„Jo. Prý podle toho, jak se cítím, ale že jestli mi není špatně a cítím se být silný, tak můžu domů. Rána prý sroste stejně rychle doma, jak v nemocnici.“ „Tak doufám, že nebudeš dělat zase blbosti!“ „Neboj. Teď už budu více opatrný,“ uklidňoval Valentýn. „To doufám, znovu tě do nemocnice nepovezu. Vůbec jsem se nevyspala a dneska jsem v práci úplně hotová.“ „Promiň,“ omluvil se Valentýn a pokračoval: „Jsem řádně poučený od doktora.“ „Tak hlavně, abys to dodržoval.“ „Určitě budu.“ „A teď teda jedeš domů?“ „Ne, napadla mě taková věc.“ „Jaká?“ vyzvídala Lenka. „Skočím do ateliéru pro papíry a pro tužku a pak pojedu do centra, kde zkusím malovat a prodávat portréty na počkání. Chci taky přispívat do rodinného rozpočtu, ať vše netaháš jen ty.“ Lenka se na chvíli odmlčela a pak se zjevnou radostí v hlase řekla: „Takže umíš vymyslet i něco rozumného. To je bezva.“ „Jsem rád, že máš radost. Posílám polibek.“ „Taky ti jeden sladký posílám. Slib mi ale něco.“ „Jistě. Co?“ „Že to nebudeš přehánět. Když budeš unavený, půjdeš domů.“ „Dobře, slibuji. Stejně asi budu muset skočit domů tak jako tak, abych se převlékl. S tím flekem od krve vypadám spíše jako vrah nebo řezník, než jako malíř. Nevím, jestli by pak za mnou někdo přišel.“ „No, to asi ne.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231320
„Nebude vadit, když ty věci od krve hodím do koše na špinavé oblečení?“ „Hoď to rovnou do pračky. Stejně si myslím, že se s těmi věcmi budeš muset rozloučit, protože si nejsem jistá, jestli ta krev půjde vyprat.“ „Když nepůjde, tak nepůjde, co se dá dělat.“ „Už budu muset končit, ať mě nechytí šéfová.“ „Dobře a ještě jedna věc.“ „Jaká?“ „Děkuji za ten včerejšek, že jsi mě hodila do nemocnice.“ „Neboj, já si to u tebe příležitostně vyberu,“ řekla zvesela Lenka. „Dobře, budu s tím počítat.“ „Už fakt musím končit, ať nemám problém, pa,“ rozloučila se blesku rychle Lenka a zavěsila. Valentýn se vydal na nástupní ostrůvek. K zastávce došel, už když telefonoval, ale nechtěl nastupovat do tramvaje, když hovořil s Lenkou. Vždycky jej znervózňovalo, když ostatní cestující poslouchají. Kousek od zastávky si mohl s Lenkou v klidu popovídat a koneckonců, neměl kam spěchat. Jestli bude v centru o minutu dříve či později, na tom nesejde. Valentýn naskočil do tramvaje. Posadil se na sedátko k oknu. Rukou se snažil maskovat flek od krve. Stejně se mu zdálo, jako by si jej cestující prohlíželi s jistou dávkou odporu. Otočil se proto radši z okna a sledoval míhající se baráky. Když z tramvaje vystoupil, značně se mu ulevilo. Cítil pohledy ostatních cestujících a to mu vadilo. Chvílemi cítil, jak mu po zádech stéká pramínek studeného potu.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231320
Došel domů. Ve vchodu potkal souseda, který se zjevně chtěl zeptat, co se mu stalo. Když Valentýn vytušil nepříjemný, nebo spíše otravný rozhovor, radši rychle utekl do bytu. Bylo příjemné být doma. Valentýn se pohodlně posadil na botník a v klidu si vyzul boty. Ještě v předsíni ze sebe shodil veškeré oblečení a přičichl si k předloktí. Měl pocit, jako by byl cítit nemocniční dezinfekcí, jako by za svůj krátký pobyt v nemocnici načichl. Zvážil, na kolik by bylo riskantní skočit do sprchy. Měl strach, nebo spíše nevěděl, jak moc voda ráně uškodí. Na druhou stranu si řekl, že přece nemůže být týden, nebo kdoví jak dlouho, beze sprchy. To by po tom týdnu mohl už pěkně zapáchat, a to rozhodně nechtěl. Skočil si do ložnice do skříně pro čisté oblečení a pro sprchu se rozhodl. Bylo příjemné cítit, jak na kůži dopadaly kapky teplé vody. Z Valentýna padala tíha veškerých neúspěchů a najednou byl jako nový člověk. Ani jedinou myšlenkou nezavadil o hrůzné činy, kterých se dopustil a na chvíli snad i pomyslel, že je dokonalý člověk a skvělý partner Lence. Vylezl ze sprchy a hned, co se oblékl, zamířil do lednice. Byl překvapen, že v lednici není žádný alkohol. Jen trochu se chtěl posílit. Cítil se dobře a dobře chtěl udělat i duši. Dopřát ji trochu toho rozptýlení, aby svět nevnímal tolik vážně, jako střízlivý. Ukousl kus salámu a s povzdechem lednici zavřel. No co, vždyť má přece namířeno ještě do ateliéru, kde v lednici netrpělivě cinká láhev vodky, užuž, jen aby z ní bylo upito. Valentýn tedy vyrazil z bytu dále za svým posláním. Byl trochu nervózní. Zajímalo jej, jak asi malování v centru půjde. Už si byl
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231320