v úrodném údolí pohoří Džabal Achdar. Podle legendy ho založil roku 630 před naším letopočtem Battus, zakladatel kolonie Cyrenaica a jejího hlavního města Cyrene. Byl první řecký král v Africe. Základem ekonomiky města bylo pěstování rostliny silphium. Byla to prý nejpopulárnější a efektivní bylinná antikoncepce. Návod na ni v sadě léčiv lékařů a mystiků celého Středomoří zaujímal přední místo po dobu nejméně 700 let. V historických záznamech se silphium objevuje už od 7. století před naším letopočtem v Egyptě, z kterých víme, že rostliny byla součástí na antikoncepci a vyvolávání potratů, stejně jako prostředek na cokoli od kašle a bolesti v krku nebo jako odstraňovač bradavic. Ale v 1. století našeho letopočtu tato rostlina zanikla. Plinius starší ve své přírodní historii (Naturalis historia) píše, že poslední stonek této rostliny byl darován císaři Neronovi jako „zvláštnost“, který okamžitě snědl. Ale tato rostlina se zachovala na stříbrných mincích z Kyrény.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231062
19. JEJÍM OSUDEM BYLA ASTROFYZIKA Cecílie Payneová Gaposchkinová (1900 – 1979) se celý život zabývala astrofyzikou. Narodila se ve Wendoveru v Anglii a v roce 1923 dokončila studium na Cambridgeské univerzitě, ale akademický titul nezískala, protože tehdy Cambridgeská univerzita ženám tituly neudělovala. V Anglii se v té době mohla živit nanejvýš jako učitelka. A nemohla by ukojit svůj neobyčejný zájem o astrofyziku. Její učitel jí poradil, aby odešla do tehdy liberálnějších Spojených států. Uposlechla a začala pracovat na Harvardské observatoři. Tam v roce 1925 dokončila svou dizertační práci, v které dokázala, že atmosféra Slunce a dalších hvězd je složena zejména z vodíku a hélia, což bylo vcelku překvapivé, protože se v té době předpokládalo, že Slunce má podobné chemické složení jako Země. Cecilii Payneové byl za tuto práci udělen jako první ženě v historii Harvardu doktorát. Po doktorátu studovala hvězdy s vysokou svítivostí, aby pochopila strukturu Mléčné dráhy. Později se zabývala hvězdami nad desátou hvězdnou velikostí. Pak zkoumala proměnné hvězdy. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231062
Tato práce byla později rozšířena na Magellanova oblaka. Tyto údaje byly po čase použity pro stanovení cesty hvězdné evoluce. A svá pozorování publikovala Jejím pozorováním a analýzou proměnných hvězd (která realizovala s manželem), byl položen základ pro veškerou další práci v této oblasti. I když napsala řadu cenných publikaci, jako žena se právoplatnou zaměstnankyní Harvardské univerzity stala až v roce 1938. V roce 1956 byla jmenována profesorkou (opět jako první žena v historii Harvardu) a od téhož roku zastávala i funkci vedoucí katedry astronomie. V roce 1931 se stala občankou USA. Na přednáškovém turné po Evropě se v roce 1933 v Göttingenu (Německo) setkala s astrofyzikem Sergejem. I. Gaposchkinem (ruským exulantem). Pomohla mu získat vízum do USA a v březnu 1934 se vzali a usadili se v historickém městě Lexingtonu (Massachusetts). Měli tři děti: Ewarda, Katherinu a Petra. Dcera se stala astronomkou a o své matce napsala knihu. Na svou matku vzpomíná -mimo jiné- jako na nenasytnou čtenářku. Kariéra Cecilie Payneové byla zlomovým bodem na Harvard College Observatory. Observatoř už nabídla ženám více příležitostí než jiné instituce. V astronomii do té doby dominovali muži, protože v tehdejší společnosti panovalo přesvědčení, že ženy nejsou schopny pochopit vědecké pojetí. Ale práce Cecilie Paynové ženám otevřela dveře i do této vědecké disciplíny. Dlužno ještě dodat, že asteroid 2039 byl po ní pojmenován Payne – Caposchkin.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231062