu dala kakao a bábovku. Za chvilku se rozkoukal. Bylo hezky, vzala jej pak za ruku a ukázala Milánkovi, kde pracuje tatínek. Chvíli jezdil na půjčené tříkolce, chvílemi sledoval tatínka. Potom začal pomáhat na zahradě. Moc se mu práce líbila. V poledne přišly děti. Společně se najedly, byla rajská omáčka. Děti ji milovaly. Zahradníkovi i jeho synovi také chutnala. Po obědě si šly děti lehnout společně s Milánkem. Jasmína mu přidělila pos98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231505
týlku. Chvilku si povídaly, pak usnuly. Po probuzení si napsaly úkoly a šly si hrát ven, aby Milánka zasvětily do svých her. Igor byl šťastný. Nemusí se bát, že nebude mít peníze na hlídání a na školku. Ještě se tady najedí. Odpoledne přišel advokát. Jasmína s ním dlouho mluvila. Dohodli se také o zastupování pana Vaňátka. Potom mu začala vyprávět, co jí pověděl zahradník Igor. O tom, že je nechal šéf firmy sledovat. Advokát naslouchal velmi pozorně. Jakmile Jasmína dokončila vyprávění, začal se loučit. Měl naspěch. Potřeboval zahájit pátrání, týkající se nových skutečností. „Ještě okamžik, doktore. Dovolte mi, abych vám představila našeho zahradníka Igora Mladého, je synovcem pana Vaňátka. “ Vyšli do zahrady. „Spolehněte se, budu zastupovat vašeho strýčka. Paní Jasmína mi vyprávěla o žádosti šéfa firmy pana inženýra Filipa Dostála. Řekněte mi, zda jste připraven tuto skutečnost dosvědčit u soudu?“ „Ano, samozřejmě.“ „V tom případě se bedlivě rozhlížejte, nenechte se přejet autem, nedopusťte, aby vám unesli syna. Hlavně si uvědomte, že vám hrozí nebezpečí. Máme co do činění s velmi nebezpečnými lidmi. Pokud zjistíte nějaké pokusy o ohrožení vašeho, nebo synova života, hned mě volejte,“ podal mu svou vizitku. „Děkuji vám mnohokrát, pane doktore. Vůbec jsem si neuvědomil, že by mi mohlo cokoliv hrozit. Budu opatrný.“ „Ještě se chci zeptat, jakým způsobem jste mu předával své zprávy.“ „Psal jsem mu maily. Jeho adresu mám v počítači, párkrát volal.“ „Výborně. Nic nemažte, možná budeme váš počítač potřebovat. Výpis hovorů si zařídím. Hlavně buďte opatrný.“ Doktor odjel. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231505
Jasmína za ním hleděla. Vůbec jí nebylo veselo. Poslední věty byly velmi vážné. Hrozí jim nebezpečí? Nechá si namontovat další zámky na dveře. Bude je zamykat. Igor, překvapený vážností situace se pustil do další práce. Jasmína mrkla na net. Zjistila, že jí odpověděl šéfredaktor časopisu. Pochválil její druhý článek. Pod dojmem úspěchu, napsala další. Pár článků měla v záloze, ale nechtěla je vyčerpat. Musí mít rezervu, kdyby se stalo, že by nějaký čas nemohla sednout k počítači a psát. Zavolala všechny na večeři. „Pokud budete mít nějaké potíže, mohla bych vám vyčlenit pokojík v patře. Není nijak skvěle zařízený, ale je tam koupelna. Možná budeme všichni bezpečnější, když byste bydleli tady. Přemýšlejte o tom. Jen říkám, že je tady možnost, pokud vám to bude vyhovovat.“ Viděla, že zaváhal. „Víte co, pojďte se podívat. Pak můžete kdykoliv přijmout nebo odmítnout. Záleží na vás.“ Zavedla ho nahoru. Všechny děti je zvědavě provázely. Pokojík byl pěkný, k tomu vlastní koupelna s vanou a WC. „Co myslíte děti, mohl by tady náš zahradník pan Igor se synem zatím bydlet, než se vrátí jejich strýček? A také, než se vrátí náš tatínek?“ Děti nadšeně křičely: „Ano, ano.“ Jen Jasmínka byla zaražená. „A co si myslíš ty, zlatíčko moje?“ sklonila se ke své dcerušce. „Teď bude pan zahradník náš tatínek?“ „Ne, můj broučku. My máme svého tatínka. Je jediný na světě. Vrátí se k nám hned, jak to bude možné. My na něho budeme společně čekat. Určitě ho za nikoho nevyměníme. Pan zahradník Igor je kamarád. On a Milánek zase čekají, až se k nim vrátí jejich strýček. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231505