„Ukažte,“ vybídl ho pan domovník. Myslel si, že třeba pozná, komu ta věc patří. Znal dobře všechny nájemníky, kteří v domě bydleli. Prodavač mu věc ochotně předal. „Ale to vypadá jako paklíč!“ řekl zamyšleně domovník. Prodavač se zarazil. Podíval se pozorněji na dveře svého obchodu a musel uznat, že to opravdu vypadalo, jako kdyby se mu chtěl do obchodu někdo vloupat. „Nejspíš je někdo vyrušil,“ přemýšlel nahlas pan Hruška z prvního patra. „Neslyšel někdo něco podezřelého?“ zeptal se všech přítomných domovník. Řekl to stejným tónem, jako kdyby byl policista. Jen na sobě neměl žádnou uniformu.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231225
Lidé, kteří se na dvorku seběhli, nevěřícně vrtěli hlavami. Nikdo nic neviděl ani neslyšel. Všichni v noci spokojeně spali. „Přijdete pozdě do školy,“ připomněla Vojtovi a Terezce maminka. Děti celou dobu poslouchaly, ani nedutaly, a přitom se lehce usmívaly. Bylo jim víc než jasné, co se asi stalo. Musely natáhnout krok a chvílemi i utíkaly. Před domem bylo zatím stále rušno. Lidé vzájemně debatovali, co se mohlo stát, a rozzlobený prodavač mastiček pro jistotu zavolal na policii. Policisté dorazili za chvilku. Nechali si vysvětlit, co se stalo, a zeptali se, kdo všechno sahal na nalezený paklíč. Koloval z ruky do ruky. Všichni si ho chtěli prohlédnout zblízka, a tak jeden policista svraštěl čelo a druhý vrtěl hlavou. „Tím jste nám moc nepomohli,“ řekl na rovinu třetí z policistů. Po důkladné obhlídce okolí policisté nakonec konstatovali, že zloděje někdo vyrušil.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231225
„Nejspíš to byla tady ta socha,“ řekl policista s knírem pod nosem a ukázal směrem k Leopoldovi. „Zloději si vyhlídli tenhle obchůdek, chtěli se do něj vloupat. Mysleli si, že tu nikdo není, ale pak si všimli té postele a lekli se, že je někdo pozoruje. Za tmy ta socha může působit velmi věrohodně,“ přišel s možným vysvětlením nejvyšší z policistů. „Takže náš Leopold zahnal zloděje a ještě vám zachránil obchod před vyloupením,“ shrnul to domovník a přitom se díval přímo na pana mastičkáře. Ten uhnul pohledem. V duchu ale musel uznat, že ten ošklivý panák má něco do sebe. „Dobrá, uznávám,“ řekl nahlas. „Včerejší slova beru zpět. Ten váš Leopold tady může zůstat.“ Všichni se rozešli v dobré náladě.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231225