naším jazykem. Měla tak příjemný vzhled, že jsem si nedovolil odhadnout její věk, ale prostou matematikou jsem se dobral k věku kolem čtyřicítky. Rozhodně na první pohled vypadala mladší. Začala se mi omlouvat, že situaci, ze které jsem jí jako „grand“ pomohl, si zavinila do jisté míry sama. Dotyčný pán si k ní zvečera přisedl, a protože na zájezd jela sama, tak byla ráda. Chvíli jí vyprávěl něco o sobě a ona ze slušnosti začala vyprávět svůj životní příběh. Na to ale dotyčný pán začal intenzivně zvyšovat hladinu alkoholu ve své krvi a jediné, co si z jejího vyprávění pamatoval, jej nakonec vyprovokovalo k jeho nevhodnému chování. Na můj tázavý pohled se jen usmála a sama mne požádala o tanec a šli jsme na parket. Byla taková drobná, ale cítil jsem z ní jen samé kladné vlastnosti a plně jsem věřil všemu, co jsem se následně od ní dozvěděl. Asi po hodině tance jsme si sedli, ona se mi omlouvala, že léta netančila a moc po slušném tanci se střízlivým partnerem toužila. To mi zalichotilo a stalo se ze mne „jedno ucho“. Po maturitě se nedostala na vysokou školu, ale dostala nabídku na svazáckou brigádu do tehdejšího Československa a jela. Tam se po revoluci rozhodla zůstat a protloukala se, jak se dalo. Nakonec přijala nabídku svého ovdovělého šéfa a i přesto, že byl o více jak dvacet let starší, vzala si jej za muže, a tím vyřešila svůj pobyt v republice. Pokud se manželovi dařilo, bylo jejich manželství spokojené. Žádná veliká láska to nebyla, ale oproti tomu, co viděla v jejich vesnici na Ukrajině, byla spokojená. Bohužel tato pohoda netrvala věčně. Manželovi se přestalo dařit. Pokoušel se podnikat a jako tisíce jiných narazil a přišel o všechno. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231318
Pak začal pít a svou zlost si nejednou vybil i na manželce. Nakonec přišel s tím, že aby si zachránili svůj družstevní byt, který je z poloviny i její, musejí si dluh u jeho bývalého partnera v podnikání odpracovat a ve splátkách doplatit. Část splátky posílal manžel ze svého platu a Elena měla chodit třikrát týdně do jeho domu, kde měl i kanceláře, a zdarma uklízet. Moc se jí nechtělo, ale za každý měsíc jim strhl z dluhu deset tisíc a deset posílal manžel. Vypočítali to na dva roky. Nakonec souhlasila a podepsali všichni tři smlouvu. Tehdy si myslela, že bude doma konečně klid a oni se výhledově aspoň zbaví dluhu. Byla zvyklá dělat a věděla, že aby si uchovali s manželem vlastní bydlení, moc jiných možností už nemají.
Jejich věřitel byl rozvedený třicátník a na první pohled bylo vidět, že z krachu společného podniku vyšel podstatně lépe nežli její manžel. Asi po měsíci, když uklízela v jeho vilce vždy v pondělí, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231318
středu a sobotu, si ji zavolal k sobě do kanceláře a tam jí bez obalu řekl, že to ještě není vše. To, co dělá, odpovídá tak platu kolem tří tisíc a těch zbývajících sedm si musí „odpracovat“ v jeho ložnici. Když začala protestovat, tak jí sdělil, že tak se s manželem dohodli, a nechce-li skončit na ulici, aby nedělala potíže. No, a tak ji manžel na dva roky „prodal“ dotyčnému pánovi jako kus nábytku. Když to řekla svému tanečníku, tak jediné, co pochopil on, bylo, že je komukoli a kdykoli k mání. Nemohl jsem tomu uvěřit a jen jsem nevěřícně kroutil hlavou. Ještě dodala, že manžel s ní již několik let sexuálně nežil, a tak to celé dva roky vydržela a její odměna? Manžel o ní prohlásil, že je „kurva“ a už s ní nikdy nechce mít nic společného. Řadu let žili odděleně, jen se složili na nájem a každý si hospodařil sám. Před třemi lety manžel zemřel a ona bydlí v bytě sama. Přesto si netroufla někoho jiného hledat až nyní. No, a hned udělala tu největší chybu, že vše o sobě řekla na rovinu cizímu muži. Za to jsem ji zrovna nepochválil a nakonec jsem se jí věnoval celý víkend, aby jí dotyčný „ctitel“ dal pokoj. Přesto mne ten její příběh donutil k přemýšlení, jak je to možné, že i v dnešní době a v našem kulturním státě je možné ženu tak zotročit. Jinak jsem to pojmenovat nedokázal a bylo mi jí upřímně líto. Asi za tři měsíce se přihlásila na víkend znovu a já byl docela zvědavý na její další zkušenosti. Když jsem se jí na to po prvním tanci zeptal, viditelně zesmutněna a na rovinu mi řekla: „Já jako Ukrajinka mám velmi omezené možnosti, je to jako cejch na čele.“ To mne docela zarazilo a moc jsem nad tím přemýšlel, ale jen 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231318