Miloslav Švandrlík: Černí baroni dobou zaujaly, a nezapomínali ani na ženské půvaby. Pokorný velebil Helenku z Hostivaře, zatímco Kefalínovy představy o ideálním ženství byly dosud mlhavé a nepřesné. Tu a tam byli vyrušeni některým zedníkem nebo mistrem, který je požádal o dovezení vápna, cementu, písku nebo něčeho jiného. Silně je to obtěžovalo, ale většinou se chovali kulantně a nezřídka těmto žádostem vyhověli. Brzy pochopili, že důležitá není vykonaná práce, ale tužka. Sami si psali pracovní výkazy, a tak počet fůr den co den úctyhodně stoupal. Jejich výkon se přiblížil k veliké radosti poručíka Troníka sto padesáti procentům. Konečně byli svazáci tam, kde si je přál mít, a ne na chvostě našeho snažení. V Kefalínovi a Pokorném rostla zdravá ctižádost. Přemítali, kterak se přehoupnout přes dvě stě procent, což by jim přineslo nejen slávu vojenských stachanovců, ale také nějaké peníze. Nebylo to však tak snadné. Počet odvezených fůr se nedal stupňovat do nekonečna, neboť pohled na poklidně se loudající kobyly Trudy a Fuksu byl dost deprimující. I těch patnáct, až osmnáct fůr denně přijímal stavbyvedoucí s krajní nedůvěrou. Byla tu ovšem jiná možnost. Důležitá byla i váha materiálu a zejména při přepravě písku metráčky, a tím i procenta, rychle naskakovaly. Kefalín s Pokorným začali vozit téměř výhradně písek. Pět fůr mistru Gregorovi, čtyři fůry mistru Franclovi, čtyři fůry mistru Doležalovi a druhý den znova. „Mám z vás radost,“ usmíval se Troník. „Činíte se jako svazáci, tak to má být! Poctivá práce je nejlepší agitace, soudruzi!“ Denní výkony stále stoupaly. Sto šedesát procent, sto osmdesát procent, dvě stě procent! Ale jednoho odpoledne se přiřítil k povozu mistr Gregor. Byl brunátný a chrčel. Popadl Kefalína za rukáv a vlekl ho za sebou. Nic nechápající Pokorný se snažil uklidnit kobyly, které se zčista jasna daly do klusu. Mistr Gregor stále bez jediného slůvka vysvětlení táhl Kefalína směrem ke své stavbě. Zastavil se až před planinkou, na níž se skládal stavební materiál. Ukázal na hromádku písku, kterého tu mohly být tak dvě, možná tři kolečka. „Ukaž mi těch šedesát for písku!“ křičel na Kefalína. „Ukaž mi těch šedesát for písku! Ukaž mi těch šedesát for písku!“
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231102
Veselé vánoční hody Tuto větu opakoval přibližně patnáctkrát, a když se mu nedostalo odpovědi, nechal Kefalína Kefalínem a šel se uklidnit do své kanceláře. Kefalín s Pokorným posoudili vážnost situace, omezili zejména dodávky písku a začali pracovat na pouhých sto čtyřicet procent.
(4)
N
a stavbě mistra Gregora pracovala mladá žena nevalného morálního profilu. Jmenovala se Andula a její manžel toho času vykonával vojenskou prezenční službu. Zatímco on někde střežil hranici, Andula nedokázala žít životem socialistické ženy. Ba právě naopak, vedla život prohnilý a odsouzeníhodný. Každou chvíli
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231102
Miloslav Švandrlík: Černí baroni zmizela s některým zedníkem nebo přidavačem ve sklepě, aby se tu zcela oddala nízkým vášním a tělesnému chtíči. Někdy tak činila za světlé pivo a pišingr, jindy úplně zdarma. Vzhledem k tomu, že vilná Andula nebyla zrovna krasavice, nedocházelo kvůli ní k šarvátkám, sporům a bitkám. Zájem u civilních zaměstnanců spíše ochaboval, neboť rozkoše, které jim mohla poskytnout, nemohly vyvážit nebezpečí, jemuž se jako ženáči a otcové spořádaných rodin vystavovali. Za této situace počala Andula svádět vojáky. Usmívala se na Pokorného, sedícího na kozlíku, avšak ten myslil pouze na Helenku z Hostivaře. Mrkala na Kefalína, culila se na faráře Štětku, lákala zloděje automobilů Cimla. Nepochodila. Po velkém úsilí svedla Cikána Kotlára, když mu před tím koupila deset partyzánek. Slabomyslný vojín Sajner jí podlehl gratis a navíc ji požádal o ruku. Zdálo se, že tím Andula dosáhla maxima svých možností a více vojáků do svých neřestných sítí nepolapí. Ale pak se jí naskytla nevídaná šance. Na scéně se objevil nevybouřený a po sexuálních zkušenostech prahnoucí redaktor Jasánek. Její nestydaté pohledy ho přitahovaly, hrubý vypitý hlas mu zněl jako nebeské harfy. Lačně hleděl na její velká, taškovitá ňadra, rýsující se pod neuvěřitelně špinavým žlutým svetrem, s neutajitelným zájmem si prohlížel nechutný zadek, který jako by se nemohl vtěsnat do modrých plátěných kalhot. Bylo to úplně jasné. Dušan Jasánek silně zatoužil po Andule. A jelikož Andula toužila po komkoliv, nemohlo to skončit jinde než ve sklepě. První milostná zkušenost Dušana Jasánka se odehrála v podzemí budoucí vojenské kuchyně, v místě, kde měl být později zamontován veliký odmašťovač. Prozatím zde byly pouze necky s maltou, do kterých Jasánek, špatně se orientující ve sklepním šeru, šlápl levou nohou. Roztoužená Andula ho vytáhla z malty, jako taháme mouchu z polévky, přitiskla ho k sobě a s milostným výkřikem vítězné samice se zády opřela o cihlovou příčku. Příčka tento nápor nevydržela, Andula propadla do vedlejší místnosti a Jasánek byl udeřen několika slepenými cihlami do hlavy. Rachot a bolestné výkřiky přivábily stavbyvedoucího. O několik hodin později stál Jasánek s ovázanou hlavou v kanceláři velitele roty. Oba poručíci na něho hleděli vyčítavě a s odporem.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231102