STEVE BERRY Vittovou. Pamatoval si každou podrobnost z doby, kterou spolu strávili, a nebylo to vždycky příjemné vzpomínání. Vyhledal klikatou silničku vedoucí na návrší k dače, kterou zahlédl z letadla. Odbočil s náklaďákem mezi stro my a zastavil na zasněženém plácku. Zaparkoval a vydal se k dače pěšky. Brodil se závějemi a přelézal kmeny, pod bota mi mu povrzával přemrzlý sníh. Nad hlavou se mu klenuly bezlisté větve a k tmavnoucímu nebi trčely špice jehličnanů. Oči ho pálily od studeného větru. Díky každodenní dávce dřepů a sklapovaček si nemohl stěžovat, že by mu zakrněly svaly, ale zima a šplhání do kopce si stejně vybíraly svou daň. Doplahočil se na vrchol, ohlédl se a uviděl, že jeho pří tomnost neklamně prozrazuje šňůra šlépějí. Do cesty se mu postavil po pás vysoký zrezivělý drátěný plůtek. Od jezera sem foukal ledový vítr. Schoval se za tlustou borovici a za hleděl se na daču. Z jejích tří komínů se valil k nebi kouř. Jedno ze dvou aut, která u ní prve stála, zmizelo. Mrazivým vzduchem k němu zalétaly útržky nějaké lidové písničky. Brzy objevil odkud – z přístavku, kulatého a celého ze dřeva, bez oken a s jediným vchodem. Z vrcholku jeho zašpičatělé střechy vytrvale stoupala pára. Dostal za úkol vypátrat Vadima Belčenka. Ukázali mu jeho fotografii starou několik let. Je to prý nějaký bývalý ar chivář KGB. Jestli ho najde, má se stáhnout a nahlásit přes nou lokalitu. První část úkolu bude poměrně snadná, druhá už tolik ne, protože přišel o svůj mobil. Ale má náklaďák a te lefon někde sežene. Překročil plůtek, přeběhl k domu a pak přes podivně zčernalý, zledovatělý prostor za koncem příjezdové cesty k přístavku, odkud se linula hudba. Běžel opatrně, protože 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231398
ČTRNÁCTÁ KOLONIE si nemohl dovolit na tom černém ledu upadnout. Dorazil ke vchodu do kulatého přístavku a vpadl dovnitř. Vstříc se mu vyvalila vlna horka. Hlouběji do interiéru vedl další dveřní otvor zakrytý zavěšenou kožešinou. Malone ji maličko pood táhl a zjistil, že přístavek je cosi jako sauna. Uprostřed hořel pod rozžhavenými kameny oheň. Na nejdolejší z řady bo rových lavic, které se zvedaly u protější zdi, ležel stařec. Byl nahý, ležel s nataženýma nohama a s rukama založenýma pod hlavou. Jeho rysy odpovídaly muži z fotografie, kterou Maloneovi ukázali. Vadim Belčenko. Hudba vyhrávala z malého CD přehrávače položeného na lavici. Malone vešel dovnitř a popošel ke starci. Jeho ob ličej mu připadal bezvýrazný jako maska; byl široký a plo chý, v barvě špinavého sněhu. Oči překrývala svraskalá víčka. Mokré vlasy ještě neztratily světlou barvu, ale o pokročilém věku vypovídal propadlý hrudník a tváře. Stařec pokojně po kuřoval silně páchnoucí doutník. Malone se natáhl k přehrávači a vypnul hudbu. Belčenko otevřel oči a posadil se. Obě zornice měl pozna menané šedým zákalem. „Jsem Cotton Malone,“ představil se Malone anglicky. Belčenko na něj pohlédl. „Co tu děláte?“ „Přišel jsem si ověřit, jestli jste v pořádku.“ „Proč bych neměl být?“ „Zmizel jste a jistí lidé o vás měli obavy.“ „Tím myslíte ruské bezpečnostní služby. Ale proč by za mnou posílaly Američana?“ Měl hluboký chraplavý hlas a mluvil ploše, beze strachu či jakýchkoli jiných emocí. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231398
STEVE BERRY „Tu samou otázku si kladu taky.“ Belčenko vyfoukl obláček namodralého kouře a ten se vznesl ke stropu. „Jste špión?“ „Už ne.“ Maloneovi vysychalo v nose horkem, a tak dýchal mělce a jen ústy. Podél páteře mu stékal pot a zanechával za sebou studenou stružku. „Řekněme, že jsem špión na poloviční úvazek.“ „Takových jsme taky pár měli. Nikdy mě nezajímali.“ „Kde je Zorin?“ „Šel na schůzku s vámi.“ Malone sem nepřišel klábosit. Jeho poslání vlastně skon čilo. Našel Belčenka a ohlásí kde. Ale staré zvyky jen tak ne potlačíš, a tak mu položil ještě jednu otázku. „Proč se ruská vláda vůbec stará o to, co děláte?“ „Protože ledacos vím, pane Malone. A oni by se to chtěli taky dozvědět, než umřu.“ Malone pochopil. „A vy jste slíbil, že jim to povíte.“ „Připadalo mi to jako dost nízká cena za to, že zůstanu naživu. Jakmile jim všechno povím, ztratím pro ně cenu. Vy vážně nechápete, do čeho jste se to zapletl, že ne?“ „Nemám potuchy. Byl byste tak hodný a prozradil mi to?“ Belčenko se zasmál. „Proč bych to dělal?“ Dobrá otázka. Malone se rozhodl, že ji nechá na jindy. „Už musím jít. Rád jsem vás poznal.“ „Víte, že každý příběh, který kdy stvořila lidská mysl, se dá zredukovat na tři části?“ Maloneovi se to divné prohlášení moc nezamlouvalo. „Začátek. Prostředek. A konec,“ objasnil Belčenko. „Když se ty tři části spojí do uceleného příběhu, vzniká symetrie 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231398