Strýček August se ušklíbá, když se matka s tetou Agnes hádají, oč lepší je bydlet ve Frogneru na Majorstua ve srovnání se čtvrtí St. Hanshaugen. Sám se poklidně usadil ve čtvrti Grünerløkka v jednom z nájemních domů s výhledem na Sofienberský hřbitov. Dům je šedý a oprýskaný, jako všechny staré městské domy. První, čeho si Elsi všimne, když si pro ni v sobotu odpoledne strýček přijde na náměstí, je jeho nos. Strýček August, vytáhlý muž atletické postavy s ostře řezaným obličejem, s rysy dotvářenými holicí břitvou a do špičky nabroušenými noži, čeká na zastávce střízlivý jako oltářní záře, vzpřímený jako topol. Uprostřed obličeje sídlí jeho dlouhé, špičaté a pěkně klenuté tykadlo a horlivě větří. Zdvihne bradu, jeho světlé vystouplé oči v sobě neustále nesou záblesk smíchu, to když si vzpomene na něco legračního. Pak nos objeví Elsi, pokývne a rozetne vzduch. Strýček August je podobný králi Haakonovi, říká matka, když je zrovna v laskavějším rozpoložení. A má úplně stejné držení těla. Je to jako potkat krále, tvrdí. Když potom jde Elsi se strýčkem za ruku parkem a přes hřbitov, strýček šťastně funí. Tenhle zvláštní škrábavý zvuk vycházející z nosních dírek neumí vyloudit nikdo jiný než strýček August. Kůži má tenkou a chladnou, vždy voní svěže po mýdle, po kuličkách proti molům a vodě po holení. Boty se lesknou tak, že se v nich zrcadlí malé úseky parku. Má neobyčejně velká chodidla. Rázuje si to ulicemi jako hrdina, jako by snad vyhrál nějakou bitvu. A možná to tak i je, přinejmenším dočasně, když je alespoň pro tuto chvíli střízlivý a vzpřímený. Vzpřímená postava vždy v hnědém tvídovém obleku s řádně nažehlenými puky na kalhotách jakoby povznáší celý obraz města, vylepšuje dojem špinavě šedivé chátrající východní chudinské čtvrti. V okenních tabulkách probleskuje slunce, jeden z paprsků se protne s věží kostela. Strýčkovy dlouhé lesklé boty elegantně překračují psí výkaly a louže. Z náprsní kapsy mu vyčuhuje růžek hnědě kostkovaného 9
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231315
kapesníku jako nějaký praporek, jako znamení: přichází gentleman. Projdou průjezdem, přejdou dvůr, kde pan domácí, maličký mužík v černém svrchníku a velkých plstěných botách, který se podobá Chaplinovi, něco věčně oplachuje nebo zametá, skládá dříví nebo odhrabává sníh. Strýček August s tímhle pečlivým pánem často hraje karty. August sám je také čistotný a pečlivý. Nehledě na stupeň podroušenosti si vždy v kuchyni pod proudem vody opláchne nohy, než jde do postele. Do prvního patra vede vrzající schodiště. Je to tady úplně jiný svět, než jaký je v domě v Collettově ulici. Za dveřmi tu bydlí neznámí lidé, zvuky a pachy působí cize. Byt je malý a připomíná doupě. Úzká chodbička odděluje obývací pokoj od kuchyně. V té je vestavěná postel a skříň. Obývací pokoj má dvě křížem rozdělená okna obrácená na hřbitov, z kuchyně vede jedno okno na dvůr. V předsíni se na Elsi vyvalí vůně tety Sam a strýčka Augusta, pach krému na boty z Anglie (to jediné, co strýček nakoupil do zásoby, když přišla válka) a naftalínu. Teta Sam se totiž víc než bomb a leteckých poplachů bojí molů. Kuličky proti molům jsou všude. V zásuvkách a ve skříních, v komoře i prádelnících. Strýčkovy čerstvě zalátané, čisté a úhledně srolované vlněné ponožky jsou neustále obklopeny bezpočtem zrnitých naftalínových kuliček. Kuličky leží mezi kapesníky, hladce vyžehlenými povlaky na polštáře a peřiny i mezi bílými ubrusy s naškrobenými lemy. Jsou i v kapsách kabátu a v hnědém tvídovém obleku, ve kterém chodí pořád. Občas z náprsní kapsy ladným pohybem vytáhne kuličku a drží ji v otevřené dlani, jako by to byla cennost, kterou všem chtěl ukázat. Teta Sam si v kuchyni umývá vlasy mýdlem Sunlight. Chodí pak po bytě v bílé spodničce a s prodřeným ručníkem kolem hlavy. Než si vzala strýčka Augusta, jmenovala se Sigrid 9
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231315
Samuelsenová. A na telegrafní stanici si podpis zkrátila na Sam. Elsiny kamarádky jsou nadšené, že má tetu jménem Sam. Když teta žehlí puky na strýčkových tvídových kalhotách, žehlička prská při dotyku s vlhkou látkou a stoupající pára naplní malou kuchyni vůní naftalínových kuliček, tabáku, kaváren a městských ulic. Elsi žehlí kapesníky, které nevinně voní pracím práškem. Teta Sam je štíhlá, tmavá a hlučná, má trochu prudké pohyby a drnčivý, poněkud odevzdaný smích. Z telefonní centrály je zvyklá do sluchátka na zákazníky na chrčivých linkách křičet. Čas od času strýček varovně zvedne ruku: Tady nejsme v Hammerfestu! Sam podědila nějaké oblečení a celou zimu nosí černý persiánový kožich. Ráda lyžuje. Umí bezvadně látat ponožky, žehlit košile a vařit levná jídla. V každém ušním lalůčku jí visí pravá perla, které kdysi dostala od Augusta. Někdy si v sobotu natáčí vlasy kulmou. Vůně čerstvě umytých vlasů je ještě příjemnější než žehlička na čistých košilích. Když pak kulmu opatrně z vlasů vytáhne, zůstanou lokny zatočené do šneků a jako malé volné ulity jen čekají, až se v nich něco usídlí. Dokud je kulma ještě teplá, nadělá teta kučery i v Elsiných vlasech, podlouhlé vlažné kudrny právě tak široké, aby do nich mohla strčit ukazováček. Ještě nějakou chvíli pak teta chodí ve spodničce s čerstvými šneky na hlavě. Dlouze kartáčuje tmavomodrou kostýmovou sukni, ačkoli na ní není ani jediné smítko. Nakonec si obleče bílou halenku s bílou vázankou kolem krku a potom i sukni. Vytáhne zip nahoru s hrčivým zvukem, asi jako když přede kočka. Před zrcadlem na prádelníku si kartáčem pročesává natočené prstýnky, rychle a nepříliš láskyplně. Proč není teta Agnes vdaná? zeptá se Elsi. Teta zpomalí pohyby kartáčem. Nevím. Na to se musíš zeptat jí. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231315