A RT H U R C. C L A R K E
My všichni sebou budeme muset hodit. Nejen proto, že čas letí, ale Discovery se zdá být ve velice špatném stavu. Sotva jsme věřili vlastním očím, když jsme uviděli, že se její sněhobílý trup proměnil v chorobně žlutý. Může za to Io, samozřejmě. Postupně si kroužící loď přitáhl na tři tisíce kilometrů a každých několik dní jedna z jeho sopek vychrlí na oblohu megatuny síry. I když jsi to viděl nafilmované, neumíš si doopravdy představit, jaké to je nad tím peklem viset. Budu rád, až odsud zmizíme, i kdybychom mířili k něčemu ještě mnohem záhadnějšímu – a snad i mnohem nebezpečnějšímu. Při erupci v roce 2006 jsem přelétal nad Kilaueaou. Šel z ní děs, ale ve srovnání s tímhle to nebylo nic. Právě v tuto chvíli jsme nad noční stranou, a to je ještě horší. Vidíš toho právě dost, aby sis dokázal představit to nejhorší. Připadám si tak blízko k peklu, jak jsem ochoten se dostat… Některá ze sirných jezer jsou natolik vřelá, že svítí, ale většina světla pochází z elektrických výbojů. Každých několik minut se zdá, že celá pevnina vybuchla, jako by se nad ní rozzářil gigantický fotografický blesk. Není to pravděpodobně špatná analogie: výbojkou spojující Io s Jupiterem protékají proudy o milionech ampérů a každou chvíli dojde ke zkratu. Ten dává největší blesk v celé Sluneční soustavě a polovina našich jističů vyskočí radostí nad tou krásou. Přímo na terminátoru se právě objevila erupce a vidím obrovské mračno, jak se rozpíná rovnou proti nám a stoupá do slunečního světla. Pochybuju, že doletí tak vysoko, jak jsme my, ale i kdyby, než se sem dostane, bude už neškodné. Ovšem vypadá zlověstně – jako kosmická příšera, která se nás pokouší pohltit a zničit. Brzy nato, co jsme sem doletěli, uvědomil jsem si, že mi Io cosi připomíná. Pár dní trvalo, než mi to došlo, a pak jsem se musel obrátit na hlavní archiv, protože lodní knihovna zklamala – bohužel. Vzpomeneš si ještě, jak jsem ti vyprávěl o Pánu prstenů, kdysi dávno na konferenci v Oxfordu, když jsme byli – 104 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231191
2010: D R U H Á
VESMÍRNÁ ODYSEA
ještě mladí? No tak Io je Mordor. Najdi si třetí část. Objevíš tam pasáž popisující ‚řeky roztaveného kamene, jež se vinou svými koryty… dokud nevychladnou a neztuhnou jako zkroucené podoby draků, vyvržené zmučenou zemí‘. To je dokonalý popis. Jak se to mohl Tolkien dozvědět čtvrt století předtím, než vůbec někdo obraz Io uviděl? A zkus někde říct, že příroda napodobuje umění. Aspoň že tady nebudeme muset přistávat. Jsem přesvědčený, že ani naši zesnulí čínští kolegové by se o to nepokusili. Ale jednoho dne se to může podařit. Rozkládají se tu i oblasti, které se zdají celkem klidné a nezaplavují je neustále jezera síry. Koho by napadlo, že urazíme celou tu cestu k Jupiteru, největší z planet – a pak ho budeme naprosto ignorovat. A přece to tak po většinu doby vypadá, a pokud nepozorujeme Io nebo Discovery, přemýšlíme o… monolitu. Je od nás vzdálený pořád ještě deset tisíc kilometrů, nahoře v libračním bodu, ale když si ho prohlížím hlavním dalekohledem, připadá mi tak blízko, že bych se ho mohl dotknout. Protože je tak dokonale hladký, není na něm nic, co by prozrazovalo, že je ve skutečnosti dlouhý dva kilometry. Jestli je plný, musí vážit miliardy tun. Jenže je doopravdy plný? Nedává skoro žádný radarový odraz, dokonce ani tehdy, když je k nám obrácený největší plochou kolmo. Vidíme ho jenom jako černou siluetu na pozadí Jupiterových mračen, tři tisíce kilometrů pod ním. Až na svoje rozměry vypadá přesně jako monolit, který jsme vykopali na Měsíci. Tak tedy zítra se vypravíme na Discovery a nevím, kdy zas budu mít čas nebo příležitost, abych ti poslal pár slov. Ale než to vypnu, kamaráde, je tu ještě jedna věc. Týká se to Karolíny. Nikdy doopravdy nepochopila, proč jsem musel ze Země odletět, a proto si ani nemyslím, že mi to někdy úplně odpustí. Některé z žen jsou přesvědčené, že láska není jen důležitá součást života – nýbrž že to je život celý. Třeba mají pravdu… V každém případě teď už je pozdě vést o to spor. – 105 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231191
A RT H U R C. C L A R K E
Snaž se ji povzbudit, když k tomu budeš mít příležitost. Zmiňuje se o tom, že se vrátí na pevninu. Bojím se, že pokud to udělá… Jestli s ní nic nepořídíš, pokus se potěšit Chrise. Stýská se mi po něm víc, než se odvažuju vyslovit. Strýčkovi Dimitrijovi uvěří – když mu budeš povídat, že ho tatínek pořád má rád a že se vrátí domů hned, jak to bude možné.“
– 106 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231191